,,- a Jinx tu bombu přidělala na holuba a on - BUM!" Tasri rozhazoval rukama a skákal radostně po posteli. Oči mu rošťácky svítily. Měla jsem náladu pod psa, ale vidět svého bratra, jak je plný energie a baví se, mi ji ihned zvedlo.

Čapla jsem ho do náruče. Usadila jsem ho mezi své nohy a opřela si jeho záda o břicho. Hlavu lehce zaklonil. Vjela jsem mu prsty do vlasů a prohrabávala jeho kadeř. ,,Měl by ses ostříhat," okomentovala jsem délku jeho vlasů. Už je měl dlouhé. ,,Jaké to je mít... No... Tu nohu," poukázal rukou na mou část, která byla nahrazena.

,,Jakto, že o tom víš?.-.. Silco, že?" Pozvedla jsem obočí. Oddaně přikývl. ,,Zvláštní, ale pomalu se s tím učím,"

,,Bolelo to?" V krku mu dozajista vyschlo. Hypnotizoval mou nohu, jakoby se před jeho očima měla záhy změnit.

,,Ne,"

Nevěří ti.

Podrbal se na lokti. ,,Bylo to kvůli mně, že?... Nic z toho by se nestalo, kdyby -"

,,Tasri," zastavila jsem ho ihned, ,,nic se nestalo. Jsem živá a jsme opět spolu. Nemůžu být šťastnější!"

Tasri spokojeně přivřel oči. ,,Líbí se mi tady," zavrtěl se.

,,Budeme muset ale odejít,"

,,Proč? Chci tu zůstat!" Očka jako nejčistější studánka mi pohlédly do duše.

Stáhla jsem ruku podél těla. ,,Našels babičku?"

Tasri přešel, že jsem na jeho otázku neodpověděla. Tentokrát ztuhl lehce on. ,,Tasri?" Zpozorněla jsem.

,,Jo, babička je super... Jen ti musím něco říct -"

,,Nástup!" Sevika barbarsky otevřela dveře. V puse cosi převalovala a dočista ignorovala to, že i já chci nějaké soukromí. Nedivila bych se, kdyby při pohledu na nás se poblila, jak nechutně se zašklebila.

Až teď jsem si všimla, že Silco povstával hned vedle ní. ,,Tasri nás dozajista omluví, že?" Věnoval se chlapci v mé náruči.

Tasri nadzvedl mé ruce a psíma očkama se na mě podíval, než proklouzl ven. Silco se opět tvářil monotónně, což mě ještě více štvalo.

,,Sevika tě vezme ven,"

,,Jako nějaké psisko," dodala s úšklebkem.

,,Nemohu se dočkat," zašklebila jsem se nazpátek, aby oba pochopili, že nejsem o nic radši.

,,Jeden z mých obchodních partnerů dělá už delší dobu problémy. Vlastní něco, co náleží mně, protože jaksi zapomněl zaplatit. Doneste mi to zpátky, nebo z něj dostaňte peníze,"

Zasmála jsem se. ,,Mám ho hezky poprosit?"

,,Jestli to pomůže," vrátil mi Silco, ,,každopádně mě nezklamte. Vše jasné, Dynrily?"

,,Jak řeknete, šéfe," zasalutovala jsem a zavřela jim před nosem dveře, abych se oblékla.

...

,,Proč si to nevyřeší sám?"

,,Protože to řešíme my. Máš i normálně tak debilní otázky, nebo mě prostě chceš vytočit?"

Znuděně jsem kráčela po jejím boku. Tentokrát jsem si vzala masku na pusu, abych opět nemusela vykašlávat drahocennou krev. Rozhlížela jsem se, ale čím dále jsme kráčely, tím více jsem měla nepříjemný pocit. Cítila jsem, jak mě někdo sleduje a probodává má záda skrz na skrz. K tomu mi příliš nenapomáhal fakt, že Sevika by se mi za naši potyčku mohla chtít odvděčit.

