S Vi a Caitlyn to nebylo naše poslední setkání. Vlastně naše třetí setkání proběhlo několik hodin zpátky, když mě překvapily při nákupu bylinek u stařeny.

Zamračeně se rozhlédla kolem a nakoukla do nejbližší uličky, jestli se náhodou někdo neblíží. S punkovými vlasy a s ofinou jdoucí na pravou stranu působila drsně, ale její hrubý postoj od posledně značně povolil. ,,Dandy,-"

,,Dynrily, jmenuje se Dynrily," upravila svou přítelkyni při zkomolení mého jména modrovláska.

,,To je fuk," dívka otráveně protočila očima a založila si ruce na hrudi. ,,Jaká je vůbec Powder?"

Musela jsem značně zapřemýšlet nad chováním Jinx. Věděla jsem, že mluvit s její sestrou o jejím mentálním rozpoložení, je trochu jako si nechat odjištěný granát. ,,Ona je přinejmenším... zvláštní," vyhýbala jsem se mimice v její tváři. ,,Je hodně vznětlivá, bláznivá, což myslím jak v dobrém slova smyslu, tak i v tom horším. Častokrát si mluví sama pro sebe. Nevnímá svět kolem a zdá se, že ji nějaké hlasy odpovídají - jakoby s nimi vedla dialog. Její chování se mnohdy výrazně liší."

,,Tím chceš říct co?" otáže se.

Poplašeně urovnám květ trčící mi z tašky. ,,Připomíná mi schizofrenika. Někdy se mentálně chová na osm a jindy semnou hovoří jako dospělá žena, což za tu dobu bylo vážně minimálně."

,,Chceš říct, že moje sestra je magor?" Zavrčela Vi vztekle a vystrčila bojovně bradu.

Caitlyn ji zastavila paží, co natáhla před ní. ,,Dlouhos ji neviděla, ona ano. Přestaň hned útočit. Sama si navrhla, že se jí půjdeme ještě zeptat na pár otázek, tak teď nestartuj po jejích odpovědích."

Sledovat Caitlyn a Vi bylo nanejvýš vtipné. Vi byla rváč, co se snaží řešit věci fyzicky a raději odhání všechny svým vzhledem, zatímco Caitlyn byla její pravý opak. Vše nejprve promyslela, řešila to raději domluvou a oproti ní se značně lišila pohublou postavou.

,,Chci, abys nám zařídila setkání s Powder," vyslovila nahlas svou žádost, kterou mi nedala možnost sní odmítnout.

,,Cože? A jak si to představuješ?" Kroutím nad tímto nesmyslem hlavou, ale zdá se, že ji to nijak neodradilo a pevně si stojí za svým.

,,Krásko, je mi jedno, jak to máš v plánu udělat, ale to tys přišla za náma, tak mi dokaž, že řečičky, s kterýma nám tady mažeš hubu, jsou sakramentsky pravdivé." Dlaň položila těsně vedle mé hlavy, když se opřela za stěnu za mnou. Náhlá blízkost mi zrychlila tep.

Tahle dívka měla opravdu nefalšované koule ze železa.

...

,,Jseš si tím jistá?" Viktor je opřen o stůl a berle má postavené vedle sebe. Nedůvěřivě točí s lahvičkou a zkoumá její vzhled.

,,Ne tak úplně," přiznám a podrbu se na zátylku.

Viktor nakloní hlavu a podívá se na mě jako otec na svou dceru, kterou se rozhodl pokárat. ,,Takže jsem pokusný subjekt?"

,,Ne, nebo vlastně trochu jo, ale jsem si tím téměř jistá!" Koktám nesmysly a snažím se působit jako správný vědec, co odhalil něco báječného.

Viktor si povzdechne. ,,Moc na výběr asi nemám, co?"

Poukazuje na své zničené tělo, co působí jako prázdná schránka a každým dalším dnem se rozpadá. Mé předešlé léky dostatečně zpomalily nemoc, ale nezastavily. Jenže tentokrát ta možnost tu byla a je přímo před námi.

,,Já vím, Viky, a věř mi, že bych ti to nedala, kdyby to nebylo vůbec bezpečné..." Chlácholivě se opřu po jeho boku a položím si na jeho rameno hlavu.

