,,Ty jsi takovej, ale takovej idiot, ty idiote!" Neslo se tichým oddělením nemocnice.

,,Kacchan, uklidni se," chlácholil svého přítele mladík, který opět leží v nemocnici s hromadou zlomenin ,,vždyť se nic tak vážného nestalo." Hlesl dodatečně. To jeho přítele rozpálilo ještě víc.

,,Nic se nestalo? Nic?!" Zařval na něj ještě hlasitěji. Aby se alespoň trošku uklidil, začal pochodovat po místnosti. Momentálně necítil jen zlost, ale taky strach, šíleně velký strach o jeho Izuku. Už zase použil víc své síly než by měl. Ty jeho sebedestruktivní sklony Katsukiho nenechají v klidu spát.

,,Kacchan." Zamumlal Izuku a snažil se nebrečet. Nerad přidělává svému příteli starosti, ale on si nemůže pomoct. Nikdy to nedokáže zastavit. Už je takový, musí dřít, aby byl hrdina číslo jedna! Copak to Bakugou nechápe?

Katsuki se na něj prudce otočil. Div mu z nosu nešlehal dým. ,,Žádný 'Kacchan'! Copak se snažíš zabít?!" Zařval mu do obličeje. Sám zadržoval slzy, ale brečet rozhodně nebude. Je to přeci Bakugou, ten bezcitný sebestředný parchant. Proč má jeho kamarád z dětství potřebu umřít při dokazování, že je hrdina? Je normální?

,,Tak to není, Kacchan." Hlesl a už mu tekly slzy. Nedokázal je zadržet. Kolikrát už před Katsukim brečel? ,,Copak nechápeš, že se musím stát lepším?" Pískl.

Katsuki se prudce nadechl a nehty si zaryl do dlaní. ,,Copak ty nechápeš, že se můžeš zabít?!" Prskl na něj a promnul si kořen nosu. Unaveně se svalil na židli vedle lůžka. Ten kluk je vážně něco.

Midoriya popotáhl. ,,Omlouvám se, Kacchan." Zakňučel a snažil se nebrečet. Kdykoliv před ním brečí, cítí se špatně a slabě, ale zase miluje jak pevně ho Bakugou obejme. On totiž nikdy jeho pláč nevydrží, jako teď.

Bakugou se zvedl a sedl si na lůžko k Izuku, pevně ho objal a políbil na rameno. ,,Prostě na sebe buď víc opatrný." Pověděl už poměrně v klidu, což se o počasí venku říct nedalo.

Zrovna prší, jako kdyby za chvíli měli nastupovat na Noahovu archu. Větve většího stromu mlátí do okna a místnost občas rozzáří blesk. Nemocnice právě vypadá jako děsivé místo malátných lidí. Proto má Kacchan tak sevřený žaludek, při pomyšlení, že by tu Izuku nechal přes noc samotného. Vždyť by tu mohli natočit horor!

Deku se instinktivně posunul, aby si s ním jeho blondýn mohl lehnout.

,,Zustaneš tu se mnou, že ano?" Kňukl. Bojí se, že ho naštval natolik, aby odešel, až usne. Bojí se, že ho opustí, kvůli jeho paličatosti.

Blondýn si povzdechl a s Izu si lehl. ,,Samozřejmě, neboj se a odpočívej," zamumlal a začal ho hladit po paži ,,ať můžeš co nejdřív pryč." Dodal. Kvůli Izuku jsou v nemocnici jako doma a jeho to začíná štvát.

Oba byli ticho. Bakugou lehce hladil Izuku, který pomalu usínal. Ví, co na něj platí. Bude rád, když se ten jeho paličák dožije dvaceti.

,,Slíbíš mi něco, Deku?" Hlesl a přesekl ticho.

Pihovatý chlapec vzhlédl a čekal, co z jeho přítele vypadne.

Trhaně se nadechl a zvedl malíček. ,,Slib mi, že to já z nás dvou umřu jako první." Zašeptal a Midoriya přestal dýchat.

Co to plácá? Jsou hrdinové a jejich práce je nebezpečná. Jak by mu mohl něco takového slíbit? To je šílené!

,,Slib mi to!" Naléhal. Pokud to neslíbí, už nikdy nebude moct v klidu spát. Pokaždé, když musí na misi, má strach jen o toho malého blbce, který se do svého pouští bezhlavě!

Midoriya se nadechl a také zvedl malíček. Tenhle slib nebude moct nikdy porušit, byl si toho vědom.

,,Slibuju."