Nebyla jsem příliš velký snílek, a tak jsem věděla, že kdyby Sevika minule do naši rvačky dala všechno, že by to nejspíš byl můj konec.

,,A co vzal tak hrozného, že se Silco bez toho neobejde?"

,,Třpyt," 

,,Kdyby ho alespoň zničil..." Mumlala jsem si pod vousy. Sevika po mně střelila pohledem.

Ležérně jsem pokračovala dál po boku ženy s paží ze všech možných i nemožných součástek, které našla nejspíše někde pohozené u popelnice a prala se o ně možná s mývalem.

,,Jsme zde," Sevika vytáhla ze své postranní kapsičky dýmku a zapálila si ji u úst. Dým vyšel z jejích nozder jako rozzuřenýmu býkovi.

Přešlápla jsem z nohy na nohu, až jsem málem přepadla na jednu stranu. Ta noha mi stále dělala problémy. ,,A po mně se očekává přesně co? Nejsem žádnej rváč a pochybuju, že tady někdo slyší na slovíčko prosím,"

,,Když se chceš něco naučit, tak musíš umět fungovat pod tlakem a učit se z nadcházející situace," sdělila mi netečně a vkročila do podchodu, kde se to verbeší jen hemžilo. Vzpomněla jsem si na přezdívku od Jinx, kdy mě nazvala krysou, protože jsem se ukrývala před hněvem otce v rouře.

Vzhlédla jsem vzhůru. Pocit cizích očí na nás dvou, byl stále intenzivnější. Nikdo však, až na obtloustlého chlapa, se zde nenecházel. ,,Deborahu," oslovený muž se otočil za hlasem. Zorničky se mu rozšířily a jeho nohy se zamotaly, až skoro upadl na zem. Zastavil se o krabice, o které se ledabyle opřel a podepřel si hlavu, jakoby se nic nestalo.

,,Seviko, rád tě zas vidím!" Hraně se usmál, ,,Copak tě sem s tvojí kolegyní přivádí?"

,,Nesplacené dluhy, drahý Deborahu. O těch víš dost, viď?" Seviky hlas byl nesmlouvavý. Cítila jsem se nesvá v tomto prostředí. Když ještě naproti nám stál chlap jako hora, co působil jako nějaký úchyl na dětském hřišti.

,,Kšefty nevynášej tak jako dřív. Od doby co ten grázl začal ničit Třpyt, se lidi bojí nakupovat." Zkoprněla jsem. Mluvil nejspíše o mně.

Sevika se po očku na mě podívala a na její tváři se objevil úsměv. ,,Deborahu, pověz, co bys právě teď udělal, kdyby tady ten takzvaný grázl byl?"

Muž se nemusel zamýšlet dlouho. Buď mě fakt tak nesnášel a o situaci našeho shlédání přemýšlel, nebo se prostě chtěl zavděčit Sevice.

,,Rozčtvrtil bych ho na kusy a všechen zbylý Třpyt mu narval do všech možných otvorů. Nakonec bych mu jedním škubnutím o koleno zlomil vaz,"

Od žaludku mi bylo zle. Hůř se mi dýchalo a nebýt masky, asi bych lapala po dechu a vyhodila své dnešní jídlo na zem. Nebyla jsem žádný hrdina. Cítila jsem strach, bolest a věděla jsem, že mé činy budou mít nějaké následky, ale i těm jsem se snažila vyhnout.

,,A co kdyby to byla žena?"

Muž mlčel.

,,Seviko, jsme tu kvůli něčemu jinému," připomněla jsem ji dnešní akci. Nechtěla jsem tu trávit víc času, než bylo nezbytně nutné.

,,Och, samozřejmě," zahrála hraně, ,,Deborahu, tak co?"

Deborah naprázdno polkl. ,,Můžeme se nějak domluvit,"

,,Jsou jen dvě východiska," Sevika zněla až vražedně.