Cítím, jak se nepravidelně nadechuje a na plicích mu píská. ,,Uvědomuješ si vůbec, že pokud skutečně bude fungovat, tak tím změníš celé lidstvo? Třeba už Podměstí s Předměstím nebudou mít důvod válčit a naše vztahy se urovnají..," sní Viktor.

,,Otázkou je, jestli to bude mít požadovaný účinek a na jakou dobu. Náklady nejsou nejlevnější, ale taky bych ráda měla podobnou optimistickou vizi, Viky...," usměju se mu do látky.

,,Pojďme to zjistit," ampulku otevře a nejprve přičichne k obsahu, ,,No, vůně nic moc, ale co já si můžu stěžovat." Hravě ho žduchnu do ramene za tyhle kecy. ,,Smrdí jako ty."

,,Hej!" pokárám ho a rychle k sobě přičichnu. Má pravdu - fakt příšerně zaváním.

Zastavím ho při cestě s ampulkou k ústům. ,,Něco mi slib, prosím."

Věnuje mi roztěkaný pohled. ,,Tobě všechno," tak jednoduchá dvě slova, a tak moc semnou udělala.  Teplo projede mým tělem.
Viktor téměř nikomu nikdy nevěřil. V dětství byl šikanován za jeho postižení, a tak mi trvalo, než jsem ty skořápky zničila a prokopala se k samotnému jádru, kde se ukrýval zničený chlapec s dobrým srdcem a úžasnými nápady.

Spiklenecky se pousměji a vidím děs v jeho očích. Moc dobře tento pohled zná; rozhodně mu není cizí a viděl ho u mě již milionkrát. Nakloním se k jeho uchu, jako bych říkala to nejtemnější tajemství pod sluncem. ,,Jestli to vyjde, chci, abys šel za-"

...

,,Dynrily!" ozve se netrpělivé klepání a ihned dovnitř vkročí rozrušený Jayce. Vypadá jako kdyby právě při cestě sem, potkal fakt děsivého ducha, a nebo sebe v zrcadle.

,,Co je? Co se děje?" Vystrašeně sleduju, jak mě chytá za paže a nutí si sednout.

,,Tomu neuvěříš!" V očích má zažehnutou jiskru.

,,Ne, pokud to hned nevyklopíš!"

V momentě kdy oba sedíme, se konečně rozhodne vysvětlit svůj náhlý zběsilý příchod. ,,Hádej, čeho jsem byl právě svědkem!"

,,Medarda je těhotná," hádám slepě.

Jayce se zděsí. ,,Cože? To ti řekla?-"

,,Prokristapána, nic neříkala, však víš, že spolu úplně nevycházíme, jen se snažíme jedna druhé vyhnout. Prostě střílím od boku!" Mám takový pocit, že jeho IQ občas musí klesnout do mínusových čísel.

,,Sky Young, říká ti to jméno něco?"

Povzdechnu si. ,,Ano, obdivovatelka Viktora, který ji několik let už přehlíží a nevidí to očividné štěstí před sebou..," Protočím otráveně očima nad svým přítelem - nad oběma.

,,Přesně tak, Dyn, a tak můžeš hádat, koho jsem právě viděl kolem sebe v knihovně proběhnout a nevěnoval mi absolutně žádnou pozornost. Hrnul se přímo k té vědkyni, co si zrovna pročítala Dějiny vědy!" Jayce sleduje mou reakci, a když žádná nepřichází, téměř si zklamaně oddychne.

,,Tak přeci jen má koule...,"

,,Nerozumím?" ptá se zmateně.

,,Viktor mi něco slíbil a nejspíš dostál svého slibu," usměju se spokojeně.

Jayce si projede dlaní vlasy a zmateně se zakření. ,,Takže v tom máš zase prsty ty."

,,Trochu," jako malé dítě se kousnu do rtů.

Jayce protočí očima. ,,Mohlo mi to hned bejt jasný."

...

Jayce a Mel svůj vztah příliš neskrývali a točili se kolem sebe jako zamilované hrdličky s ptačí nemocí. Ne, dobře, trochu přeháním. Ale s čím si troufnu přehánět, byl zdravotní stav Viktora. Viktor nejenom konečně sundal masku z očí a postavil se tváří tvář svému štěstí v podobě Sky, ale můj výzkum prokazoval nenadálé změny a to k lepšímu.

