Atmosféra v místnosti je ponurá. Nepřidává tomu ani jemné osvětlení ze svíček, jejíchž vosk stéká dolů a kape na stůl v nepravidelných intervalech.

,,Silco," šeptám směrem k muži, který se zdá být stále mimo svět. Něčím ho nadopovala a on se z toho pomalu dostává.

,,Ticho!" Přiskočí ke mně dívka a chytí má ramena. ,,Sakra, nejenom, že picháš mého otce, ty ještě budeš kazit moji slavnou chvilku!" Uchytí mé vlasy, které zatáhne dozadu a zadívá se s odporem do mé tváře.

,,Hmm!" mumlá Silco přes roubík na ústech. Pohazuje hlavou, přičemž mu vlasy spadají do tváře, ale nijak si toho nevšímá. Nemůže. Je svázaný na židli bez možnosti se více hnout.

,,Ale notaaak!" protáhne zdlouhavě, ,,Publikum se takto  nechová!" Kopne mi zezadu pod kolena. Jsem nucena padnout na zem. Syknu bolestí. Klečím na kolenou jako na popravě.

To ještě netuším, že nejsem daleko od pravdy....

,,Zahrajeme si takovou hru!.. Mám ráda hry. A kdo ne, že?... Taky máte rádi hry?" Poskakuje kolem a plácá páté přes deváté. Vyzařuje z ní šílenství. Propadla těm hlasům uvnitř.  Vyslechla jejich prosby a dočista zapomněla na svůj vlastní instinkt.

Chytne Caitlyn vozík, aby ji přivezla vedle můj bok. Zmateně se na sebe s dívkou podíváme a vyměníme si nejisté pohledy.

Jinx se nakloní nejprve k Vi, které do klína položí zbraň a totéž nakonec učiní i u Silca, jemuž i lehounce povolí sevření kolem dlaní. ,,Ať odejdou, prosím..." špitne u Vi, ,,Pošlete je pryč..." dořekne u Silca.

Nikdo se nemá k pohybu, což Jinx naštve. ,,Tak jinak... Pozměníme pravidla, dobře?" Odněkud z kapsy vytáhne minci. ,,Panna nebo orel... Všichni víme, všichni známe... Teď je to ale Jinx nebo Powder. Hraje se o hodně, tak se snažte!" Zatleská radostně. ,,Cílem hry je,... No, stačí, když moje sestra zabije zde všudypřítomnou Dynrily a můj otec konkurentku, co si nemohla zvolit jinou barvu vlasů, než mám právě já." Zamračí se a přejede prsty přes její vlasy. Caitlyn sebou škubne, čemuž dívka pozornost nevěnuje a pokračuje ve vysvětlování. ,,Pak můžete zvolit, kam si mám sednout." Poukáže na dvě židle, na kterých je napsáno rozteklou barvou Jinx a na druhé Powder.

Překvapuje mě váhavý pohled od Vi, která teď může ukončit tuto hru a zabít mě. Má k tomu příležitost. Nikdo ji nemůže zastavit. I tak háže na Silca přes stůl letmý pohled, jestli on se nerozhodne zabít její přítelkyni. S Caitlyn ani nedutáme, rozsudek smrti můžou učinit oni. Silco se ušklíbne na červenovlásku, jak jen je to s roubíkem v ústech možné, a v očích se mu zračí odhodlání.

,,Notak, hněte sebou, jinak zabiju obě..." Krouží kolem jako dravý sup a pobízí je. Silco v dlaních více stiskne zbraň, tak, aby Vi nezareagovala první, kdyby ho viděla. Jenže přes stůl nevidí a nedokáže se nahnout ani pod něj, stejně tak i Silco netuší, co ona dělá se svou zbraní.

Projde mnou uvědomění, když hledím na Silca a jeho svaly jsou napnuté v očekávání. Je připraven přinést oběť. Narovnám se, jak nejlépe dokážu, abych zabránila výhledu na Caitlyn. Tohle nemůžu dopustit. Nikdy bych si neodpustila, že kvůli mně někdo zemřel - někdo nevinný.

Varovně stáhne obočí a utvoří se mu na čele další vráska. Pobízí mě k tomu, abych se mu klidila z cesty a nechala ho udělat svou práci. Zavrtím odmítavě hlavou.

Jinx se dočista pomátla. Její manipulativní já převzalo kontrolu a vymklo se jí to dočista z rukou. Vzala si toho na sebe příliš, a teď tu jsou konečné následky.

