Cassiopeia ležela na posteli.  V botách.  Jindy by Fort mohl čert vzít,  ale teď byla zaměstnána hojením Netopýrova křídla.  Všichni věděli,  že zůstane špatně vybočené a chromé,  ale Fortisermia byla známá tím,  že své boje s neduhy nikdy nevzdávala.
Balvan ležel na okně a Stella si na něj odkládala sponky do vlasů.  Každý pramen pečlivě pročesávala kartáčem a opatrně si rozplétala účes.
"A on pak... " Cass byla ze své svačinky ještě stále v rauši.
"To už jsi říkala. " Zabručel otráveně Eli a odfrknul si.
"Ty nevděčná lítací kryso! " Zaječela Cass vztekle a mrštila po něm botu. 
Eliphier zkušeným gestem uhnul.  Nebylo to poprvé,  co po něm něco hodila.  Botu,  hřeben,  bramboru,  Balvana,  dokonce i talíř. 
"Chutná taky dobře...  Je trochu jako šampus. Sladký,  ale cítíš bublinky.  A to,  co umí...  To leda Tomián z fabriky...  Ale ten zas chutnal jak když olizuješ kus železa. Jó,  je fakt,  že tohle je takový princátko." Cassiopeia se rozplývala a střapaté vlasy měla cik cak rozhozené na polštáři.
"Jó,  je to takový prcátko. " Ozval se jízlivě Balvan.
Než se stihla Peia urazit,  strčila ho čarodějka do tašky a zasyčela. Taška nesouhlasně huhňala.
"Víš,  nechci ti kazit náladu,  ale mám pár připomínek." Začala Stella velitelským hlasem.
"Jó,  jen mluv. " Vampýrka se převalila na posteli a umatlala prostěradlo od krve.
"Tak za prvé...  Tohle je moje postel.  Za druhé,  teď v ní mám krev toho...  Chlapíka,  za třetí,  on je bratr kriminálnice,  on je McLennane!  Jsou stejní!  Stejný odpad,  takže se s nimi nezahazuj a-"
"Jsou odpad,  říkáš?  A co jsem já?! " Vyjela ostře Cass. "Pouč mě,  jestli se pletu!  Byla jsem ve stejném vězení za stejné přestupky a fakt,  že sis mne vybrala do týmu mě nečiní o nic lepší!  Chceš vidět vězeňskou kérku?! " Vztekle si strhla rukáv na pravém předloktí a odhalila veliké tetování krkavce.  Znak vrahů uvězněných u Zdi Nářků.  Stella tyhle obrázky dobře znala.  Kavka jsou zloději,  vrána podvodníci,  havran uplatňování zlé magie a krkavec je symbolem vrahů. 
Cassiopeia si stáhla rukáv své mužské haleny zpět,  aby tuhle zlou vzpomínku zakryla.
"A za čtvrté...  To místo, kam jedeme jsou Měsíční hory.  Sídlo Měsíční Panny.  On jede s námi a já si nepřeji,  aby se během cesty stalo něco nevhodného.  Klidně ho používej jako příruční placatku...  Ale všeho s mírou. " Hybridčin hlas byl pevný a vyrovnaný,  dech klidný,  ale přesto se Fort zazdálo, že cosi není v pořádku.
"Casss? " Zašeptala tiše.
"Není třeba mě vyhazovat,  odejdu sama!" Prskla na ni dívka vztekle a vyrazila do svého pokoje.
"Ssssso ssse děje? " Zamávala čarodějka dlouhými řasami.
"Ta dívka...  Sally.  Já...  Já nevím,  co k ní cítím.  Já ji nenávidím,  já ji musím nenávidět!  Ale...  Nejde mi to. " Povzdechla si Stella.
"Nikocho nemusssíšš nenáfidět. Časss ssám rozchodne. " Dívka mluvila tišivě a jemně.
"Ale ona...  Chce,  abych ji neměla ráda.  Jako by se bála toho,  že...  No nic.  Tohle byla hloupost.  Asi už bych šla spát. " Zívla Stella.
"Půjdu." Usmála se Fort.  "Ona...  Já jssem  ffiděla její mychšlenky.  Ale...  Ššechno f praffou chfíli. " Tiše vyklouzla ze dveří. 
Stella slyšela,  jak kráčí chodbou,  i jak ve vedlejším pokoji svléká šaty a myje se. Převalila se na druhý bok a pokoušela se zahánět myšlenky na Sally až do usnutí.