Silco se zvedne ze svého místa a už jeho první krok, říká více než slova.  Promyšlenými kroky obchází místnost. ,,Toužíte po pravdě, Dynrily, ale i ta se vám nemusí líbit."

,,Ráda se o takových věcech přesvědčím sama," stojím si neúprosně za svým. Nechávám ho kroužit jako dravou šelmu kolem oběti.

Silco se zakření. ,,V tom případě vám přeji hodně štěstí při jejím odhalení," elegantně se vzdálí ke dveřím, ,,pro vaše bezpečí zůstaňte zde, alespoň na nějakou dobu."

,,Proč? Plány se vám bortí jako domeček z karet, Silco?" Impulsivně vyštěknu.

,,Můj takzvaný domeček nelze jen tak snadno zfouknout. Má příliš pevné základy," odvětí klidným hlasem.

,,I základy se po čase začnou bortit," vracím neoblomně.

,,Renovuji a zbavuji se nepotřebného a prohnilého." Muselo se mu nechat, že přirovnávat dokázal přímo okázale a vracel úder jako rozený mistr svého oboru. ,,Brzy nashle," zas a opět zmizel a nechal mě tu samotnou.

Zamračím se. Nechápu, o co mu furt jde a jaké jsou jeho záměry semnou. Chtěl, abych zůstala, ale nedal mi k tomu žádný důvod. Proč nesmím odejít?

,,Už je fuč?" S burácející ránou vykopne Jinx dveře a s neskrývaným úsměvem padne vedle mě jako mrtvá. ,,Jdem se projít!" nařídí.

,,Silco říkal, že-"

Jinx protočí otráveně očima. ,,Neříkej mi, že mu to žereš, zajdooo!" Protáhne zdlouhavě mou novou přezdívku.

,,Myslela jsem si, že jsem krysák..."

,,To taky!" odsouhlasila, ,,nezdržuj a zvedej svůj zadek!"

,,Jinx, tohle není dobrý nápad. Silco má nejspíš důvod proč-" zas a opět se neurvale dostala ke slovu, aniž by mě nechala domluvit.

,,Ale ne vždycky je to výhodné pro nás! Teď můžeš přijít o zábavu a o možnost se nadechnout něčeho jiného, než jsou Singeda nevábné prdy plný toxinů!" Huláká jako sova.

Zamyslím se a po pár vteřinách ji dám odpověď, na kterou tak čeká: ,,Na chvilku, dobře?"

,,Amen!" Vytáhne mě energeticky na nohy a pevně chytne za ruku, než následně semnou vyběhne ven. Obě se bláznivě smějem, když spatříme Singeda, jak má hlavu zaraženou ve svém jídle. Asi byl unavený a usnul.

Můžeme se tak nepozorovaně vplížit ven, aniž by kdokoliv cokoliv tušil. Nedá mi možnost se však zeptat, co je venku momentálně tak skvělého, že mě musí táhnout za sebou jak pytel brambor, když v tom se ke mně dostává podivná hudba. Rozhodně to není můj styl, co se hudebního vkusu týče, ale čím blíže jdeme k východu, tím se její melodie dostává až do morku mých kostí a příjemně mnou cloumá pud, si z plna hrdla zakřičet neznámá slova.

Singed bydlí dál od města zde v Podměstí, jenže i městský ruch se sem úžasně donáší. ,,I tady dole se můžeme bavit!" Připomněla se mi Jinx, na kterou bych málem zapomněla, nebýt zpevňujícího stisku na mé dlani.

,,Co se slaví?" Optám se a přeskočím nevábně vonící potůček. Jinx mě mezitím dál vede do středu dění. Hlasy se stávají srozumitelnější a hudba hlasitější.

,,Tak nějak všechno!" Usměje se hloupě, ale když spatří můj nechápající výraz, rozhodne se mi to vysvětlit. ,,Nebyl čas teď moc na oslavy, protože lidi v Piltovaru nám nějaké podobné akce zatrhli, všiváci! Vlastně nic není dovoleno doteď, jenže lidi v Podměstí se rozhodli, že jim serou na podobnou šikanu!" Jinx z plna hrdla zajásala a vtáhla mě do průvodu, co se táhl okolními uličkami.

