,,Ublížil ti nějak, Dynrily?" Ptal se již po několikáté Jayce na tu samou otázku netrpělivě.

Povzdechla jsem si. ,,Jayci, prosím..." jeho neustálý příval otázek mi nedal ani minutu odpočinku.

,,Nech ji chvíli vydechnout, Jayci," Viktor přikulhal blíže a přisedl si ke mně na postel. Jeho stav se od posledně zhoršil. Kruhy pod očima se razantně prohloubily a zdál se být unavenější a slabší.

,,Už se nemusíš bát, že ti ublíží," pokračoval dál neodbytně Jayce. ,,Můžeš nám to říct."

Upravila jsem peřinu, na které Tasri spokojeně spal. Záviděla jsem mu ten poklidný spánek, ze kterého by ho neprobudila ani rána tříštícího se talíře o zem. Zvykl si spát ve hluku. Kdyby ne, asi by se moc nevyspal. Insomnií zaručeně netrpěl.

,,Jak ses dozvěděl o tom, kde jsme?" Zeptala jsem se poprvé za celou dobu, co jsme vypochodovali z Podměstí. Silcovy podmanivé oči nás cestou ven pronásledovaly z okna, když jsme mizeli uličkami a prodírali se hustou mlhou.

Jayce si konečně sedl. ,,Tasri za mnou přišel... Je to vytrvalej kluk, stejně vytrvalej jako ty. Ihned jsem v něm poznal tvého bratra." usmál se tak, jak dokázal jenom on, ,,Omlouvám se, Dynrily, přišel bych dříve, ale musel jsem přesvědčit Radu. Nechtěli zasahovat do Podměstí. Už teď máme napnuté vztahy a vpád tam to jen více vyeskaluje." promnul si své prsty v dlaních, ,,Vysvětlil jsem jim, co všechno jsi již dokázala a co za pomocí lepšího vybavení ještě dokážeš."

,,Ukázal jim tvé plány," Viktor vše vyklopil narovinu. Provinile sklopil oči k zemi, aby zahnal svůj stud.

Rozrušeně jsem vyštěkla: ,,Cože si udělal?" nevěřila jsem vlastním uším. Moje plány byly zcela tajné a dalším očím nepřístupné. Většina z nich by mohla udělat v nesprávných rukou  hrozné škody a to katastrofálních rozměrů.

,,Radní Heimerdinger sice nesouhlasil, ale všichni ostatní byli tvými plány uchváceni!" Jayce chytil mé dlaně sebejistě do těch svých. Byly úplně jiné než ty Silcovy dlaně. Silco je měl hladké, zatímco Jayce nikoliv.

,,Ty ses mi hrabal v soukromých věcech, Jayci! Nic z toho není stoprocentně uzpůsobené reálnému výzkumu! Jsou to především moje představy, plány...-"

Jayce jako u vytržení mi neslušně skočil do řeči. ,,Už ano! Magie nám k tomu pomůže!" radostně chytil má ramena a několikrát semnou zahýbal ze strany na stranu. ,,Díky magii je vše možné! Budeš moci uskutečnit svůj vědecký projekt. Četl jsem, žes chtěla zastavit stárnutí orgánů v lidském těle. To je skvělé!"

,,Nemůžeš to ukazovat jen tak někomu na potkání, Jayci, sakra! Dá se to využít, a dokonce proti vám. Převážně ještě nejsme schopni něco takového vtáhnout mezi lidi. Chce to léta zkušeností a testů. To není krátkodobá záležitost a je nanejvýš nákladná."

,,Kravina, Dynrily! Ty jseš schopná to dokázat, jen si nevěříš. Já ti věřím. Budeš mít svou vlastní pracovnu, když budeš chtít. Můžeš mít cokoliv! Tasri zde může chodit do soukromé školy s těmi nejlepšími studenty široko daleko." Jayce byl upřímně potěšen a radost se snažil přenést i na mě. Jenže já byla více skeptická. ,,Promysli si to všechno. Lepší nabídku nikde nenajdeš. Budeš mít zaručenou budoucnost i Tasri. A to přeci chceš, ne? Aby byl Tasri šťastný," rozveselen vlastními slovy zcela ignoroval několik důležitých faktů, coby jako realista vidět měl.

,,To je to jediné, po čem toužím, Jayci, aby můj bratr měl zázemí, jaké já nikdy neměla. Ale nejsem si jistá, že tohle chce... Že tohle chceme," rozpačitě mi pohled dopadl na spokojený dětský obličejík.

