Ještě ani pořádně nezačal den a Bakugou se z pokoje Izuku vytratil rychleji než Napoleonovo tažení z Ruska.

Izuku se vzbudil s pocitem prázdnoty. Ani neví, zda tu jeho Kacchan byl. Kdysi by to poznal podle karamelové vůně, ale teď už tady vše voní jako on. Sladký karamel.

Už to nevydržel a zvedl se. Tiše, ale rychle se dostavil do pokoje svého přítele.

,,Jsi na mě naštvaný?" Zeptal se hned jak za sebou zavřel dveře.

Bakugou se právě převlékal do své uniformy. Hned jak Izuku promluvil, zastavil se. Nechápavě se na něj podíval. Co to ten šprt kecá? Vůbec, jak na takovou hloupost přišel? Vždy přijde s něčím novým, jeho kreativitu musí uznat. Natáhl si košili a posadil se na postel.

,,Měl bych snad být?" Nadzvedl obočí a ušklíbl se. Izuku miluje, když tohle dělá, ale teď by mu nejraději dal jednu pěstí.

,,Nepřišel jsi za mnou." Hlesl tiše. Najednou prostě zjemněl. Jo, tohle s ním Bakugovy oči dělají. Nemůže na něj být dlouho naštvaný, Katsuki to vždy vyžehlí jednou sladkou pusou a nebo medvědím objetím.

,,Právě jsem od tebe odešel, mám trénink." Začal se bránit blondýn a opět se zvedl. Rychlým krokem se přesunul k jeho chlapci. Stál od něj jen na vzdálenost malíčku.

Midoriya vypadá, že najednou neví co říct. Bakugou stojí tak blízko, že cítí teplo jeho dechu. Svůj pohled přesunul z očí na jeho rty. Jeho srdce s zbláznilo, přestal myslet racionálně. Teď pro něj existují jen jeho rty. Tohle s ním dokáže udělat jen Kacchan. Nikdy nechápal jak a nemyslí si, že i někdy bude. To mu však nevadí.

Blondýn si všiml na co se soustředí. Provokativně si olízl rty a následně se do nich kousl.

,,Copak? Chtěl bys ochutnat?" Zeptal se s pobaveným podtónem. Tohle ho baví. Škádlit a dělat si srandu z Izuku, koho by to nebavilo?

Prcek jen okouzleně přikývl. Oči stále od jeho rtů neodtrhl. Nemůže si pomoct, má na to přeci nárok, no ne? Vždyť jsou teď Bakugovy rty jeho majetek, ne? Má právo líbat svého chlapce!

Jeden z nich, není důležité který, se naklonil a ten malý prostor mezi nimi vyplnil. Rty se dotkly rtů a srdce začala bít stejným rytmem, duše se propletly. Horké ruce ohřály studené tváře, studené prsty se otřely o žhnoucí pokožku pod košilí.

Bakugou to vše přerušil. ,,Spokojený?" Olízl si rty a palcem jemně přejel po rtech, které právě líbal.

,,Prozatím." Vydechl pihovatý chlapec a lehce se odtáhl, tím vytvořil prostor u dveří.

,,Neboj, po škole ti to vynahradím." Slíbil mu a rozcuchal jeho, už rozcuchané, vlasy. Opustil svůj pokoj i chlapce, který v něm zůstal.

Pro oba začíná nový den se stejným koncem, v objetí toho druhého, horkými polibky a tlukotu srdcí.

,,To doufám." Vydechl tiše do prázdného pokoje. Jen na chvíli si sedl do jeho postele a objal polštář s karamelovou vůní.

Teď už se mu do školy vůbec nechce.

Nakonec do třídy dorazil pár chvíli před učitelem. Zalezl si do své lavice a nezaujatě hleděl z okna, avšak když začali probírat důležité věci, začal si dělat poznámky. Přeci jen je to pořád Midoriya.