Bylo tu tolik lidí!

Všichni se skvěle bavili. Odevšad se ozývala energetická melodie, zpěv podobný krákání a rachot v podobě smíchu a ran. Rozesmátá dívka s modrými copy vzala kalíšek s mokem a vrazila mi ho do ruky. ,,Dej si! Chutná líp, než to vypadá!"

Bez otázek jsem do sebe ten hnus hodila. Nejprve zareagoval můj dávicí reflex, co zuby nehty držel tu tekutinu stále v těle, než se z té hnusné chutě stala docela poživatelná. ,,Co to je?"

,,Lepší nevědět, ale má to grády!"

...

Strávený čas s Jinx mi pomáhal zapomínat na tu bolest v mém srdci. Netrvalo to dlouho a žal mě opět zavalil v celé své parádě, když Jinx celá splavená z našeho karaoke, odpochodovala na záchod.

Odfoukla jsem si z čela ofinu, co mi překážela ve výhledu. Jinx se nebenevoletně rozhodla, že já musím vypadat jako ona a naopak. Jelikož náš rozpočet byl mizerný - každá jsme si koupila té druhé vlasy a hodily přes sebe nevkusně vypadající plášť, co zakrýval naše těla.

Možná malá podoba tam byla, ale je to jako přirovnávat věc, kterou koupíte v normálním obchodě k té, kterou seženete na černém trhu někde v potemnělé uličce s krysami, co skákají zmateně jedna přes druhou. Podoba tam je, ale jinak to nemá nic společného.

...

Začínala jsem být netrpělivá. Jinx se již nějakou dobu nevracela a nálada v mém okolí se výrazně změnila, jako projasněná obloha, co se záhy zatáhne. Začala jsem se rozhlížet, jestli ji neuvidím přicházet. Obličeje ostatních kolemjdoucích se mi rozmazávaly před očima v nesrozumitelné čmáranice. Točila se mi hlava, i když množství alkoholu v krvi bylo minimální.

Pocítila jsem, že rozhodně mám tachykardii. Tep mi pulzoval ve spáncích, když náhle jakobych přešla na bradykardii. Nechápala jsem, co se semnou děje a hlavně s mým tělem.

Zmateně jsem se rozhlížela. Panikařila jsem, jenže napovrch jsem spíše působila jako feťačka, co si něco píchla do žíly - třeba takový třpyt.

Dezorientovaně jsem seskočila ze stoličky, až jsem sebou málem plácla o zem, ale zachytila jsem se o pult. Zuřivě jsem hřbetem ruky shodila skleničku, ze které jsem plnými doušky před kratičkou chvíli pila. Muselo tam něco být!

Dala jsem se do úprku. Nohy se mi motaly, jako kdyby byly ze želé a ne ze svalů, vazů, kostí, šlach a podobně. Narážela jsem do lidí kolem, co po mně házeli nevraživé pohledy - alespoň myslím. Stále mi vše mizelo před očima.

Někdo strčil do mého boku. Zalítla jsem do uličky, když jsem ztratila rovnováhu a zachytila se o chladnou stěnu, abych se nevyválela v bahně. Malátně jsem se opírala jednou rukou a marně se snažila vzpamatovat.

Něčí stín se zastavil přede mnou a naklonil se ke mně blíže. Z jeho úst šel nepříjemný zápach smíchaný s alkoholem. ,,Někdo zaplatit musí a ty nám s tím pomůžeš, Jinx," hrubý hlas promlouval ke mně.

Záhy přes můj obličej přehodili pytel s plísní uvnitř a já upadla do sladkého bezvědomí, když se kovová věc střetla s mou lebkou.

...

,,Doprdele, to není ona!" Rozespale jsem otevírala a zas zavírala oční víčka. Někdo tu příšerně řval, až mi z toho třeštilo nepříjemně ve spáncích. ,,Kdo to je, krucinál?!"

,,Byla tam s Jinx," odpověděl druhý hlas.