Muž přešel z jedné nohy na druhou a zaklepal na dveře s pofidérním úsměvem. ,,Já vím o třetím,"

Ze dveří vystoupili stejně vysocí muži jako Deborah. Každý z nich měl alespoň něco nahrazené, čímž působili ještě děsivěji. ,,Vyřiď Silcovi, že už nás začíná unavovat," z pusy mu vylétly sliny.

Za zády se nám ozval temný hlas: ,,Copak mi mají vyřídit?" Samotný Silco stál veprostřed uličky se založenými paži vzad. Dlouhý plášť vlál ve vzduchu, díky větru, co si s ním pohrával. Vlasy měl opět dokonale uhlazené a sčesané na zátylek. Působil děsivě a majestátně.

,,Silco, měl si nám zaručit bezpečí při přepravě našeho nákladu, ale proslýchá se, že už i ty jseš na toto krátkej. Minulá dodávka přišla neúplná a naše trpělivost právě přetekla." Deborah se cítil silnější, když po jeho boku stály gorily.

Nejistě jsem povstávala opodál a házela pohledy sem a tam. ,,Výtržníka se nám již podařilo chytnout a nebude nadále dělat žádné problémy," pronesl Silco. Vyhledala jsem jeho pohled, ale ani se na mě nepodíval.

Deborah se zasmál. ,,Stárneš Silco, měl bys svou práci přenechat zkušenějším,"

,,Ponauč mě a nech mě hádat... Na mé místo bys dozajista dosadil sebe, že?"

Seviky čelist byla zatnuta. Připravovala se k boji. Mezitím, co já zbaběle doufala, že se na místě nezvencnu.

Deborah se zamračil. Viděl, že si z něho Silco střílí a nebere ho vážně, což ho výrazně pobouřilo. ,,Kvůli své aroganci necháš zhebnout tadyhle ty dvě princezničky, jo? Sevika možná něco svede, ale tadyta kráska se klepe jako osika,"

Nebyla jsem si vědoma toho, že se klepu. Několikrát jsem se musela bránit, jenže zde to bylo něco jiného. Nadechla jsem se, abych se uklidnila.

Silco přešel až dopředu. Nevím, jestli to zamýšlel, každopádně jsem byla ukrytá za jeho zády. Měla jsem tak možnost na střeše zahlídnout pohyb, jak někdo přeskočil na druhou střechu. Přestože to byl pouhopouhý mžik, já v osobě poznala Jinx. Její dlouhé copy za ní vlály.

Silco se narovnal pořádně v zádech. Hypnotizovala jsem jeho zátylek a doufala, že takto zůstane navždy. Cítila jsem se v bezpečí před okolním světem. Vážně to bylo pošetilé si myslet, že by nás uchránil, ale já potřebovala mít v hlavě myšlenku, že on je toho schopný. ,,Deborahu, příliš tě nepotěším, ale na mé křeslo nedosedneš... Rozsedl bys ho," Silco v této situaci dokázal ještě vtipkovat.

Deborah se napřáhl se svou pěstí. Užuž jsem viděla Silca zmrzačenou tvář, když Sevika se svou umělou dlaní tu jeho zastavila těsně před Silcovým obličejem. Sevika mu ruku zkroutila, dokud se neozvalo křupnutí. Silco bez mrknutí oka stál a působil ještě sebejistěji, než když přišel. Věřil v Seviky reflexe.

Náhle se však strhla mela. Jinx seskočila dolů a začala jednoho po druhém kosit. Sevika obratně uhýbala ranám, zatímco jim dávala pěkně na budku.

Silco mě popadl a odtáhl stranou. Šla jsem jako omráčená. Vzduchem proletěl i zub! ,,Dojdi pro ty krabice," jeho hlas mi zněl v uších, ale byla jsem jako omámená. Proč se v téhle situaci zajímal o krabice?

Neptala jsem se. Přikývla jsem a vběhla dovnitř. Vevnitř to byl úplný sklad. Všude spousta polic, rozlitého čehosi po podlaze, na stole rozehrané karty a za stolem mohutná žena. Ušklíbla se, když mě spatřila. Vstala na své nohy, z nichž udělala ostré a nebezpečné zbraně.

