Šokovaně zamrznu na místě. Ačkoliv z mého příchodu nemá radost, tak jako já z toho jejího, neubráním se úsměvu. ,,Jseš zdravá," konstatuji.

Jinx přejde přes práh a rozhlédne se kolem, jakoby ji to tady patřilo; Nese se jako páv. ,,Proč bych nebyla?"

,,Viděla jsem tě na tom mostě," vysvětlím a kousnu se do špičky jazyka, ,,Přišla jsem se na tebe podívat."

S nezájmem pokrčí rameny a ze stolu vezme ubrousek, ze kterého začne trhat malé kousky a z nich dělat ještě menší. Ve tváři vidím, jak bojuje s narůstajícím pocitem, co se snaží skrýt. Z agresivního buldoka, co cení zuby a vrčí, se záhy stane vyděšené malé kotě. ,,Opustila si mě!" Ramena se jí třesou pod náporem vzlyků.

,,Nechám vás tady o samotě. Kdyby něco, budu vedle." Ohlásí při odchodu Singed a rychlostí kulového blesku vystřelí ven. Dokonce bych dala ruku do ohně za to, že otočil klíčem v zámku.

,,Jinx, není to tak, jak to ve skutečnosti vypadá -," chlácholivě udělám několik kroků k ní a pokusím se jí přitáhnout do objetí, ale razantně sebou škubne a vyklouzne z mého dosahu. Nepokouším se znovu přiblížit. Vím, že teď potřebuje chvíli na zpracování a nátlak nic nevyřeší.

,,Je to přesně tak! Vyměnilas nás za ně!" Ukáže nesmyslně za sebe. I tak chápu, že tím zamýšlí Piltover. ,,Opustila si mě! Zahodila si mě jako to vždycky udělali ostatní! Máte mě za blázna, ale já nejsem blázen, nejsem, rozumíš?!" Láme mi srdce na kusy vidět, jak se přemáhá a zadržuje příval slaných slz, díky nimž má akorát rozmazané vidění a hromadí se v jejím koutku oka. ,,Nejsem rozbitá! Já-a... Tys odešla. Nerozloučila ses!"

Rozhazuje rukama a teď už skutečně pláče. Stisknu si kořen nosu a snažím se zahnat tíživý pocit na hrudi. ,,Neměla jsem na výběr, Jinx, věř mi, protože nikdy bych ti nic podobného neudělala. Nejseš porouchaná, a já to vím, uvědomuji si to. Mrzí mě to, ale teď jsem tu, dobře? Přišla jsem za tebou." Udělá několik nečekaných kroků a zaboří tvář do záhybu mého krku, kam se schoulí jako malé dítě. Když celou svou váhu přenese na mě, raději klesnu na chladnou a zaprášenou podlahu od prachu, kde pevně obtočím své paže kolem ní a nechám ji vzlykat jak jen chce.

Připomíná mi to časy s Tasrim. Jinx je možná starší, než byl můj bratr, ale v tuto chvíli věk nehraje roli a působí bezbranně. Cítím její stisk, co mi brání se pořádně nadechnout, ale zůstávám tak, protože vím, že ona to potřebuje. A to je pro mě v tuto chvíli přednější.

,,On mě nenávidí," prohlásí nepřítomně Jinx, ,,nesnáší mě!" trhne sebou a dlaně dá do pěsti.

,,Kdo?" ptám se zmateně a připadám si hloupá, když nevím, o kom právě mluví.

,,Nemá mě rád,.."

Poposednu si, abych uvolnila svou nohu, na kterou vyvíjím zátěž v podobě mé váhy. Už mi v ní začíná brnět z nedostatku okysličené krve. ,,Silco?"

Při vyslovení jeho jména, se raněně odtáhne a otupěle zírá do mé tváře. Chci ji zamávat před obličejem, jestli je stále přítomna, ale do oka chytne tik. ,,Všechno kvůli tobě!"