,,Co víc můžete chtít?" Jayce tvář se stáhla, jakoby přes Slunce přelétl zamračený mrak.

Vyzáblý muž, co spíše připomínal postavou nevýrazného chlapce, se rozhodl zasáhnout do naší napjaté debaty: ,,Jayci, máš dohodnutou schůzi s radní Medardou," připomněl mu Viktor.

Jayce ještě chvíli nerozhodně posedával, než se opřel rukama o kolena a za pomocí toho se zvedl. ,,Jasně, už jdu," pohodil ledabyle rukou, ,,bavte se," oznámil a zastavil se na mně pohledem, ,,a ty přemýšlej, Dynrily."

...

,,Viky, omlouvám se, ale měla jsem zato, že všechny léky vydrží déle..." sklopila jsem hlavu do svých dlaní.

,,Dyn, nedávej si to za vinu. To není tvoje chyba," Viděla jsem periferně, jak Viktor chtěl položit ruku na má bedra, ale dřív než tak učinil, stáhl ji zpátky podél těla. ,,Nemůžeš mi stát furt za prdelí," na odlehčenou se zasmál.

Pozvedla jsem obličej a pousmála se, ačkoliv velice nepřesvědčivě.  ,,Co se tady děje, Viktore?" zvážněla jsem.

Nedostupně se podíval stranou. ,,Co by se mělo dít?" změna jeho chování byla skoro hmatatelná.

,,Vím, že mi něco tajíte, Viktore, oba dva a mně se to přestává líbit," nikdy jsme si nelhali, a proto jsem si je dokázala pustit k tělu.

Viktor vyplašeně zakroutil hlavou. ,,Do toho se plést nemůžu, Dyn."

Nesměle jsem chytla Viktora dlaně do těch svých. Podíval se na naše propletené prsty. Měl je studené více nežli já. Třásly se mu kvůli zdravotnímu stavu. ,,Viky, prosím,"

,,Jayce,..." Zpočátku to vypadalo, že mi skutečně něco řekne, ale pak se rázem zas do sebe uzavřel.

,,Co s ním? Vyžvejkni se už," zatlačila jsem na něj.

Cítila jsem, že se mu to vůbec řešit nechce, ale nakonec se odhodlal. ,,Chce si tě vzít, Dynrily."

,,Cože chce?!" málem jsem probudila i spícího Tasriho, co se převalil z jednoho boku na ten druhý a něco zamrmlal.

Překvapením mi došly slova. ,,Ode mě to nemáš!" Viktor měl v očích děs. Udělal by si u Jayce černý puntík, kdyby zjistil, že to vím od něho.

Zvedla jsem se a přešla k oknu. Sama sobě jsem připomněla Silca. I v tento moment jsem si dokázala vzpomenout právě zrovna na něj a přemýšlet, zdali teď stejně civí ven z okna. Ovšem asi neřeší stejný problém jako já.

,,Jen jsem zaslechl rozhovor mezi tvou babičkou a Jaycem. Tvoje babička chce, aby ses konečně usadila a založila rodinu. Přestala lézt prý do Podměstí za těmi špindírami, co tě dusí - obrazně řečeno," vysvětlil mi nejprve. ,,Jayce tě má opravdu rád Dynrily, ale i on vtom vidí jakési plus pro něj. Máš slibnou budoucnost, jestliže se budeš věnovat svým výzkumům, a proto na tebe i tlačí."

Nevěřila jsem svým uším. ,,Takže vše je jen o tom, že jiní chtěj, že? Nikoho nezajímá, co chci já, protože proč taky..." Ironicky jsem se zasmála. V očích se mi utvořily slzy. Vždy za mě každej rozhodoval, a když jsem se konečné postavila na vlastní nohy a utekla od otce, tak zas jiní za mě budou rozhodovat.

Můj přítel se mě pokusil uchlácholit. ,,Nic není jisté, Dyn, možná se mýlím."

,,Tomu nevěříš ani ty sám..."

Viktor se dokulhal až ke mně a jen zíral z okna. ,,Vsadím se, že i před Radou už něco řekl. Proč by jinak dovolili, aby došel s ozbrojenou jednotkou pro někoho jako já a mého bratra? Nic pro ně neznamenáme, Viktore,.." zafuněla jsem vynervovaně. ,,Tohle nebyla žádná přátelská výpomoc."