Ani nepípla, když vystřelila na mou tvář svou dolní končetinu a já jen taktak vykryla útok. Místo obyčejných kostí, šlach a vazů, měla něco podobného šavli. Litovala jsem, že mě sem ukecali jít neozbrojenou a musela jsem se potýkat s tímhle. Vzpomněla jsem si však na svou nynější výhodu.

Vzduch protrhl nepříjemný kovový zvuk při nárazu našich nohou, kdy se jedna střetla s druhou. Podívala jsem se překvapeně do její tváře, jenže těsně minula můj bok. Mohla jsem skončit jako napíchnutý špíz. Popadla mě jako hadrovou panenku a mrskla semnou o stůl. Nejspíš to měla být moje rutina. Za necelý měsíc jsem dvakrát skončila pod rozbitým stolem, jenž mou váhu prostě nevydržel.

Snažila jsem se vyškrábat na nohy, ale neulehčovala mi to neustálými ranami do zad. Nechtěla mě zatím zabít. Hrála si semnou jako kočka s myší. ,,Kohopak si to Silco pořídil?" Zvedla mě na nohy. Tvář jsem měla zmrzačenou. ,,Přisluhuješ mu, drahoušku?" Mou masku odhodila na zem a propíchla ji skrz na skrz.

Zalapala jsem po dechu. Plíce mi hořely ze špinavého vzduchu všude kolem. Dělala jsem vše proto, aby mě co nejméně zasáhla, ale měla daleko větší sílu než já a má tvář se zbarvovala do všech barev na světě pod jejími vytrvalými útoky.

Oči se mi klížily k sobě, ale něco ve mně řvalo a bojovalo. Tohle nebyl můj osud. Nemohla mě zabít nějaká hlupačka. Ne teď. Hlas mi našeptával, ať mu přenechám kontrolu, ať ho nechám konat. Vábil mě svou lehkostí a něhou. Nebránila jsem se. Nedokázala jsem to ovládat, když cizí síla popadla její silný krk. Vytřeštila bulvy. Bránila se, dokonce vykopla nohu a škrábla můj bok, z něhož mi začala téct krev v pomalém intervalu. Chytla mou dlaň a pokoušela se povolit pevný stisk, který jsem nehodlala za žádnou cenu zmírnit.

Přirazila jsem ji k podlaze a zaklekla ji kolenem. Z vedlejší místnosti přiběhli další dva muži, co nejspíše museli první dožrat sváču, než se vůbec odhodlali k nám připojit. ,,Dynrily!" Jinx se přiřítila dovnitř a jednomu skočila na krk a přinutila ho se zaklonit. Před dopadem seskočila. Narazil do police, jež se na něj celá zřítila společně s několika lahvičkami.

Opustila jsem ženu a chytla nejbližší tyč, co se ležérně opírala o stěnu. Vysokého chlapa jsem tím přetáhla, jakmile se pokusil čapnout Jinx za paže.

,,Ajajaj, Dynrily zas není ve své kůží," okomentovala můj stav modrovlasá cácorka, jenže já neodkázala vnímat nic jiného, než touhu ukončit jejich život. Jinx i já jsme oba muže srazili k sobě hlavy. Zapotáceli se a jejich bělma nám dala jasně najevo, že od nich budeme mít klid. Jinx společně semnou do každého muže strčila a vyrazily jsme je ven hlavama napřed. Dvě duté rány o tvrdou zaprášenou zem nám daly vědět, že oba jsou vyřízení.

Avšak ženy bodavé nohy, ostré jako jehličky, mi nepříjemně poškrábaly záda. Bolestně jsem sykla. Má frustrace mě dočista posedla, když jsem ji svou nohou přišlápla tu jednu její a rukou tu druhou vytrhla. Následovala i druhá její dolní končetina, která skončila spolu s druhou na hromadě.