,,Jestli tam vůbec nějaké Jinx někdy byla, idioti!" zasmál se pohrdavě.

Začínala jsem vidět obrysy postav. Bolelo mě příšerně místo, kam mě tak agresivně udeřili. ,,Hej, vnímej, krásko!" Něčí drsná dlaň mě chytla za rameno a několikrát cukla sem a tam. Pokoušel se mě přivést k plnému vědomí.

,,Au," vydala jsem bolestivý sten. Chtěla jsem agresora odstrčit, ale byla jsem svázaná. Lana kolem zápěstí a kotníků se mi zařezávala do kůže.

,,Teď poslouchej... Posloucháš?!" Ujišťoval se, ale nepříliš dlouho čekal na odpověď, které se mu ode mě stejně nedostalo. ,,Kdo jsi?"

,,Tvoje svědomí," zasmála jsem se a zasténala bolestí. V krku se mi usadila pachuť alkoholu, co akorát přilévala chlast do ohně - žaludek se mi přetáčel a metal kotouly.

Muž zavrčel. Né že by ztrácel s dívkou jako já trpělivost, on už ji dávno ztratil. ,,Ještě je omámená nejspíš," snažil se doupřesnit vzdálenější hlas na pravé straně ode mě.

,,Neříkej! Vážně?" Vysmál se mu, než svou pozornost přesunul zpátky. Stiskl mi bradu a donutil mě zaklonit hlavu. ,,Ty máš ale drzou papulu, co?" Zaskučela jsem bolestí a vytrvale se snažila dostat z jeho dosahu - marně.

Přidržel mi u tváře modrou paruku. ,,Jak to mám chápat, zlato, co?"

,,Víš, to se dává na hlavu." zaculila jsem se, ,,Nejspíš bys to potřeboval, moc tam toho nemáš," kývla jsem na jeho palici.

Chlap za jeho zády se zasmál. Prudce se otočil a hodil mi paruku na hlavu. ,,Budeš se smát?" Vzdorovitě zapíchl ukazováček do jeho hrudi.

,,Ne, Finne," odpověděl mu vyděšeně.

Finn, jak jsem se právě dozvěděla jeho jméno, se vážným krokem vrátil k mé židli a uchytil ji. Zhoupl mě dozadu. Zaklonila jsem hlavu. Chvíli si mě prohlížel. ,,Je nám k ničemu," oznámil.

Odfrkla jsem si.

,,Ne tak úplně!" Z řady vystoupila mohutná žena a přejela po mně pohledem. ,,Silco ji měl po svém boku..."

Finn mě pustil a já se zhoupla zpátky. Přešel k ženě s červenými vlasy až po lopatky. ,,Poslouchám,.." Měla jeho plnou pozornost, což se jí líbilo, jak se na první pohled zdálo.

Začervenala se a sklopila řasy, než se dala do řeči. ,,Byla jsem v té jejich hospodě, jak si chtěl, Finne." Muž pozvedl obočí. ,,Vtom atmosféra zhoustla, když se nějací chlapi dali do potyčky s nějakou dívkou. Neviděla jsem ji příliš do obličeje, alespoň nějakou dobu ne, jenže pak se dostavil i samotný Silco. Nesl chlapce v náručí. V očích mu zažehl žár a rychlým krokem přešel k jejich stolu. Šeptal něco těm mužům se zatnutou čelistí, než jednomu s nich propíchl dlaň. Pak zas zmizel. Sledovala jsem tu dívku, když donesla obvazy a ošetřila tomu muži zranění... Poznávám ji. Je to ona!"

Finn mlčel. Všichni zaraženě povstávali, když v tom propukl v burácející smích. Postupně se k němu přidali i ostatní. Žena znejistila a já zmateně sledovala tu podivnou scénku, vystřiženou jako z nějakého filmu.

Záhy sklapl a spolu s ním i ostatní. ,,Cass, poslouchej, nepila si moc?" 

,,Samozřejmě, že jsem měla nějakou skleničku, ale -" bránila se.

,,Slib to," přerušil ji, ,,slib mi, že nelžeš a můžu této báchorce věřit." Pevně se zadíval do jejích očí.

