"Je mi líto, slečno, ale po vašem posledním výstupu nemohu jinak. Buďto ona, nebo Zeď Nářků. Lepší nabídku vám již bohužel neposkytnu." Patricij mluvil klidně, téměř jako hodinový strojek. Tik, ťak. Slovo, slovo. Netečnýma očima pozoroval dlohovlasou dívku s bílo černou hřívou, která se opírala o desku jeho psacího stolu a vypadala, že brzy vybuchne. Černá barva od kořínků se jí rozmáhala do záclony sněhobílých vlasů, jak se jí to dělo vždy, když měla v hlavě zmatek. Teď momentálně nahlas vrčela a vypadala, že nebýt Stínů, rozervala by bez prodlení patriciji hrdlo.
"Notak, uklidni se, vššak to vššechno pujde." Usmála se vyšší fialovovlasá dívka za ní a položila jí ruku na rameno. Byla to Angiusitka. To bylo na první pohled patrné. Angiusité byl jeden z takzvaných Přírodních národů, neboť jejich předci byli nepopiratelně hadi. Angiusité měli hadí oči s plochou zornicí, nemrkali a kvůli rozeklanému jazyků byla jejich řeč změť prakticky nesrozumitelného syčení. Také na místě, kde by každá lidská dívka měla rudé tváře, měli tito nelidé šupiny. Hadí šupiny se vyskytovaly po celém jejich těle, a to v nejrůznějších barevných variacích. Fort měla šupiny modré  a oči taktéž. Trochu šišlala, ale bylo jí rozumět. Koneckonců, někteří Angiusité si museli dát své jazyky sešít, jen aby dokázali mluvit normálně, takže lehký přízvuk byla v podstatě maličkost. Patricij ji znal. Byla to mladá čarodějka s vyjímečnými léčitelskými schopnostmi a až neuvěřitelnou silou uklidnit svou přítelkyni a zároveň velitelku, Stellu Mortem. To jméno si mladá dívka vybrala sama a jak musel dokonce i patricij uznat, bylo přiléhavé. Hvězda smrti... Přesné. Pamatoval si,  s jakou hrdostí jej poprvé vyřkla v den Obřadu,  kdy se stala oficiálně členkou armády podléhající Korporaci,  zvané Malá Inkvizice.
Stella třískla pěsí do naleštěné smrkové desky stolu:"Je to naprostá šílenost! Celé! Tu ženskou Korporace honila příšerně dlouho, věznili jsme ji něco přes stovku let ve Zdi Nářků a teď ji chcete jen tak vypustit, aby zachránila svět, který nenávidí?!"
Patricij se nadechl a vydechl. Nevztekal se a nevybuchoval. Možná proto byl do této funkce zvolen. Patřil k oněm tvárným lidem, kterým matka ještě ve čtyřiceti chodila chladit čaj a jejichž vážnost se opírá o licousy, knír a břicho.  Patricij byl vlastně veliká horda sádla plná komplexů a obav, lehce připomínající vystresovaného mrože. "Slečno Mortem, já chápu vaše rozhořčení," mluvil klidně a pomalu, během rozhovoru si neustále posouval cvikr po bambuloidním nose, "nicméně slečna McLennane, Sally McLennane, je naší poslední nadějí. Vy jste možná chytrá, ale ona je přímo mazaná. Zítra ráno si s ní smíte promluvit, než mi sdělíte své finální rozhodnutí. A být vámi... souhlasil bych s plány Korporace, jinak se jí rovnou můžete poptat, jaké to u Zdi Nářků je."
Stella jenom nevěřícně zírala. Nakonec ji její vysoká čarodějnická přítelkyně popadla za rameno a odtáhla z kanceláře.
Na chodbě úřadu se v jednom ze sofa líně rozvalovala Cassiopeia.  Její řvavě rudé vlasy byly sešmikány nakrátko tak, že jí byly vidět uši a na sobě měla pánské oblečení. Fortisermia, čarodějka s kaskádou vlasů v barvě lučních zvonků tyhle Cassiiny výstřelky vůbec  neschvalovala. Stelle to naopak bylo jedno. Jí záleželo na tom, jak její tým bojuje, ne na tom, jestli to dělá v županu po pratetě Margaret, nebo v trenclích krále Jindřicha VI. Krom toho... Cassiopeia byla upírka. Krásná a divoká. Její krátké vlasy žhnuly jako rozpálené uhlí, stejně tak i oči s malinkými zorničkami kočky a vždy elegantní rudé rty. Nebylo by rozumné míchat se jí do módy.
"Takže nás bude víc, co?" Pronesla rozverně. "Vyhrála jsem sázku!"
Stella zaskřípala zuby, ale udržela se. "Cass, já nevím, jak ti to mám vysvětlit, ale my žádného nového člena mít nebudeme! Nikoho nechci a za tím si stojím. Pro Zeď je mě moc škoda, nato si nás Korporace příliš cení, a-"
"Je mnoho cenných lidí, co jsou tam jak červi zavření v plechovce. Být tebou bych souhlasila... Třeba si ještě užijeme prdel." Zašklebila se Peia, potřásla hlavou, aby odhodila vlasy z očí a elegantně vstala.
Stella téměř explodovala.  Ta zatracená rusovlasá upírka měla pravdu. Vytočilo ji to ještě víc, než jejich poslední mise. Patricij měl pravdu. Neskončilo to zrovna korektně, ale jenom díky Cass, která se rozhodla udělat si z rukojmích minibar. Ochutnala snad všechny a když se dost nacucala, ještě byla jízlivá.
Dívky vyšly z budovy Korporace. Stella si natáhla kápi na hlavu a nesouhlasně zavrčela. Udělá to... Bude bojovat po boku se Sally McLennane.