,,Hej, tak to prrr," odtáhnu si ji na dálku paží, ,,o čem to krucinál mluvíš?"

,,Je to kvůli tobě! Když si odešla, začal se chovat divně a od té nehody na mostě, přestal brát svůj lék!" vyčítavě setřese mé ruce. Nechám je padnout do svého klína. Stále však sedíme na proti sobě.

,,Sevika převzala velení a chová se ještě protivněji, než je vůbec možné. Nepustí mě k ničemu. Je to teror! A co dělá on?... Sedí ve svém přepychovém křesle, pije a kouří doutníky. Je stejně nesnesitelnej!" Piští na vysoké frekvenci, až téměř začínám přicházet o sluch.

Vstřebávám všechny potřebné informace a jde mi z toho akorát hlava kolem. O jakém léku je řeč? Už několik dní je v lihu? Přenechal velení Sevice, zatímco se utápí v alkoholu?... Ale proč to všechno?

,,Musíš semnou!" Rozhodne s autoritou v hlase. ,,Udělej něco, nebo mi vybuchne hlava! Brzo odpálím Sevice prdel, jestli ještě jednou uvidím ten její povýšený ksicht!"

Jinx chytí mé předloktí a zatáhne. Silou vůle nepřepadnu a nerozmáznu se obličejem o zem. ,,Neblázni! To nejde, Jinx, to je sebevražda!"
Přestože se snažím dívku přesvědčit, že její nápad není jeden z nejlepších, je plně přesvědčena o úspěchu této akce. Nepřetržitě trhá mým ramenem a snaží se mě přimět k pohybu. Bolest mě donutí vyskočit na nohy a udělat pár zdráhavých kroků. ,,Jinx, poslouchej mě, já musím odejít."

Zarazí se. ,,Pomoc mu," vysloví.

Říká to zlomeně a já ztrácím argumenty. Slíbila jsem si, že už žádný Silco. Vždyť on mě odhodil jako použitý kus hadru, ale proč se od mého odchodu chová tak divně? Měla jsem pocit, že mě chtěl zničit, dorazit, ale teď akorát ničí sám sebe a zahazuje vše, co doteď dokázal vybudovat.

,,Měla byste jít," vloží se do toho Singed a zavře za sebou dveře se skřípavým zvukem.

,,Ano, ale zpátky do Piltoveru," vracím protiúder.

Singed se zatváří rozmrzele. ,,Jestli se chcete za něco odvděčit komukoliv z nás, dostaňte svou prdel do jeho kanceláře a přesvědčte ho, že i on má právo na to, čemu se tak urputně brání," prohlásí neústupně Singed a vrazí mi do rukou tu věc, co držel ještě před příchodem Jinx.

,,Jdeme," zavelí Jinx.

Nestihnu se ani rozloučit, když už kráčím vstříc Poslední kapce, kde jsem zažila hezké, ale i dosti náročné chvíle. Mrazí mě po celém těle. Mám chuť to otočit a zmizet na míle daleko, ale něco mě nutí přemlouvat své nohy k pohybu k té strašidelné budově, ve které sídlí drogový boss se zastřešujícím postojem vůči světu.

Celou cestu mám čas přemýšlet o Jinx, která se jen snaží pomoc svému nevlastnímu otci, přestože mě viní za chladné chování Silca vůči ní. Je pochopitelné, že ji to štve, ale nevidí tak hluboko. Nevidí tu propast mezi námi, která se zacelovala a zčista jasna byla odbouchnuta jeho činy a slovy.
Já ho od sebe neodehnala.

I přes několik probrečených nocí, se vracím na to osudné místo, kde mu stanu v tváři tvář. Cítím se zrazená, ale dělám to pro Jinx, aby se nemusela potýkat s dalšími rodinnými problémy, pro Singeda za záchranu života a... A pro své vlastní svědomí.

