Jejich vztah není plný lásky a naprosto nenormálních debat pouze za zdmi jejich pokojů, či mimo zrak ostatních. To, co je mezi nima, je skutečné. Možná nechodí každý druhý den na rande, ale na rande přeci jen chodí. Hlavně, když se nikdo nedívá.

Po zkouškách se oba rozhodli zajít si na slavnosti. No, Izuku to stálo hodně přemlouvání, ale podařilo se mu. Ten jeho karamel s výrazem sériového vraha svolil a pro jednou ho vzal i mezi takovou hromadu lidí. Chápe, že mu to není příjemné, když si stále udržují své malé tajemství. Katsuki s Izuku nerad chodí někam, kde ho prostě jen tak nemůže chytit za ruku. Možná by bylo jednodušší vyjít se vztahem na povrch, ale ani jeden na to není připravený.

Na slavnosti se vydali podvečer. Venku se jít ztmívalo a lampy pomalu začaly svítit na cestu. Hudba byla slyšet ulice daleko a Izuku byl čím dál tím víc natěšen jako malé dítě na pouti.

,,Zklidni hormon, nebo jdeš místo cukrové vaty do postele." Zabručel blondýn. Má pocit, že ho nechal sníst až moc karamelek. Měl mu to zatrhnout, teď už dneska neusne. To si naběhl, zase přijde o jeho milovaný spánek.

Deku se na něj podíval a nezapomněl ho propíchnout pohledem. ,,Kacchan," začal mile jako vždy ,,buď dostanu cukrovou vatu, nebo si dneska můžeš spát kde chceš, jen ne v mém pokoji." Za tu dobu, co jsou spolu, i co se znají, už ví jak na něj. A vždy mu to projde.

Kacchan protočil oči a ruce si strčil do předních kapes kalhot, odfrkl si a přidal do kroku. Zmlkl a modlil se, aby už byli na místě. A tak se i do deseti minut stalo.

Jestli si Bakugou myslel, že do teď Izuku byl hyperaktivní, tak teď se ale úplně vymknul kontrole. Hned se přesunul k prvnímu stánku, který viděl. Prstýnky pro páry. Jaká to náhoda.

,,Katsuki, koukej!" Ukázal mu dva stříbrné prstýnky. Byly nenápadné, ale přesto vypadaly stylově. Jenže, na prstýnky pro páry je jejich vztah moc tajný.

Bakugou se k němu líně dostavil a podíval se mu před rameno, mohl se podívat přes něj celkově, ale teď ho naštvat nechtěl. Podrbal se na krku.

,,Kroužky na prsty, no, a?" Zeptal se a s nezájmem se na něj podíval. Bylo mu jasný, že ta malá brokolice je na tyhle věci, ale nikdy by si nemyslel, že by do toho chtěl zatáhnout i jeho. Sice nechtěl Izuku naštvat, ale tímhle se mu to nevědomky podařilo.

Menší chlapec nic neřekl a odtáhl se od stánku s prstýnky. Otočil se na a dohupsal ke stánku s cukrovou vatou dělajíc, že se nic nestalo, že ho tohle vůbec neranilo.

Blbej Izuku, blbej vztah, blbý prstýnky, blbý city!

Blondýn si vytáhl peněženku a onen dva prstýnky za zády svého přítele koupil. No jo, co by pro něj neudělal, že? Hlavně, aby zase nezačal vyvádět a během boje si lámat kosti. Vzal prstýnky a strčil si je do kapsy i s peněženkou. Pomalu došel k Izuku a vatu mu zaplatil.

,,Přestaň bručet a pojď se podívat na ohňostroj!" Zabručel a chytil ho za ruku. Ano, za ruku. To Izuku překvapilo, mile překvapilo. Mírně se usmál a spokojeně kráčel se svým přítelem davem lidí, davem lidí, kteří je neznají. Je to skvělý pocit, držet ho za ruku i na veřejnosti.