,,Prosím, tohle nemusíš dělat..." Žádám ji, avšak prudce sebou trhnu, jakmile po mně hodí skleničku ze stolu, která se roztříští za mou hlavou ve snaze mi ublížit.

,,Mlč!" okřikne mě pohrdavě, ,,přesně tohle udělat musím! Víš... Bylo nám tu bez tebe fajn!... Chvíli jsem si myslela, že bychom mohly být kamarádky, ale neee, tys to musela posrat." Se zuřivostí v hlase prská na všechny strany. ,,Zničilas téměř naší rodinu a já se ten svinčík snažím napravit. Bez tebe a bez ní," ukáže na Caitlyn, ,,nám bude lépe, ano, rozhodně!" Utvrzuje se ve svém mylném přesvědčení.

,,Powder, tohle nejseš ty, prosím," přesvědčuje ji její sestra. ,,Můžeme spolu odejít. Už je neuvidíš."

,,Kam bychom šly?" V očích se jí objeví náznak slz. Zadívá se do dálky s nataženou pistolí před sebe. ,,Ne, to ona neříká!" Nemluví k nikomu z nás. ,,Ona by mi nelhala..." Zatočí se kolem své osy.

,,Hmm?!" ozývá se nesouhlasně Silco, jemuž je znemožněno mluvit.

Jinx se otočí na svého otce. Všechen respekt, který k němu kdy chovala, je pryč. ,,A co ty mi k tomu povíš?" zeptá se ledabyle a přejde k němu, aby mu sundala roubík z úst. Z pusy mu vylétnout sliny.

,,Jmenuje se Jinx!" zařve na Vi, ,,Ona lže!" zavrčí Silco, ,,Bude stát při tobě jen do chvíle, než zjistí, že už nejsi ta holka, za kterou tě má a obrátí se proti tobě." Silco ji přesvědčuje a z očí mu šlehají blesky. Nenechá si vzít svou dceru a poštvat ji proti sobě.

Postavím se na nohy, až mi zapraská v kostech, čímž upoutám pozornost jak Jinx tak i ostatních. ,,Říkám ti, abys zůstala klečet, jinak ti tu hlavu prostřelím sama!" Na důkaz svých slov namíří zbraň doprostřed mého čela, ale nejprve střelí do panáka, kterého si vyrobila a má připomínat jejího dávného přítele z dob dětství. Rozlétne se mu hlava do všech světových stran, než zbývající části těla udeří do desky stolu a roztříští nějaké nádobí.

,,Jinx!" Silco se snaží získat její pozornost zpátky.

Nechám to být. Jestli chce mou hlavu s dírou veprostřed, prostě tomu nezabráním tím, že budu klečet na kolenou a prosit o smilování bez pokusu ji toto hloupé tvrzení vyvrátit. ,,Jinx nebo Powder... Není to jedno?" Pohodím ledabyle rameny a věnuji pozornost rozrušené dívce, co naklání hlavu různě do stran a snaží se utěsnit hlasy. ,,Je mi jedno, jak se jmenuješ, ale tohle, co teď děláš, by neudělala ani Jinx a ani Powder....Mrzí mě, že jsem si nevšimla tvých pocitů, ale věř, že mi na tobě záleží - strašně moc! Nám všem. Tvá sestra tě hledala a buď si jistá, že se mi chystala prostřelit hlavu úplně stejně, jako teď ty, když zjistila, že mám potřebné informace o tobě..." Není mi do smíchu, ale při té vzpomínce se pousměji. ,,Tvůj otec tě nadevše miluje, ať už si myslíš cokoliv a hlasy tě utvrzují o opaku. Nikdo z nás ti nechce ublížit..." Pomalými kroky se přibližuji blíž. Zmatkuje, ale zůstává stát na místě. ,,Chceme zpátky tu dívku, co za vším viděla zábavu. Co mi tehdá pomohla před otcem a nazvala mě poprvé Krysákem. Tu, která pro svého otce byla schopna zadusit zášť vůči mně a zažádala o pomoc. Potřebujeme toho úžasného člověka zpět. Dej nám zpět dívku, co pro nás tak moc všechny znamená.  Prosím, vrať nám ji..." žádám a natahuji k ní spoutané ruce.

Sklopí oči k zemi a z koutku ji vyteče první slza, za níž následuje druhá. ,,Omlouvám se..." šeptá do ticha, ,,Mrzí mě to..." Tentokrát proud slz stéká po jejích lících a zanechává na sobě mokré stopy.