,,Kdyby mě kdokoliv hledal...," přeruší tok mých myšlenek, ve kterých se dočista ztrácím, ,,tak mě nehledejte." Oznámí úsečně a rozhodne se zmizet pryč. Udělá přesně to, co chci udělat já na svém místě právě v tento okamžik.

Nechá mě stát u dveří do Poslední kapky s třesoucími prsty.

...

Slyším hlasitou hudbu, co se dostává skrz a dodává mi odvahu vkročit dovnitř. Otevřu dveře a překročím práh. V hospodě vládne rozruch a odevšad se ozývá bouřlivý smích. Setřu si krev stékající z nosní dírky, co se spustila po neustálém dýchání zdejšího vzduchu.

Dveře, co se automaticky zavírají po příchozím návštěvníkovi, se zavřou i za mnou a já si vysloužím pozornost všech přítomných. Hlasy děsivě utichnout, když utnou konverzaci a zabodnou svůj pohled, po kterém se mi skoro podlomí kolena.

Pokouším se dojít alespoň k pultu, kde bych si na posilněnou vzala pár panáků alkoholu. Jenže než se vůbec posadím na barovou stoličku, přičemž celou cestu vládne ohlušující ticho, popadne látku mého oblečení u krku silná dlaň a natiskne mě na onen pult z kvalitního dřeva. Zachytím se za okraj a váhu přenáším dopředu, abych se nevyvrátila jako strom. ,,Už zas,.." zamumlám si pro sebe rozmrzele při pohledu do její tváře.

Nejprve Vi a teď Sevika.

,,Kohopak to tu máme zpět," zašklebí se do mé tváře vztekle, ,,copak se smetí nevyneslo samo?"

,,Předpokládám, že ne, když tu stále js-" polknu rýpavá slova. Zatlačí více a probodne mě nevraživým výrazem.

,,Nacházíš se na cizím písečku, zatoulané psisko. Měla bys být pokornější,.." Nadřazený úsměv vyvstane na její tváři téměř automaticky a svou protetickou paži položí po mém boku s pevným stiskem, co tlačí proti dřevu.

,,Seviko, nejsem tu kvůli tomu, abych ti zvedala ego," zavrtím se nepohodlím. Dřevo mi tlačí na kosti a hrozí vznik otlačenin.

Pobaveně si nad mou poznámkou odfrkne. ,,Nadělalas již dost problémů, tak se vodsaď kliď!"

Povolí sevření mého oblečení a já dopadnu na paty, až mi křečovitě zabrní v lýtkách. ,,Nechci problémy," pokouším se o mírumilovný přístup. Jinx říkala, že to tu teď vede a dalším pokusem o ještě větší znepřátelení, si akorát kopu vlastní hrob.

Sevika se nezdá být vřelá. ,,Ty jseš jeden velký problém," převaluje v puse kus zrníčka z nedojezeného jídla, co jí zůstalo na stole.

Do kalhot si utřu pot z dlaní. ,,Chci si jen v klidu promluvit," neočekávám přátelské přivítání a pozvání na kus žvance, ale i přes Seviky nechuť semnou jakkoliv vézt rozhovor, svolí a rukou máchne ke stolu v rohu, kde se před chvílí věnovala své svačince.

,,Co čumíte?!" zavrčí na přihlížející, co zvědavě naslouchají našemu rozhovoru, ,,nemáte snad co dělat?!"
Všichni opět rozmrznou a konverzace se opět spustí jako před mým příchodem. Již nikdo nám nevěnuje pozornost a raději do sebe hážou chlast, co otupuje jejich myšlení; jestli nějaké mají.

Ruce položím před sebe na stůl a propletu si prsty. Počkám, až se žena usadí naproti mě a nabodne agresivně na vidličku kus masa, co si vloží do úst. Nepřestává semnou vést oční kontakt s příslibem hrozby.