Žena polkla, a pak řekla: ,,Slibuju, Finne..."

Finn ji políbil na čelo. ,,Máme jackpot, dámy a pánové!" rozhlásil a zatočil se dokola s rozpaženýma rukama. ,,Máme kurevskej jackpot!"

...

Konečně mi fungoval opět mozek. Sice ne na sto procent, ale i tak to byl úspěch, protože jsem si uvědomovala, do jaké šlamastiky jsem se to znovu dostala.

Finn mi nebyl sympatický. Působil jako někdo, kdo raději používá fyzickou převahu a své lidi, než aby použil mozek jako Silco. Silco přemýšlel. Jeho charisma sahalo na míle daleko, ovšem Finn byl jeho pravý opak.

Dolní čelist měl nahrazenou kovovým náhražkem zbarveným do zlata. Oči měl zúžené jako šelma připravená drápy přerušit krkavici na krku. Na hlavě měl kohout, co mu spadal na pravou stranu hlavy, ale jinak byl dohola. Nějaké implantáty mu trčely postrannách hlavy. Většinu pokožky mu pokrývalo spousty tetování, co se kroutily do různých ornamentů. Připomínal nevybarvenou omalovánky. Kabát černožluté barvy, jehož límec zdobilo několik spon, mu ledabyle visel přes ramena a dával tak na obdiv svou postavu. Rozhodně pracoval na svých prsních a břišních svalech.

Uvědomila jsem si později, až když promluvil, že si ho nestydatě prohlížím. ,,Teď nám povíš všechno jako pohádku a my ti za to neublížíme, co ty na to, výhodný nápad, ne?" Přisunul si ke mně židli, aby byl těsně u mě.

Nespokojeně jsem mlaskla. ,,Zní to úžasně," protáhla jsem hraně, ,,jenže vám nemůžu věřit."

Finn držel rukojeť svého nože, nebo spíše mačety, a pohrával si s hrotem, co zlehka tlačil proti svému prstu. Většina lidí opustila tuto místnost. Zůstali jen ti nezbytně nutní a nejdůležitější.

,,Bude to jen takový testíček, co může dopadnout jen dvěma možnými způsoby," upřesnil s jasným náznakem varování.

,,Zapomněla jsem se na tento test učit," provokovala jsem.

Jedním koutkem se pousmál. Působil tak děsivěji. ,,Zlato, věř mi, že se s tebou nechci příliš zaobírat."

,,To jsme dva," pokusila jsem se lehce pohnout, protože mi tato pozice nebyla příjemná.

,,Spolupracuj a možná se setkáš se svým milovaným," rozhodil rukama do stran a sledoval mou reakci.

,,Marný pokus. Chtěls, abych na to něco řekla, že? Třeba jako: ,Och, my nejsme spolu!' Jenže tě zklamu, drahý, neřeknu nic." Sdělila jsem mu vroucně.

Finn přiložil čepel k mé tváři. ,,Zlatíčko, můžeme tě vrátit nepoškozenou, ale taky se může stát, jen čistě teoreticky samosebou, že skončíš jako potrava pro červy a jejich larvy," vyhrožoval.

,,Rád tlacháš, co?" Finn bezmyšlenkovitě přitlačil fazetu neboli ostří a zanechal krvavý šrám na mé tváři. Kousla jsem se do jazyka, abych nevydala žádný bolestný sten.

,,Tak znovu, zlatíčko, začnu se ptát." Podíval se na svůj odraz na noži, než ho namířil na můj nos. ,,Tvé jméno!"

,,Bořek,"

,,Zkus to znovu," vybídl mě.

,,Polib si,"

,,Zvláštní jméno," uznal, ,,jenže tobě nenáleží." Tentokrát mi rozřízl oblečení u krku až k břichu. Odhalil tak mou horní část těla. Měla jsem stále však obyčejnou černou podprsenku, co skrývala to nejdůležitější. ,,Můžu toho odkrýt víc, jestli nezačneš říkat, to, co chci od tebe slyšet!"

