Jakmile to vysloví,celá místnost ztichne. Ale proč? Co to znamená, že jsem alfa?
„Promiňte, ale-“
„Je tady alfa!“ zakřičí z plných plic.
„Uklidněte se přece,“ domlouvám mu.
„Ano, to je v pořádku pane,“ přisvědší nějaká blonďatá dívka s šedýma očima. Děkovně se na ni podívám. Alespoň někdo je tady rozumný. „nic se stát nemůže, Jack už běžel pro stráže.“ pokračuje. Můj výraz se změní v kámen. Takže už nikdo nestojí při mě.
Dveře učebny se s prásknutím rozletí dokořán a dovnitř vtrhne skupina lidí. Zahlédnu Tristana. Ostatní neznám.
„Co se děje?“ zeptám se směrem k němu. On však jen mávne rukou. Zase pocítím nutkání spát. Sakra... nesnáším tu jejich magii.

***

„Hej, vzbuď se!“ zakřičí na mě někdo. Otevřu oči a zamrkám v náhlém přívalu světla. Sedím v křesle v nějakém pokoji. Jsem k němu (jak jinak) připoutaná. Okolo mě v kruhu stojí lidé, nejpravděpodobněji učitelé. Vidím mezi nimi Tristana a Katelyn. V jejich čele stojí Anthony Slit a mračí se na mě.
„Co jsem udělala?“ zeptám se nešťastně. Proč zrovna já?
„Jsi alfa.“ vysloví Katelyn. V jejím hlase je slyšet zjevný strach.
„A to znamená co?“ zeptám se. Všichni si mezi sebou vyměňují nejisté pohledy.
„Já jí to vysvětlím,“ Nabídne se po chvíli Tristan. Postaví se před ostatní a začne mluvit: „Jde o to, že mezi vlkodlaky se vyskytuje alfa a omega. Jsou to nejsilnější bojovníci. Pokud žijí všichni vlkodlaci v míru, tak se nic neděje. Pokud se ale rozdělí na dvě části, alfa se vždy připojí k jedné straně. Pak je omega automaticky nucen připojit se ke straně druhé. Tito dva bojovníci jsou vždy z řad multimágů. Samozřejmě my předpokládáme, že jsi se připojila k nám, ale to se pozná až o úplňku, když se proměníš ve vlka. Do té doby si nemůžeme být jistí, jestli jsi na naší straně.“ dopoví. Rychle v hlavě spočítám dny.
„Ale to je až za dvacet pět dní,“ konstatuji.
„Bohužel,“ přisvědčí Katelyn. V jejich tvářích se objevují ponuré výrazy. Něco tady nehraje.
„A co se mnou do té doby bude?“ zeptám se opatrně. Ostatní si mezi sebou vymění nejisté pohledy. Nejspíš se jim nechce mi to říct.
„Totiž.. nemůžeme tě jen tak nechat běhat po budově. Chápej, co kdybys byla náš nepřítel. Musíme tě bohužel zavřít.“ odpoví mi Slit. V tu chvíli mě náplní prázdný pocit, nevím, co si o tom všem nám myslet. A dvacet pět dnů... zavřená?
Nezmůžu se na nic jiného než na chabé „Aha.“ Pak už následuje jen pár konejšivých slov. Nic z toho však moc nevnímám.
Pár lidí ke mě přijde a rozváže mi provazy. Odvádějí mne někam do podzemí. Po pár minutách dojdeme k celám. Moje se nachází až úplně na konci chodby. Když si to tak vezmu, je dost neútulná. Je v ní akorát postel, židle,  a zamřížované okno vysoko u stropu. Tristan odemkne dveře. Se smutným výrazem ve tváři mi pokyne, abych vešla. Poslechnu ho.
„Drž se,“ popřeje mi Katelyn. Pak už oba odcházejí. Sleduji je skrz mříže. Mám pocit, že se na mě všichni vykašlali. Přemýšlím, co by na to asi řekla mamka. Je mi smutno. Potřebuji podporu. Jediného člověka, který by stál při mě...
