Už to byla delší doba, kdy Midoriya dostal od Bakugou přes ústa během tréninku, proto to teď tak šíleně bolí. Zapomněl jakou má sílu.

Bakugou dostal, jako vždy, pohrdavé pohledy od svých spolužáků. Pořád je stejný, stále je k Izuku brutální.
Když už si jsou jisti, že je Bakugou stejný, teď už vůbec nechápou proč s ním Izuku tráví tolik času. Vydírá ho snad? Ne, to by bylo šílené i na toho blonďatého šílence.

A víte co už vůbec nikdo nechápal?
Když všichni viděli jak oba dva kráčí bok po boku na ubytovnu. Izuku se smál a Katsukimu cukaly koutky. Něco jim tady nehraje a oni zjistí, co to je! Pro dobro Midoriya!

Izuku a Katsuki si zalezli do blondýnova pokoje. Oba dva se převlékli, Izuku už tu samozřejmě má šuplík s jeho oblečením, a i kdyby ho neměl, půjčil by si něco od Kacchana. Líbí se mu, jak je jeho oblečení větší a pro něj je většina triček jako noční košile.

,,Bolí to moc?" Zeptal se Bakugou a opřel se o stěnu. Oba dobře ví, že by víc bolela plná rána od Izuku, ale hodlají dělat, že ne. Kacchan se po delší době při tréninku rozvášnil a málem se mu zastavilo srdce, když  Izuku schytal plnou ránu.

Deku se zasmál a lehl si do postele, roztáhl se přes ní úplně celej. ,,I tvoje kousance bolí víc." Utahoval si z něj. Miluje, když ho vyhecuje a udělá přesně to, co Izuku chce, aby udělal. Je to jeho koníček. Takže, krom stalkování jeho hrdiny rád štve svého přítele. Naprosto ideální. Víc si toho přát nemůže.

Izukovi vše začalo vycházet. Kacchan se nakrkl. ,,Prosím?" Odrazil se od stěny a přešel blíž k pihovatému chlapci. ,,Museli jsme tě zvedat ze země a prej že moje kousance bolí víc?" Jak vtipné. Může být rád, že nemá zuby jako Kirishima, to by teprve byla bolest.

,,Jo! Ale protože jsem to nečekal!" Zabrblal a našpulil rty ten mladší. Nehodlá přiznat, že tentokrát to vážně bolelo. On hodlá být hrdina číslo jedna! Žádná slabost nepřipadá v úvahu! Ani před jeho přítelem.

Začíná ho štvát. A to si myslel, že dneska naštvanej nebude. No, ne každej vydrží kecy toho šprta. Vlezl si na postel a sedl si Izuku na klín. ,,Nepokoušej své štěstí! Dneska jsem na tebe chtěl být hodnej!" Zavrčel a nahl se k němu.

Malá brokolice se uchechtla a chytila tváře svého přítele. ,,No, neříkej, a ty na mě někdy býváš zlej?" Olízl si rty. Právě teď do něj doslova šťouchá tyčí a čeká, že bouchne. Chce, aby vybuchl. A povedlo se mu to.

Prudce se narovnal a jeho výraz se změnil na vražedný. Pořád to umí. Pravou ruku mu dal na obličej a zaskřípal zubama.

,,Kdy naposledy jsem ti vybuchl do obličeje?" Zavrčel a nakrčil nos. Jeho trpělivost po tréninku byla ta tam.

Izuku to z míry však nevyvedlo. ,,Jaké bouchnutí myslíš? Teď si vybavuji úplně jiná, než ty." Zaculil se a provokativně svému příteli olízl prsty.

Tohle král exploze nečekal a něco skutečně explodovalo, jen to nebyl Izukův obličej.

,,Tak tohle ti neprojde, šprte!" Ujistil ho s úšklebkem.

Izuku by nemohl být spokojenější.