,,Dyn, mohlo to dopadnout hůř. Jseš teď tady s námi a Jayce máš přeci ráda," pokoušel se celou situaci zachránit, i když ani jeho samotným tón nepoukazoval na nějaké přesvědčení.

,,Ano, ale jako tebe, Viky. Jako nejlepšího přítele."

Zničeho nic ovinul své paže kolem mě. Přivinula jsem se k němu a spustila pláč. Drtila jsem ve svých prstech jeho oblečení a tlumila vzlyky v jeho hrudi. Viktor byl kamarád do nepohody, se kterým jsem zažila spousty srandy, dokud se jeho zdravotní stav nezhoršil a já nezačala makat na léku pro něj. Jayce a Viktor dokázali vyrobit úžasné stroje a věci, ale já byla přes léky a různé srágory. Zároveň jsme se doplňovali. Jayce byl vůdčí typ, co nás vedl. Viktor hlava celé naši skupiny. A já držela krok a pusu na špacír. Jenže teď se naše skupina rozpadala jako nějaká hudební kapela z Piltoveru.

...

Tasri si spokojeně kreslil u stolu s drahýma pastelkama. Připomnělo mi to den, kdy jsem opět apelovala na matku, aby odešla semnou. Tehdy jsem se Silca ptala, co se vlastně s otcem a matkou stalo, ale pouze naznačil, že jejich život skončil. Nijak jsem to předtím nekomentovala. Nedokázala jsem jakkoliv slovy vyjádřit své pocity a to ani doteď. Vnitřně jsem cítila, že již dříve jsem tuto etapu uzavřela. Možná jsem strašná dcera, co neprojevila emoce nad smrtí své rodiny, ale nedokážu se donutit brečet a truchlit nad lidmi jako oni.

,,Pojď se podívat," vytrhl mě z mých myšlenek bratrův hlas. Pyšně vystavoval obrázek na obdiv. Přišla jsem dřív a opřela se o kolena, abych to lépe viděla. ,,Tady jsem já a semnou si hraje Jinx. Vidíš? Má modré vlasy," s úsměvem jsem přikývla. ,,A tady v rohu stojíš ty. Udělal jsem ti kovovou nohu, ze které jdou střílet paprsky!"

,,To je skvělé, zlato," pohladila jsem ho po vlasech, ,,a tohle je kdopak?" Ukázala jsem na poslední postavu stojící vedle mě, ačkoliv jsem to sama poznala.

,,Silco!" pronesl pyšně. Zamrazilo mě. ,,Udělal jsem mu to skvělé oko! Dyn, myslíš, že bych ho mohl mít taky?"

,,Promiň, zlato, ale to asi nepůjde," okomentovala jsem bezduše. Silco se nám dostal pod kůži. Nejenom mně, ale měl v hrsti Tasriho, jehož ztvárnil i na samotný obrázek. Všichni jsme se tam usmívali, až na Silcův nicneříkající výraz. Musela jsem uznat, že Tasri dokázal překreslit osoby skvěle.

Náhle položil pastelku na stůl a vzal jinou. ,,Opustili jsme Silca a Jinx?" Tasri mi nevěnoval žádnou pozornost a raději vybarvoval obrázek, přesto však očekával odpověď.

Zdrženlivě jsem protahovala odpověď. ,,Museli jsme odejít," opravdu museli?

,,Mně se tam líbilo," řekl zamyšleně a vyměnil modrou za červenou na Silcův klasický oděv. ,,Ty... Taky mě někdy opustíš?"

Objala jsem ho zezadu kolem ramen a vlepila mu pusu na tvář. ,,Tasri, nikdy tě neopustím, dobře?"
Jak ho něco takového mohlo napadnout?

,,Slibuješ?" fňukl, ,,Slibuješ, že budeme navždy spolu?"

Láskyplně jsem mu líbla polibek do vlasů ,,Slibuju. Jsem tvoje starší sestra, zlato, budu navždycky chránit prcka jako ty."

Cukl sebou ,,Nejsem prcek!" Bránil se chabě, ačkoliv se zas usmíval od ucha k uchu. ,,Mám tě rád," řekl.

,,Já tebe taky, prde."

O tomto momentu jsem snila dlouhá léta. Ačkoliv v mých představách bylo pár osob navíc, kteří nás tiskli k sobě a tvořili tak dokonalou rodinnou idilku... Ne, tohle já už vypudila z hlavy. Existovala už jen babička a Tasri. Jen oni mi zůstali.