Nemohla chodit. Ležela na zemi jako mrskající se hovno ve větru a zděšeně si nás dvě s Jinx prohlížela. Jinx měla hlavu nakloněnou na stranu. ,,No doprdele... To je skvělý, Dynrily," Dívka vedle mě hopsala radostí. Nic podobného jakživ neviděla a nebyla sama.

,,Dynrily?" Ženština zlehka vyslovila mé jméno. Stála jsem nad ní jako posel smrti, přesto mi na nohy vyplivla sraženou krev a vycenila své zuby. ,,Ta Dynrily, od toho ubožáka?" Smála se dál.

,,Mlč," nepoznávala jsem svůj hlas. Jakoby mluvil někdo jiný. Jakoby vše bylo mimo mě, zatímco parazit vevnitř mě převzal kontrolu a já byla jeho hostitel.

Podepřela se na loktech, aby mi byla blíž. ,,Tvůj otec nám o tobě často vyprávěl. Bylas zklamáním celé své rodiny, Dynrily, proto nás nepřekvapilo, když nám tě jednou nabídl. Chtěl tě prodat jako nějakou štětku. A víš za co, zlatíčko? Za trochu třpytu, který jsme mu samosebou dopřáli."

,,Zavři hubu," její osobnost mi vadila, její hlas mě tahal za uši a její existence mě obtěžovala.

,,Slíbil, že tě přivede, protože ses stále vracela. Furt a furt dokola, jako nějaké zatoulané psisko. Nebylo těžké na tebe narazit asi, že?" Vysmívala se mi.

Odkašlala si a vycenila opět své nažloutlé zuby.

,,Tvůj otec věděl moc dobře, co by s vámi bylo - ty a tvůj bratr byste dennodenně nabízeli svá těla. A i tak na to kývl, protože se nemohl dočkat další dávky.... Ach, po mladých kusech se tu vždy přetrhnou. Co myslíš, jak by asi vypadal tvůj bratr po pár hodin-"

Křup!

Prorazila jsem její lebku vlastní zbraní, díky které jistojistě zabila spousty lidí. Držela jsem násadu a klečela na jejím těle. Oddychovala jsem. Točila se mi hlava. Cítila jsem se nesvá. Hlas mizel do ústraní. Má mysl opět začínala být čistá.

,,Musíme jí-" Silco se zastavil ve dveřích. Vlasy neměl upravené tak, jak byl člověk u něj zvyklý. Zůstal stát, než přelétl celou místnost očima a přehodnotil situaci. Jinx nejspíše stála za mými zády. Sevika se nacpala dovnitř a i v jejich očích se objevil děs. Dívali se na nás jako na zrůdy. Ne... Ty pohledy patřily mně.

Odhodila jsem tu věc stranou a naposledy pohlédla do její mrtvolně uvolněné tváře, kde i přesto jsem viděla všechny ty hrůzy, co kvůli ní museli někteří zažívat.

Tupě jsem se zvedla. Jinx za pasem měla bombu, kterou jsem od ní převzala. Nebránila se. Jen mě sledovala. ,,Dynrily," Silco mě oslovoval. Tušil, co zamýšlím. Pokoušel se nějak komunikovat, o což jsem v tuto chvíli nestála.

Bylo pozdě. Bombu jsem hodila ke krabicím třpytu. Jinx mě záhy popadla za ruku a rozeběhla se semnou pryč. V uších mi hučelo, když kus budovy mizel z povrchu zemského. Z druhého konce vybíhali lidé. Lehce oděné dámy, sotva odění muži a pár zděšených mladých lidí, co se rozprchli do všech světových stran. Konečně byli volní a svobodní. Nikdo je již nezneužíval a nedržel.

A mé nohy nedržely již mě....

★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★

Ahojte, klobásníci! Vítám Vás uctivě u další kapči. ❤️👅❤️
Mockrát děkuji za vaší podporu - zas a znova a znova a-... No, prostě moc děkuji. ❤️

{8.4.22}