Newt tam jen nehybně stál. Nemohl uvěřit tomu, že jeho bratr mu lhal. Tajil předním informace, které byli pro něho důležité. Newt vyšel z kanceláře a pomalým tempem odcházel. Leta s Théseusem šli hned za ním.

„Bratře odpust, ale je nenajdeš rozumíš? Oni jsou už dávno pryč. Jak se objeví, tak hned zmizí!" křikl poslední větu. Newt se zastavil a ohlédl se.

„Já je m-musím najít. Pros-tě musím." Posmutněl a utekl pryč. Théseus se cítil příšerně. Zradil svého jediného bratra. Leta ho pohladila.

„Promluvím s ním." Usmála se a dala Théseusovi pusu na čelo. Poté se rozeběhla za Newtem.

Newt nezastavoval, i když na něj Leta volala, aby zastavil a vyslechl ji. Utekl ven z ministerstva kouzel. Miříl si to do menšího hotelu, kde měl pronajatý pokoj.

Když úspěšně setřesl Letu a dostal se do bezpečí, celý udýchaný se opíral o dveře, které za sebou právě zabouchl. Jacob s Queeine se na něho překvapeně dívali. Newt na ně pohlédl a zkroutil hlavou, aby se ho na nic neptali.

 Odstrčil se od dveří a zamířil si to ke svému kufříku, který otevřel a vlezl do něho. Kabát si pověsil na věšák. Zkontroloval všechna svá zvířátka, která nakrmil a mazlil se s nimi. Přitom přemýšlel, co bude dělat dál. Nezbývalo mu toho moc.

Jeho bratr se svou snoubenkou mu zatajili důležité informace, které vedli k tajemným Bystrozorům. Oni byli na straně dobra, ale nikdo je nemohl spatřit,protože se skrývali ve stínech.

Newtovi proběhlo hlavou, že by se mohl podívat do archivu na ministerstvu, ale nesměl by ho nikdo vidět. Mohli tam být důkazy o tom, že se vycházejí na světlo za určitých situacích. Proč ho to vlastně nenapadlo hned? 

Sebral si své důležité věci a chtěl vylézt z kufříku. Než to učinil zkontroloval všechna stvoření, jestli jsou na svých místech a něco nepostrádají.

Jacob mu zatarasil dveře. Newt se na něho nechápaje podíval. 

"C-co se d-děje?" zakoktal a pohlédl i na jeho přítelkyni, která si stoupla k Jacobovi.

"Tina říkala, že tě nemáme nechat chodit nikam samotného. Kam to jdeme?" Usmála se a chytla Jacobu ruku. Newt chtěl protestovat, ale Jacob ho zastavil.

"Newte patříme k tobě. Ať se děje s tebou cokoliv. Vyřešíme to všichni společně. Tina se šla podívat mezi Bystrozory, jestli se o nich něco neříkalo." Jacob se hrdě usmál, protože začínal ovládat kouzelnický slovník.

"Tina? Opravud? S-sama mi řekla ať t-toho nechám," zašeptal a zamyslel se, co změnilo její názor. Ona své názory jen tak neměnila. Možná on byl ten důvod, protože ho měla opravdu ráda a záleželo jí na něm.

"Ano. Tak pojďme je najít," pronesla Queenie. Newt přikývl a společně vyrazili z hotelu. Celou cestu nikdo nepromluvil. 

Stáli kousek před ministerstvem. Newt se neustále ohlížel po svém bratrovi a jeho snoubence. Nechtěl se s nimi opět potkat, když se vše tak rychle semlelo.

"Zkuste o-ohlídat okolí," nařídil šeptem Newt a vyrazil dovnitř. Quieenie s Jacobem hlídali venku. 

Newt se nenápadně protáhl kolem ostatních kouzelníků. Snažil se, aby na něho nespadla veškerá pozornost ostatních. V dáli zahlédl svého bratra, který se netvářil moc nadšeně. Řešil něco s ministry. Poznal to podle jeho výrazu, že se jedná o něco důležitého.

Nenápadně se protáhl kolem hlídky a vyrazil směrem do sklepení, kde byl nejstarší archiv. Zde kouzelní mohl najít i ta nejtemnější tajemství. 

Newt přemýšlel jak projde dveřmi, protože je střežili dva kouzelníci, kteří si povídali. Zaslechl sirénu, která hlásila poplach. Newt zalezl za roh, aby ho nespatřili. Hlídači se rozeběhli nahoru po schodech, tím uvolnili cestu Newtovi. Ten poplach určitě spustila  Queenie, pomyslel si.

Pomocí kouzla Aberto otevřel zamknuté dveře. Bylo to silnější odemykací kouzlo než Alohomora. S tímto kouzlem měl větší jistotu, že se dveře povede otevřít.

Vešel dovnitř. Byla to veliká místnost, která obsahovala nespočet dokumentů. Nevěděl, kde má začít.

"Lumos," zašeptal a jeho hůlka se rozsvítila, prozářila celou místnost. Procházel uličkami a četl si názvy sekcí. Musel něco rychle vymyslet. Nemohl tu zůstat celý den, to by ho našli.

"Newte, co to zase děláš?" ozval se dívčí hlas, který vyděsil Newta. Pomalu se otočil. Byla to Leta, která měla založené ruce na prsou a netvářila se dvakrát tak šťastně.

"V-vy mi nepomůžete. M-musím to udělat sám," odvětil a narovnal se. Snažil se být dominantní, ale moc dlouho mu to nevydrželo. Po chvíli sklopil oči a opět se lehce nahrbil.

"My ti chceme pomoc, ale teď musíme rychle pryč. Jsou tady," odvětila tišeji a přistoupila k Newtovi, že její obličej byl hned jasnější.

"Kdo?" Zmateně na ni hleděl. V tu chvíli přiběhl Théseus, který si stoupnul mezi ně. Leta poodstoupila.

"Musíme rychle vypadnout. Jsou nahoře a míří do archivu. Nejsi jediný, kdo je hledá Newte, proto jsme ti to nechtěli říct," vyhrkl ze sebe jeho bratr.

"O-o kom je řeč?" Stále nechápal, co se dělo. Najednou jeho hůlka zhasla aniž by ji dal rozkaz.

"Maxovi poskoci," odvětila. 

Hello!

Po X letech je tady další pokračování fanfikce na Fantastická zvířata. Doufám, že vás to baví a kdo si myslíte, že je ten Max?

-Lucia