Opět započal další školní rok. Pro jednoho žáka to byl třetí rok. Studenti se radostně vraceli do Bradavické školy. Objímali se a vítali se svými přáteli. Vyprávěli si různé zážitky, co zažili za celé léto, ale byl tu jediný student, který se nepřidal do žádné diskuze.

Za všechny ty roky dělal neustále ty stejné věci. Kamarády si nikdy nehledal. Všem se vyhýbal, pokud mu to vycházelo. Studenti se mu posmívali, protože byl jiný.

Byl tichý a jako první zavítal do velké síně na uvítací večeři a přivítání prvních ročníků. Zasedl k mrzimorskému stolu. Později se přidali i ostatní žáci. Mladík si pročítal své zápisky z prázdnin. Jídelna se začala plnit až k prasknutí. Nový studenti stáli uprostřed dění a procházeli do popředí. Byl čas, kdy se měli rozdělit do kolejí.

Když nastal ten čas, všichni se radovali za nové přírůstky. Někteří studenti byli zklamaní, ale někteří byli šťastní. Tohle se opakovalo ještě pár minut, než vyvolali mrzimor.

Jedna mladá slečna s dlouhými červenými vlasy si zamířila k mrzimorskému stolu, kde posedával mladík, který byl zabraný jen do svého sešitu a něco si mumlal sám pro sebe. Přisedla si k němu. Vesele se s každým seznamovala a radovala se nad vším, co spatřila. Pohledem sjela k mladému kouzelníkovi.

„Co to čteš?" Nevydržela se nezeptat. Nadzvedla obočí a snažila se nahlédnout. Mladík zavřel sešit a na dívku se jen letmo podíval. Nedokázal s nikým udržet oční kontakt či s ním mluvit.

„N-nic" vykoktal ze sebe. Dívka se nepřestávala usmívat.

„Já jsem Penny a ty?" Dívala se na něho. Zdál se jí něčím zajímavý.

„N-newt," zašeptal a uhýbal pohledem. Lehce se klepal. Neměl rád nové známosti, vlastně každý kontakt s lidmi. Pokaždé ho to znervózňovalo. Nikdy nevěděl, komu se dá věřit.

Penny chtěla pokračovat, jiný studenti se s ní začali bavit. Po chvíli se ohlédla opět na místo, kde seděl Newt, ale byl pryč. Zmateně se rozhlížela kolem. Mladík byl opravdu pryč.

Newt pospíchal z jídelny pryč. Neměl ani hlad. Každý smích, co zaslechl si myslel, že na něho. Jen si přál odejít a být na svém tajném místně, o kterém věděla jeho jediná kamarádka ze zmijozelu.

Vydal se rychlou chůzí do nejvyššího poschodí a do svého úkrytu. Nikdy si nikdo nevšimnul, že by někde chyběl. Jediný učitel, který si toho pokaždé všimnul byl Albus Dumbledore.

Vyšel schody nahoru a ze staré truhly vytáhnul deku, kterou rozprostřel na podlahu. Posadil se na ní a koukal z menšího okénka, ze kterého viděl na celý zakázaný les.

Tohle bylo jedno z míst, kam nikdo nechodil už staletí. V Bradavicích si každý student dokázal najít tajný úkryt, ale nesměl být špehován Zmijozelem. Pokaždé se o tom místu dozvěděli ostatní studenti a trávili tam čas. Newt byl rád, že jeho místo ještě nikdo nenašel.

Zaslechl skřípání na schodech. Rychle se podíval tím směrem. Oddechl si. Byla to jen jeho kamarádka, která se na něho široce usmála. Kývnutím se pozdravili. Ona byla jediná, s kterou dokázal mluvit i udržet déle oční kontakt. Měl ji rád. Opravdu rád. Cítil se v její blízkosti dobře. Takové pocity necítil nikde jinde jen s ní.

Posadila se vedle něho. Poklepala rukou na jeho sešit, který měl položený před sebou. Newt pouze kývnul na náznak, že si ho mohla prohlídnout. Vzala si ho do ruky a začala s ním listovat.

„Páni, přes prázdniny si ho pěkně rozšířil." Podívala se na něho a opět pohlédla zpátky. Newt se pyšně usmál.

„Víš Leto, dalo t-to práci, ale z-začínám v t-tom být d-dobrý. J-jednou bych se chtěl m-magizoologii věnovat n-naplno," zašeptal. Newt většinou mluvil potichu. Byl na to zvyklí. S koktáním měl problém už od mala, ale s Letou se mu mluvilo mnohem lépe.

„To by bylo fakt super! Já bych chtěla pracovat na ministerstvu kouzel. Ještě nevím, co přesně, ale na to brzy přijdu." Zazubila se na něho. Newt se pousmál a přemýšlel, jestli má Letě říci o dívce z jídelny. Byla to první osoba, která se s ním začala bavit po dlouhé době. Možná si z něho chtěla vystřelit stejně jako ostatní. Nakonec se odhodlal.

„Leto, dnes jsem pot-kal jed-nu h-olku. Chtě-la se semnou ba-vit," zakoktal a přejel pohledem po své kamarádce. Letu přešla nálada. Najednou začala žárlit, ale nedávala to najevo. Jiná dívka se chtěla bavit s Newtonem? To nemohla dopustit.

„Opravdu? A jak se jmenovala?" Falešně se usmívala.

„Penny. Dál ne-vím. Je od stej-né koleje jako já." Pohladil svůj sešit po hřbetu, který mu vrátila Leta. Leta byla rozzuřená. Nemohla dopustit, aby jí někdo převzal jediného kamaráda. Musela tomu zabránit.

„Super. Třeba budete kamarádi," odvětila s klidem. Newt se usmíval. Možná měla pravdu. Třeba tento rok bude lepší.

„Máš prav-du." Pohlédl na ní a ona na něho. Litovala toho, co řekla.

„Promiň musím jít. Musím ještě něco udělat, zatím ahoj." Rozloučila se a pospíchala pryč. Newt nestačil ani odpovědět.

Procházel se po chodbách školy. Nemohl přestat myslet na to, jak se Leta chovala. Chovala se velmi divně. Newt byl z toho smutný. Měl naději, že si mohl najít nové kamarády, kteří by ho přijali takového jaký je.

Letu moc dobře znal a bylo mu hned jasné, že má nějaký plán. Musel přijít na to jaký a o co šlo, aby nebylo příliš pozdě.

Holla!

Vítám vás u další části tohoto příběhu. První věc, příběh se dělí na dva příběhy. Minulost a přítomnost, záleží na vás jestli chcete číst oba nebo jenom jednotlivé, ale jde o to, že se v obou dobách řeší nějaký problém. 

Cover se bude měnit, protože mi některé věci nesedí k příběhu. :D

Takže v nejbližší době bude změna. Přeji vám ať si příběh užijete a přeji vám kouzelný den.

-Lucia-