,,Víš co," promluví první a nenechá mě odpovědět na řečnickou otázku, ,,uděláme to jinak." Odsune talíř stranou a špejli si vloží do úst. Několikrát si ji nechá povalit v puse, než opět sebevědomě spustí: ,,Je mi zcela jedno, co mezi vámi dvěma je a nebo není, fakt mi to je šumák, ale co mi jedno není, jsou kšefty, na kterých stojí celý tenhle posraný barák a lidi v něm."

Zamrkám a oddaně přikývnu na srozuměnou.

Též zlehka přikývne, že to bere na vědomí. Prokřupne si prsty a ukáže na mě párátkem, co si vyndá z popraskaných rtů a vloží mezi dva prsty. ,,Ty," odmlčí se, ,,ty mě sereš."

,,Lichotky já ráda,"

Přejde můj sarkasmus. ,,Dosrávalas nám kšefty, ale ač se to možná nezdá, nejseš zas takový trn v patě, za který jsem tě měla..-.. Každopádně..." opře se zády o židli, ,,Silca si učinila slabým. Chvíli mi vrtalo hlavou, jestli nemá krizi středního věku, ale k mému údivu, jseš opět středobodem celého problému ty." 

Využívá sarkasmus jako bodavý nástroj, co se vám snaží dostat pod kůži, jenže já už jsem vůči jejím pokusům lehce imunní, dokud nezmíní Silca a mě jako problém.

,,Asi se nechytám," přiznám, ,,proč bych ho měla činit slabým?"

Sevika zahodí kus dřívka a nechá ho proletět kolem mé hlavy. ,,Ty jseš blbější, než jsem si myslela," zavrtí pobaveně hlavou. ,,Zatím víme o jeho indispozici jen někteří, kteří by si raději vykousli jazyk, než aby ho zradili. Je však otázkou času, než si někdo všimne, že se nezúčastní aktivit, na které jindy chodil. Maluje si sám na sebe terč..."

Zadívám se do talíře.

Je to horší, než jsem si myslela. Je pravda, že proti němu zbrojili i tehdy, kdy byl plně při smyslech a teď se nebudou zdráhat ani ti slabší, co na to doteď neměli koule.

Sevika si znuděně zívne a stane od stolu. ,,Někdo musí pracovat," rýpne si taktně, ,,a ty bys už taky měla jít."

Příliš se nezdráhám a odsunu si židli. Na jazyku další slova nemám, a tak raději opustím od dalších otázek. Sevika mi od baru, vedle kterého jsme prakticky seděly, podá skleničku s nalitou whisky. ,,Na posilněnou," uvede.

Převezmu si ji a přiťuknu si o flašku, ze které se napije ona. Zakřením se už jen v moment, že to budu muset do sebe hodit a kopnu do sebe svůj doušek whisky, co mi steče do krku. Neubráním se vtipné grimase, po níž se Sevika pobaveně zakření. ,,A ještě jedno," v jejím pohledu vidím něco, co mě donutí znejistit, ,,zkuste se mírnit. Máme tu hosty." 

Nechápavě pozvednu obočí, jenže to už Sevika s flaškou v ruce míří stranou a nechává za sebou vlát její pončo, nebo to mám nazývat pláštíkem? Prostě tu divnou a nevkusnou věc, co nosí a nikdy nepere.

Kousnu se do rtu, jakmile se chytím, že tiše stoupám po schodech. Pevně stisknu popruhy u batohu, co mám přehozený na zádech, abych se alespoň z části uklidila. Účinek to nemá žádný. Mám nervy v kýblu. Sotva si uvědomuji hluk zezdola a pořvávající chlápky při hře u kulečníku.

I když jsem si byla jistá o své zcela nově vybudované povaze, kterou nic nedokáže jen tak rozhodit, už jen myšlenka na toho jednoho muže semnou dělala divy.

Silco Shimmere byl prostě zvláštní exemplář, do jehož spárů jsem právě neklidně kráčela...

-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-

Krásný den Vám všem! ❤️
Děkuji za Vaší přízeň a trpělivost. ❤️

{9.8.22}