„Ahoj“ ozve se z cely naproti mně. Zvednu zdrcený pohled od špinavé podlahy. Pohlédnu na druhou stranu chotby. U mříží tam stojí kluk. Je asi o trochu starší než já. Má rozcuchané blond vlasy, téměř bílé. Upírá na mne své rošťácké oči zelené jako oceán. Na sobě má džíny a modrou mikinu s bílým kruhem uprostřed. Vypadá jako docela normální kluk, i když je hezčí než ostatní.
„Ahoj,“ odpovím mu, přejdu k mřížím a omotám prsty kolem studeného železa. „Kdo jsi?A proč jsi tady?“ zeptám se ho.
„Na to jsem se chtěl zeptat já tebe,“ opáčí s provokativním úsměvem. Chvíli přemýšlím, jestli se s ním mám dohadovat, nebo mu to říct.
„Ale já se ptala první,“ odvětím se stejným úsměvem. Po tváři mu přeběhne nespokojený výraz. Honem ale nasadí veselou masku.
„Můžeš mi říkat Jake. Jak se jmenuješ ty?“ optá se.
„Audrey. Audrey Greenová.“ odpovím stručně.
„Těší mě Audrey Greenová,“ vysekne mi poklonu. Takže vtipálek. „Mohu se vás otázati, proč ráčíte přebývat v tomto převelice útulném apartmá?“
Chce si se mnou hrát? Fajn. Nasadím zamýšlený výraz.
„Obávám se, že nejspíš ne.“ odpovím s rádoby smutným výrazem. Koutky úst se mu zvednou ještě víc. Neprovokuj mě. Řeknu si v duchu. Pokusím se znovu navázat na naši "vtipnou" konverzaci.
„A co vy? Z jakých důvodů jste se rozhodl přebývat právě této části naší půvabné pevnosti?“
Výraz v jeho obličeji se objeví pochmurný výraz.
„To je dlouhý příběh,“ pronese okázale, „možná vám ho ale prozradím, když mi napřed povíte ten svůj.“
Vduchu se zamračím, můj obličej je však stále jako maska. Fajn Jakeu, jedna-nula pro tebe.
„No, můj příběh je snad dost krátký, abys mi stihl povědět i ten svůj. Začalo to mým příchodem na hodinu zvláštních schopností a skončilo nenadálým odchodem. Učitel totiž zjistil mou zvláštní schopnost.“ odmlčím se. Udržet přetvářku se mu stále daří, pod ní však vycítím napětí.
„Ale? Byla snad tvá schopnost tak děsivá, že se z ní učitel pomátl?“ provokuje dál.
„No, v podstatě ano. Přinejmenším začal křičet a volat stráže. Nechápu, co ho tak rozčílilo. Pouze zjistil, že jsem alfa.“
Jakmile to vyslovím, vytřeští na mne zelené oči. Zírá na mě s pootevřenou pusou.
„Copak? Pána jsem vyděsila též?“ vysmívám se mu. Trochu se vzpamatuje a odpoví: „Ale vůbec ne, leda vaší krásou.“ šibalsky na mě zamrká. Zrůžovím. No tak, musím se vzchopit. Přece mě nerozhodí nějaká planá lichotka od kluka, kterého znám sotva deset minut.
„Teď byste mi mohl povědět váš příběh.“ vyzvu ho.
„Myslím, že teď ne. Ale zítra vám ho povím. To víte, takový skvělý příběh si musím dobře promyslet.
„Dobře,“ odpovím zdráhavě. Pak, jakobych se mu potřebovala za tuto malou zradu nějak pomstít, dodám: „Ale stejně jsi nedosáhl svého cíle. Nezjistil jsi celý můj příběh.“
„Možná ne, ale svého cíle jsem dosáhl,“ odvětí. V tváři se mi objeví spokojený úsměv, ale tentokrát opravdový. Mluví naprázdno. Nemá nic, co by proti mně použil.
„A čeho jsi dosáhl?“ zeptám se posměšně.
„Zvednul jsem ti náladu.“

______________________________________

Ahoj, tak jsem tu zas. Už se budu snažit vydávat kapitoly pravidelně, asi každý čtvrtý den. Momentálně budu trochu opravovat celou knížku(překlepy, přímou řeč) a budu měnit dosavadní názvy kapitol(číslo+Audrey/Jacob) na normální názvy. Doufám, že se vám příběh líbí, když tak piště do komentářů;)

Mějte se božácky😃

Verča