Chci si Jinx přitáhnout do podivného objetí, co by mi s pouty bylo umožněno, když tu náhle za sebou uslyším zavrzání a chladný hlas Caitlyn: ,,Odlož zbraň!" vybízí.

,,Cupcake, tohle není nutné!" Vi sebou několikrát trhne, aby se vysvobodila, ale vše je příliš pevně utažené. Zaskuhrá z toho pocitu, že nic nezmůže.

,,Ale ano, je to nutné a ty to víš. Ona je magor, Vi, je otázkou času, než nás tu všechny popraví!" Křičí zpátky na svou kolegyni přes rameno a pohodí hlavou, aby se zbavila vlasů překážejících ve výhledu.

Silco je napnutý a čelist má pevně sevřenou. Nic neříká. Ví, že jeho slova by mohla Caitlyn akorát vyprovokovat a to v tento moment není nejlepší. Je si jistý, že kdyby na sebe upozornil, nebyl by ušetřen.

,,Je to moje sestra!" Připomíná netrpělivě dívka s atletickou postavou.

,,Vi, tohle není tvoje sestra. Už ne!" Argumentuje a rázem vystřelí, když Jinx zvedne pažbu. Protentokrát se kulky zavrtávají do země.

Všichni zrychleně dýcháme. Knedlík v krku je o velikosti tenisového míčku, když otvírám naprázdno ústa. Srdce mám až v žaludku, jak splašeně buší a snaží se dostat skrze hruď a utéct daleko předaleko. Rozhodně nemůžu nesouhlasit, dokonce bych se s touto variantou spokojila.

Jinx elegantně přiskočí ke stolu, na jehož povrch odloží zbraň a s náznakem míru zvedne dlaně vzhůru, aby byly všem na očích. Caitlyn si znatelně oddychne, do doby, než Jinx během mžiku stojí u Caitlyn a odhodí ji na zem tvrdou ránou, kterou dívka nemá šanci ustát.

Vi i Silco na modrovlásku cosi křičí, ale já vidím její děs v očích, když se ztrácí ve všech těch hlasech, co jí nutí konat zlo. Ztrácíme ji. Těká očima do všech stran. V ten osudný moment Caitlyn zdvihne odhozenou zbraň ze země a zamíří. ,,Ne!" zakřičím a během mžiku strhávám Jinx na zem.

Ozve se střela. Dým vychází z hlavně a stoupá vzhůru, než se dočista vykouří a není po něm ani stopy. Jinx se podepírá na loktech, když leží rozvalená na chladné dlažbě a zmateně mžourá žhnoucíma očima. Caitlyn zůstává ve strnulé poloze se zbraní vpřed. Zatímco Silco odhazuje poslední kusy, co mu brání v pohybu, a taktéž Vi nečeká a přeřezává lana ze střepů, co způsobil Jinx náhlý výbuch emocí, když prostřelila svého vyrobeného kamaráda z kusů plastů a slámy. 

Všechny oči se upírají na mně. Přesněji do středu mého břicha.

Co se stalo? Vždyť Jinx je v pořádku...

Automaticky přiložím dlaň na břicho, odkud prosakuje lepkavá tekutina načervenalé barvy. Zadívám se dolů a poplašeně zalapám po dechu. Z prstů mi odkapává krev na zem. S bolestí se podívám na Silca, v jehož pohledu je nepředstavitelná úzkost. Rychlým krokem odstraní mezeru mezi námi, aby zachytil mé slabé tělo při dopadu. Nohy mám jako z želé, když mi začíná docházet skutečnost. 

Sedí si na lýtkách, a tak můžu ležet na jeho stehnech, kde mě opatrně podepírá jako porcelánovou panenku. Jednou rukou podpírá má záda, zatímco si mě tiskne blíže k hrudi.

,,Já-á..." třese se její hlas, ,,Moc mě to mrzí..." Vysouká ze sebe zničeně Jinx se skleněným pohledem a během sekundy vyběhne z místnosti ven.

,,Powder!" Zakřičí za ní Vi a Caitlyn se za pomocí ní zvedne na obě nohy. Váhavě a zmateně si mě měří, jako by žádala svolení.

Jeden koutek přinutím spolupracovat a naznačím úsměv. ,,Znovu ji nenech zmizet z tvého života... " Shlíží na mě v obavách, jestli zůstat a nebo se skutečně pokusit dohnat svou sestru, co celé ty roky hledala. Nakonec přikývne a naposledy se na mě děkovně usměje.