...

Seděla jsem za stolem s brýlemi na nose a mžourala očima, když jsem do kádinky přelévala modrou tekutinu s lehce štiplavým podtónem, z něhož mě svrbil nos.
Nějakým neznámým důvodem mě to vrátilo do doby, kdy nastal náš poslední den u nás doma. Ten zápach byl cítit po celém baráku...
Odrazila jsem se a se židlí odjela na druhou stranu. Tam jsem obratně dokrájela předpřipravenou bylinku.
Kahan jsem zapálila a začala zahřívat nástroj v podobě lžičky.

,,Tak to jste vy, které patří Jayce srdíčko," otočila jsem se za hlasem a rozsvítila lampu na stole, abych si návštěvníka prohlédla.

Naproti mě stála ambiciózní žena s ebenovou pletí, kudrnatými tmavými vlasy a průzračnými zelenými oči. Její oblečení bylo elegantní se zlatými prvky a piltovarskými vzory. ,,Medarda, předpokládám?"

,,Pro vás Mel, drahá Dynrily," rozhlédla se po laboratoři. Nakrčila nos, ale nedala nic znát.

Natáhla jsem ze slušnosti ruku, abych se s ní přivítala, ale dala mi jasný nezájem. ,,Potřebujete něco?" Zeptala jsem se lehce rozmrzele. Nesnášela jsem neohlášené příchody, když někdo bez svolení vlezl dovnitř jakoby se nechumelilo. Na výběr úplně nebylo; zamkla bych si, ale tento prostor mi nepatřil.

,,Léky pro Viktora, že?" Naklonila se kupředu.

,,Očividně," odvětila jsem nevybíravě.

Přejela prstem po poličce a setřela z ní prach. ,,Jayce vás před Radou velice povznesl. Máte mnoho užitečných nápadů, které mohou spoustě lidí pomoci a vyřešit jejich zdravotní problémy. Orgány nám všem pomalu a jistě odcházím, ale vy znáte východisko, že?"

Sundala jsem si brýle a lokty se opřela o stůl za mnou. ,,Není to tak jednoduché jak to zní. Mluvíme čistě teoreticky,"

,,Jistě, čistě teoreticky..." přitakala. ,,A samozřejmě teoreticky jste byla u Silca, kterému jste předala podklady?"

Zasmála jsem se. ,,Obviňujete mě ze zrady?" směr naší diskuze se mi vůbec nelíbil. Znala mě sotva pár minut. Za její nenávistí muselo stát něco jiného, než závist z mé rostoucí popularity a pozornosti od členů Rady.

,,Vůbec ne," zalhala. ,, Jen je to všechno takové zvláštní... Jayce má vysoké postavení v Radě, velice se mu s mou pomocí daří, když tu náhle někdo potřebuje zachránit ze spáru zlého černokněžníka."

,,Mel, když dovolíte, ráda bych i nadále pracovala v tichosti. Je sice hezké, že zde vytváříte nereálné scénáře, ale i tak vám děkuji za vaši všímavost ohledně Jayce," ironicky jsem se usmála a věnovala ji ten nejvíce nacvičený úsměv.

Mel s mou odpovědí nepočítala, a tak jen zaraženě koukala, než nahodila její nadřazený a působící pohled, jímž si mnohé muže jistě podrobila a dostala do kolen. ,,Nejsi pro Jayce dost dobrá, Dynrily, ty netoužíš po životě jako on. Vezmeš ho dolů a to já nedopustím."

Nevěděla jsem, co si o tom myslet. Jaký byl její skutečný záměr? Viděla v tom, jak se přiživit na jeho slávě, nebo ho skutečně milovala a bála se, že jejich vztah můžu ohrozit?

I její odchod z místnosti byl elegantní a pyšný jako chůze páva.

Ahojkyyy! Všechny Vás zdravím a děkuji za podporu, co mi dáváte. Dochází mi slova, protože to hřeje u srdíčka :33 ❤️.
A abyste viděli, že to myslím opravdu vážně, snažím se pravidelně a často, jak jen to je vůbec možné, vydávat další kapitoly. Dneska byl hektický den a stihla jsem toho fakt dost - o to víc mě to těší. 😁

❤️ Bavte se a mějte se krásně! ❤️

{13.4.22}

A všem Vám i tímto přeji krásný: ✨Girlfriend day✨