Bylo čtvrteční dopoledne a bylo odporně.  Co také jiného čekat od tak mizerného dne,  jako je čtvrtek.  Sally s Cass ho zaplnily tím,  že řešily problémy nelidí ve vztahu k Sutře,  Fort zase už od rána měla kázání o slušném chování netopýrů a mluvících nerostů ve vzájemných vztazích,  na což navazovala její přednáška o asertivitě. Stella vztekle podupávala do podlahy dostavníku a modlila se,  aby cesta už konečně skončila...  Nebo aby alespoň vystoupili ti dva goblinové, kteří celou dobu řešili,  jak by jí štípli stříbrnou známku.
"... Takšše fff tomto modelu sssituassse je tohle naprossto nepřš-, nespřř-,  nevhodné... " Hledala Fortisermia ta správná slova,  která by jí šla přes jazyk.
"...  No,  a jakmile se staneš velekněžkou,  můžeš si dokonce vybrat s kým chceš a s kým ne... " Peia byla na vrcholu blaha,  neboť si přišla moudře a důležitě.
"...  Říkám uspat,  co jiného! " Dokonce i goblinové se nenudili.
"... Asssertifita... "
"... Dokonce i v šatech... "
"...  Elfí stříbro... "
Stellu z toho začínala bolet hlava.  Promasírovala si spánky,  když v tom spřežení prudce zabrzdilo, až jí to hodilo na protisedícího goblina.  Chvatně se odtáhla a sáhla si na krk.  Známka tam byla.  A spálila ji.  Goblinové vystoupili a dostavník se dal znovu do pohybu.  Stella zjistila,  že postrádá náušnice.  Ten zkusvysyn...

"Takže jsme tady." Zívla Sally znuděně. 
Dostavník je vyhodil asi pět kilometrů před cílem,  s tím,  že dál nejede ani za zlaté tele.  I tak si ten trpaslík na kozlíku neúčtoval zrovna málo.
Dům před kterým stáli byl obrostlý břečťanem se silným magickým polem a působil nanejvýš přepychově.  Vysoká okna,  plno věžiček a balkonů,  rozlehlé zahrady,  terasy a kolem dokola asi patnáct kilometrů lesa.
Sally byla na svůj domov zjevně velmi hrdá, a snad i proto uprosila Cass,  aby domluvila Stelle,  jen aby se sem směla ještě podívat.
Teď černovláska stála přede dveřmi a mordovala klepadlo. O pár chvil později se ve dveřích objevila služka.  Bylo to drobné,  pihovaté děvče s velikýma vypoulenýma očima v barvě violek,  vyzáblými končetinami a matnými vlasy svázanými do po pas dlouhého copu. Nebyla nijak hezká a ani pořádně nešlo určit,  kolik jí je.  Možná dvacet,  možná přes padesát.  Jenom neurčitá figurka s prakticky žádným poprsím a vyrýsovanou kostrou.
"Dobrý den,  paní. " Uklonila se,  jako by ji vůbec nepřekvapovalo, že se její paní vrátila asi tak o sto dvacet let později,  než je běžně zvykem,  spolu s partou naprosto neznámých dam,  přičemž jedna z nich hovoří s kabelkou.
"Ahoj,  Helgo," usmála se Sally a vstoupila.  Ostatní dívky se nahrnuly za ní do honosné vstupní haly.
"Pán má návštěvu." Oznámila služtička,  zatímco si od ostatních brala promoklé pláštěnky.
"Myslíte onu návštěvu,  při které zmizí víc litrů brandy,  než kolik je hostů?" Sally se mile usmála.
Dívka jen němě přikývla a odnesla šatstvo uschnout.
Sally se samolibě usmála a zamížila k velikým,  vysokým dveřím z černého dřeva a rozrazila je.  Ze salonu se ozvala veselá hudba a opilecký křik.  Sally se vmísila do davu,  zbytek skupiny se vydal za ní.  Obezřetně se propletla okolo několika lehkých dam a podroušených chlapíků,  až došla do středu místnosti.  Tam,  na stole,  stál mladý urostlý muž.  Cass mu tipovala něco okolo dvaceti.  Měl dlouhé vlasy v barvě plamenu ohně,  teď značně nedbale sepnuté sponou na zátylku,  košili rozepnutou,  takže odhalovala vypracované tělo,  hromadu jizev i několikeré tetování a v ruce téměř prázdnou láhev whisky.
"Richmonde... " Oslovila ho Sally ledově.
Mladík se na ni otočil a jeho oči se rozzářily štěstím.
Cass se div nezamotala hlava.  Prohlížela si tu průzračnou modř jeho duhovek v pečlivě oholené chlapecké tváři.
Mladík se zapotácel a víceméně spadl,  než seskočil,  že stolu. S rozevřenou náručí se vydal za Sally. "Sestřičko!" Volal rozjásaně.
Sally jen zaškubal horní ret.  A odměřeně poodstoupila.  Náhle nastalé ticho proťala hlasitá rána.  Richmond si mnul rudé místo na tváři a koukal jak štěně po výprasku.  Cass by ho nejraději pohladila.
"Teď si ukliď svůj bordel,  bratříčku. Na to a na řádné vystřízlivění máš dvě hodiny.  Sejdeme se u oběda. " Pronesla Sally a středem místnosti odkráčela.