,,Sežeň kurva pomoc!" Silcův hlas nebezpečně kolísá, když za nimi křičí a ony dvě mizí z dohledu.

Zadívám se na muže nad sebou. Hledí na mou tvář se zničeným pohledem, ve kterém se zračí všechna ta bolest, co již nechce a nedokáže skrývat. Nemusím se ptám dvakrát a vlastně vůbec, když si mě takto prohlíží.
Jsem na tom mizerně.

V koutcích oka se mu cosi zaleskne. To, o čemž většina lidí pochybuje, že vůbec dokáže...
,,Silco Shimmere roní slzy?... Zničíš si reputaci,..." Každé další slovo mi přináší bolest, co vystřeluje do mého těla. Silco se zasměje, ale zní příliš hystericky, aby to byl pravý a nefalšovaný smích. Dovolí si odkrýt prosáklé oblečení krví, co zakrývá ránu před širým světem. Pozdě zamaskuje zasmušilý výraz, co přelétne přes jeho dokonalou tvář.

Je perfektní...

Zavzlykám v moment, co levou dlaň přitiskne na krvácející ránu, aby zabránil průtoku krve ven. ,,Omlouvám se, miláčku." Líbne mě do vlasů. Z křečovitého záškubu povolím a přivřu oči.
,,Zůstaneš tu semnou, to je rozkaz,.." Tíživě přejede polštářky prstů po mé tváři a já slastně nakloním hlavu, jak jen mi to je umožněno.

,,Rozkaz?" Při zasmání mé hlasivky opustí bolestný sten.

,,Po tom všem mi jen tak neodejdeš, rozumíš? Kurva, vždyť tě nezlomil ani ten zkurvysyn Finn, i já byl na tebe krátkej, tak se opovaž zavřít ty svoje nádherný oči." Snaží se pro mě být silný a já mu právě teď vše věřím. Je můj anděl, co semnou zůstane do poslední chvíle. Bolest je otupována jeho přítomností, když na mě hledí a šeptá ta slova.

,,Maličká," tlačí dlaň na prostřelené místo. Ani si neuvědomuji, že jsem zavřela oči. Nutí mě zůstat při smyslech, i když se mi tak moc chce spát a oči se mi doslova klíží k sobě. ,,Doprdele, kde kurva jsou?!" Dovolí si pohlédnout ke dveřím, ale jen na moment, aby se vrátil zpátky při zkoumání mé mimiky.

,,Víš..." chraptím, ,,kdybych se teď vrátila zpátky a někdo mi dal možnost, abych si to celé prošla znovu - udělám to. I přese všechnu bolest, to vedlo k nejlepšími konci a to k tobě... Pro ostatní jseš možná necitlivé monstrum, za které se snažíš prezentovat, ale já už konečně vím, že i monstra mají duši..."

,,Slíbil jsem si, že ti neublížím a nenechám nikoho, aby ti skřivil byť jen jediný vlásek, a tak jsem tě nejprve musel dostat ze svého dosahu... Ten večer, když si stanula před mým stolem s rozhodným výrazem a neodešla, jsem se rozhodl, že budeš moje a už tě nenechám odejít. Dovol mi, abych to dodržel, abych protentokrát dodržel, co jsem slíbil..."

Došlo mi, jak moc je zoufalý a já zatoužila zůstat o to víc, abych ho již nikdy neviděla takto skleslého. Silco za svůj život zažil příliš mnoho špatného, co ho poznamenalo a já si nedokázala představit, že já bych mohla být v jeho světě to slunce, co znamenal on pro mě.

Dříve rival, proti kterému jsem vedla válku na základě třpytu a nyní netoužím po ničem jiném, než po jeho přítomnosti a popraskaných rtech, z nichž při ochutnání lze cítit kvalitní alkohol a tabák z doutníku.

On byl mou drogou.
Mým lékem.
A vším, co mi zůstalo.

Trhavě jsem se nadechla. Už jsem nadále nemohla mluvit a zrak mi padl k malé komůrce, kde mě něco nutilo zaměřit pozornost.

Zrazu mi to došlo.

Pomoc nedorazí včas,- jestli vůbec nějaká má přijít.

Poslední záchrana spočívá v tom, jestli všechny ampulky a nádoby, co jsem nesla v tašce při přepadení od Jinx, skutečně nepraskly.

,,Silco?" zmohla jsem se na slabé pokynutí rukou....

_._._._._._._._._._._._._._._._._._._._._._._._._.

Konec je blíž, než bychom si nejspíše všichni přáli,... ❤️