Jdu po ulici, když se přede mnou náhle objeví stará paní. Na vodítku má uvázaného...vlka! Strnu strachem a jen vyjeveně zírám. Vlk začíná štěkat. Vrčí tak hlasitě, že to je určitě slyšet až na druhém konci města. Začnu couvat a nakonec běžím co nejrychleji pryč. Otočím se a vidím, jak se vlk vytrhl paní z rukou a pronásleduje mne. Ještě přidám a zahnu do jedné postraní ulice. Najednou se přede mnou objeví zeď. Je slepá. Vlk už je na konci ulice a pomalu se ke mně blíží."Hej, Audrey! Vstávej, je snídaně." Řekne Adalynniným hlasem. Co? Zarazím se. Odkdy vlci umějí mluvit?
Otevřu oči. Nade mnou stojí Adalynn a mračí se.
"Vstávej, za pár minut začíná snídaně." řekne.
"No jo, promiň." odpovím provinile a vylezu z postele.
Obléknu si to, v čem jsem přišla, černé džíny a bílé triko. Když ale vezmu do ruky svojí mikinu, Adalynn mě zarazí.
"Počkej, mám pro tebe něco jiného," řekne a podává mi tmavě modtou mikinu s bílým kruhem na přední straně. Překvapeně si jí vezmu.
"To je školní mikina, nosí ji tady všichni," vysvětlí.
"Páni, díky," řeknu a usměju se na ní. Ona mi, ale úsměv neoplatí. Její stále vážný výraz mě znervózňuje. Obléknu si mikinu na sebe a zamířím do koupelny. Vlasy si rozčešu a nechám je rozpuštěné. Pak už společně vyrazíme dolů do jídelny.

***

Po snídani mě Adalynn vede spletí temných chodeb někam do nitra celé základny. Zabočíme do pár uliček, sejdeme schody dolů, až nakonec vyjdeme po dalším točitém schodišti nahoru.
Ocitneme se na velké travnaté ploše. Celé to tu ze všech stran obklopují asi dvacet metrů vysoké skalní stěny. Bylo by to tu jako dokonalý ráj, kdyby se všude okolo nás necvičili lidé v různých bojových dovednostech. Vidím tu stanoviště šermu, skupinu lidí vrhajících nože na terč a o kus dál střelnici, kde se vzduchem téměř neustále míhají šípy.
"Tohle je naše cvičná louka." oznámí Adalynn "Tady se učíme bojovat."
Zvědavě si vše prohlížím. Vyvolává to ve mně až trochu moc násilný dojem. Zároveň se ale těším, až si něco vyzkouším sama.
Náhle mě mezi spoustami lidí upoutá jeden povědomý obličej. Ve skupině trénující lukostřelbu mě upoutá kluk s hnědými vlasy i očima. Právě vypustil z luku šíp, který se po nedlouhém letu zabodl pár centimetrů od středu terče. To ale nebyla ta věc, co mě na něm zaujala. Vypadal totiž úplně jako...
"Wille," hlesla jsem překvapeně, to už mě ale Adalynn táhla za ruku k velkému stanu na úplně opačné straně louky. Vypadá, že si mého rozčarování vůbec nevšimla.
"Musíme za Tristanem. Ten tě přidělí do nějaké skupiny."
"Skupiny na co?" zeptám se.
"Přece na výcvik." Odpoví, jakoby to byla úplná samozřejmost.
"Výcvik v čem?"
Adalynn protočí oči. "Tobě fakt nic neřekli?" zeptá se otráveně.
"Ehm...ne?" vypadne ze mě.
Adalynn se opět zatváří otráveně.
"Tak fajn," povzdechne si "řeknu ti to tak, abys to pochopila i ty. Tohle-být-ŠKOLA." začne, jakoby mluvila na čtyřleté dítě, které nechápe, že když vyhodí jejich kočku z paneláku, tak umře*. "Ve-škole-se-učit. V-tahle-škola-se-učit-vlkodlaci. Vlkodlaci-se-učit-bojovat.Vlkodlaci-bojovat-proti-Státu. Chápenzí?" dokončí svůj vysilující proslov.
"Hele, nemusíš na mě mluvit, jako na totálního debila. Já to chápu." ohradím se dotčeně.
"Tak konečně můžeme jít za Tristanem. Ten tě přidělí do výcvikové skupiny." řekne už normálně a vydá se k našemu původnímu cíli.
Zastavíme u velkého bílého stanu. Sehneme se a vejdeme nízkým vchodem dovnitř.
Uvnitř je stůl, na kterém je poházena spousta papírů. Za ním je rozložená skládací židle, na které sedí ten blonďák, co se nás včera vyptával. Právě si pročítal nějaký papír.
"Ahoj Tristane," pozdravila ho Adalynn "je tady nová žákyně."
Tristan zvedl oříškově hnědé oči od čtení a přejel mě pohledem.
"To jsi ty," konstatoval s poťouchlým úsměvem. Nečekal na nějakou mou reakci a pokračoval: "budeš se cvičit se skupinou začátečníků. Je to skupina číslo jedenáct, pokoj C. Po skončení výcviku se tam můžeš přemístit." podal mi malý lístek. Rozvrh.
"Díky," usmála jsem se.
"Zatím nashle, Audrey." rozloučil se.
"Tak ahoj," odpověděla mu Adalynn, než jsme vyšly ven. Prohlížela jsem si lístek:

Snídaně:7:00-7:30
Šerm:8:00-9:00(stanoviště č.1)
Zvláštní schopnosti:9:15-10:45(uč.6)
Lukostřelba:11:00-12:00(st. č. 5)
Oběd:12:30-13:00
Boj zblízka:14:00-15:00(st. č. 7)
Výuka magie:15:15-16:15(uč. 2)
Boj s noži:16:30-17:30(st. č. 3)
Osobní volno:17:30-18:00
Večeře:18:00-18:30
-Jednou za dva týdny (pondělí-st.č.4) orientace podle hvězd:22:00-24:00
-Každý úplněk výcvik vlků-celonoční(další den volno)

"Super." řekla jsem si pro sebe.
"Měla bys jít. Je 8:05." podotkne Adalynn. Podívám se na rozvrh.
"No sakra..." zanadávám a rozběhnu se ke stanovišti číslo 1. Začíná opravdový výcvikový den.

______________________________________

*"Ale mamí, kočička má psece devět životů!"
"Fajn zlatíčko, tak to ber tak, že ta naše už má jenom ten poslední."

______________________________________

Ahoj! Asi po milionu let je tu další kapitola. Omlouvám se za tak dlouhou neaktivitu. Doufám, že se líbí. Teď už se budu snažit psát častěji ;)
Mějte se božácky:D

Verča💓