Nikdy jsem ho neviděla takto plného energie. Jednoho večera za mnou přišla i Sky, aby mi poděkovala za všechno, co jsem udělala. Vlastně mě překvapilo, že zásluhy jsem měla i u jejího rozkvétajícího vztahu s Viktorem - ta dívka nebyla hloupá. Rozhodně mě to utvrdilo v tom, že oni jsou pro sebe stvořeni, a i když se Viktor stále se vším zdráhá, co se týče dívek, konečně tu náběh na dráhu byl, a dokonce nanejvýš slibný!

Ačkoliv okolí příjemně šumělo a svět se zdál být klidný, a dokonce bez problémů, má mysl se vracela do Předměstí s bídou na každém rohu a s Jinx, o jejímž zdraví stále nemám žádné informace. A tak jsem se jednoho sychravého dne, prakticky už večera, rozhodla zabalit několik nezbytně nutných věcí na cestu a vyrazit se sama přesvědčit.

Několik ampulek jsem nechala poslat Viktorovi, který nebyl nikde k sehnání, protože se určitě potuloval společně s mladou vědkyní.
Na dveře od laboratoře jsem dala cedulku s nápisem Nevstupovat. Nechtěla jsem, aby se kdokoliv přehraboval v mém výzkumu a popřípadě odcizil nějaké věci.

,,Asi mám všechno," mrmlám si pro sebe a naposledy se rozhlížím. Nemám toho moc, ale především všelijaké zdravotní pomůcky, kdyby bylo potřeba.

Po pár minutách zanechávám obrovskou budovu za sebou a dobrovolně se vracím na místo, kterému vládne Silco Shimmere.

...

,,Singede, otevři!" mlátím neúprosně do dveří, ,,já ti ty dveře rozkopu na cimprcampr!" prskám rozhořčeně a jsem promočená na kost. Spustil se pořádný slejvák, který je zde poslední dobou dost častý.

Slyším odemykání a sundávání všelijakých zámků, než se přede mnou vynoří shrbená postava se šátkem na tváři. ,,Oh, to jseš ty,.." V hlase slyším překvapení a možná náznak zklamání.

,,Halo! Já mám city, Singede, ustup stranou, satane, ať můžu projít."  Nečekám na jeho svolení a drze proběhnu kolem něho.

Singed za mnou prudce zavře a hrne se za mnou. ,,Ksakru, ženská," pokouší se semnou držet krok.

S vážnou tváří se zastavím uprostřed místnosti a rozhlédnu se kolem své osy. Samé baňky, kádinky, ampulky, bylinky... - jen žádná modrovlasá cácorka. ,,Kde je?"

,,Kde je kdo?" Moc dobře ví o kom je řeč a vyzařuje to z postoje jeho těla, kdy sebou sotva znatelně cuká.

,,Jinx," rozladěně vyslovím, ,,možná ji znáš. Taková mladá holka, má modré vlasy spletené do culíků, hodně praštěné nápady -"

Singed si zhluboka povzdechne. ,,Že já hlupák se furt do toho pletu. A nedám si říct a nedám," mrmlá si nespokojeně pod nos a přejde ke skříňce, odkud vytáhne láhev, z níž si lokne, jakoby to byl jen čaj a ne chlast.

,,Nech mě hádat - Silco?" přejedu si jazykem po zubech a sevřu pevně čelist k sobě.

Muž se podepře dlaní o stůl a zkoumá obsah láhve. Mám pocit, že dovnitř provrtá díru, jak soustředěný se v tu chvíli zdá býti. ,,Nechtěl jsem se do toho plést, rozumíte, ale kdo se MĚ ptá na názor." Tíživě semkne víčka k sobě a zhurta se napije. Adamovo jablko se přitom pohybuje dolů a nahoru, když se jeho šátek vyhrne výš.

,,Šlo mi o Jinx! Chtěla jsem vědět, jak na tom vůbec je, doprdele. Vždyť naposledy jsem ji viděla ležet na zemi v bezvědomí a sotva dýchala, tak copak si nezasloužím alespoň vědět, že krucinál žije?!" Rozhořčeně rozhazuju rukama kolem a připomínám ženu, co nachytala svého muže v posteli s milenkou.

Singed odloží láhev. ,,Jeden dopis jsem napsal, ale copak skutečně věříš tomu, že nikdo nekontroluje poštu, co jde do Podměstí a přímo do sídla Rady? Nevěří nám a my nevěříme jim. Takový začarovaný koloběh, ve kterém se točíme jako hejno krys."

Promasíruju si spánky a křečovitě sevřu k sobě oční víčka v návalu tepající bolesti. ,,Omlouvám se, dobře?" povzdechnu si, ,,začínám se chovat hystericky a přitom ty za nic nemůžeš." Zaposlouchám se do kapek řinčících venku při dopadu na zem. ,,Teď už mi snad můžeš říct, jak na tom je?"

Singed si přijede dlaní po hlavě, na které nemá žádné vlasy. Skepticky se zadívá do prázdna. ,,Je v pořádku. Díky všem léčivým látkám, sterilním nástrojům a neodmyslitelně všech obvazů cos poslala, se Jinx dostala do formy velice rychle...," následně však tvrdě prohlásí: ,,Neměla bys tu být."

I přes jeho náhle chladný přístup, se neubráním poťouchlému úsměvu, co se mi usadí na rtech po těchto skvělých novinkách. Na ničem jiném nesešlo - Jinx je zdravá a v pořádku.

,,Posloucháš mě?" zoufale zvýší hlas.
Přes mou tvář mi přejede zmatená grimasa. ,,Nemáš tu být.... Neměla byste tu být, Dynrily, prostě odejdi-odejděte."

,,Nechci ti způsobit problémy, dobře? Zas odejdu. Dřív než se to vůbec dozví. Prostě jsem se musela ujistit, tak mi to neměj za zlé, prosím," urovnám si tašku na zádech. Vyvedl mě z rovnováhy, a tak se otáčím k odchodu. ,,Ráda jsem vás zas viděla, Singede."

Než vůbec stihnu dojít ke dveřím, Singeda hlas mě zastaví: ,,Počkejte!" zavolá za mnou a udržuje mezi námi napjaté ticho, ,,Silco není takový mizera, jak si myslíte."

Zhluboka se nadechnu. ,,Věřte, že mě usvědčil o pravém opaku," zaženu kyselou pachuť v ústech. ,,Shimmere není nic jiného než proradný mizera."

,,Snaží se takto působit, Dynrily, ale i on má své vlastní démony, co ho užírají zevnitř." Otočím se k němu čelem a vidím, jak má nataženou dlaň, v níž něco dřímá. Zamžourám očima. Tuhle věc jsem už dříve viděla na jeho stole. Neznám přesné využití, ale padne to přímo do ruky a na konci je jehla, co má vpravit obsah látky.

Sotva znatelně se hnu, když dveře těsně vedle mě vyletí z pantů a zařinčí o podlahu. Leknutím uskočím a sáhnu po jílci, co automaticky tasím vpřed v bojovém postavení.

Z prachu, co se rozšíří do ovzduší, se vynoří štíhlá postava rozhlížející se na všechny strany v jasné otázce. ,,Jinx!" Singed se nezdá být jejím příchodem rozradostněn, ,,kolikrát ti mám říkat, že máš chodit dveřmi jako normální člověk!"

,,Vždyť jsem přišla vchodem, akorát mi překážely dveře, tak jsem se jich zbavila po svém." Modrovláska za opaskem vytáhne další bombu, se kterou si ledabyle pohodí v ruce a zářivě se usměje.

,,Tenhle týden je to podruhé, co je musím nasazovat zpátky!" Rozmrzele setře prach ze svého již tak špinavého oblečení.

Nato, že je skoro začátek týdne, je to vtipné.

,,Jinx," promluvím konečně a dívka se po mně ostře otočí s děsivě vyhlížejícím pohledem.

Chci ji pořádně obejmout, ale Jinx promluví temným hlasem, po němž mi stanou chloupky na zádech: ,,Co ty tu chceš?"

{7.8.22 - 13.10.22}