,,Dynrily,"

Usmál se, i když to k upřímnému úsměvu mělo velice daleko. ,,Velice dobře, Dynrily, jsem rád, žes přišla k rozumu. Pověz mi teď něco o Silcovi." Nůž přitiskl k mému podbřišku.

Vyschlo mi v krku.

...

Zničeně jsem ležela ve studené místnosti na chladné podlaze, neschopna se hnout. Cítila jsem se poníženě. Zůstalo mi jen spodní prádlo a zbytek soudnosti. Kolena jsem si přitiskla k hrudi a bradu si položila na ně.

Co se to semnou stalo.

Stala se ze mě nicka. Nedokázala jsem ochránit nikoho ve své blízkosti a už ani sebe ne. Tehdy jsem měla poslechnout babičku. Neměla jsem nikam chodit. Tasri by nejspíš stále žil, kdybych se nesnažila spasit něco, čemu absolutně nerozumím. Hraju si na hrdinku, ale jsem jen zničený kus porcelánu, co nelze spravit.

Dovolila jsem si začít cítit city k někomu, od koho bych se měla držet dál, distancovat a koho jsem zpočátku nenáviděla stejně jako svého otce. Okouzlil mě jeho charakter, který jiný tak moc děsí. Do paměti se mi vryly jeho oči a potměšilý úšklebek na rtech s jizvou přes celou tvář. Chtělo se mi brečet, ale nemohla jsem sobě něco takového teďkon dovolit.

Musím vydržet.
Nesmí mě zlomit.

...

[Pohled třetí osoby]

,,Cože se právě stalo?!" Muž se snažil pochopit rozrušenou dívku s modrými vlasy spletenými do copů, co neukázněně vtrhla do jeho pracovny v době jednání. V ruce držela paruku a strhávala ze sebe hábit.

,,Prostě jsme se vypařily pryč! Nebavilo nás furt poslouchat rozkazy bez uvedení důvodů! Šly jsme se bavit, ale pak jsem se na chvíli vypařila. Bylo mi blbě. Na chvíli jsem omdlela někde v keři, a když jsem se vzbudila, zrovna do mě vrazila parta hulvátů s povědomím cápkem. Nepoznali mě a já je v tu chvíli taky ne. Vrátila jsem se za Krysákem, ale-"

,,Krys- co?!" přerušil ji nechápavě, ,,nebo to je jedno! Pokračuj!" Netrpělivě ji pobídl muž s jizvou přes celou tvář, která mu každý den v zrcadle připomínala tu bolestivou vzpomínku na osudný moment v jeho životě.

,,Prostě Dynrily tam nebyla. Unesli ji. Mysleli si, že jsem to já!" Dívka byla neklidná. Výška hlasu se ji stále měnila. ,,Já byla ona, ona byla já a -" házela hadry ve dlaních.

Sevika seděla na dřevěné židli a svůj zájem o situaci nedávala nijak znát. Zaprvé se ji nelíbilo, jak se Jinx opět vybarvila a zpackala vše co mohla, ale ani to, že Silco je rozrušený, i když se zbavili nepodstatného člověka v jejich takzvaném týmu.

,,Kdo to byl?" Zatínal pěsti, až mu zbělaly klouby na prstech. Pečlivě studoval dívčinu mimiku ve tváři. Pobízel ji, aby mluvila.

Jinx se chytla za hlavu a zakroutila s ní ve vzduchu, jakoby se snažila něco otravného dostat pryč. ,,Nevím, nevím, nevím," opakovala dokola, ,,není to moje chyba! Nemůžu za to!"

Silco vyskočil na nohy a rázným krokem přešel k ní. Chytl ji za ramena a sklonil tvář k té její. ,,Jinx," oslovil ji, ,,Jinx!" okřikl dívku. Konečně ustala v tom podivném chování. ,,Nikdo tě zničeho neobviňuje, ale potřebuju od tebe vědět, jak vypadali..."

,,Pamatuju si jen jednoho z nich. Neměl nasazené kápě." Rozpomněla se, přičemž civěla do prázdna a snažila se vybavit obličej.

,,Mluv," vybídl ji Silco klidně, i když v duchu plánoval všelijaké mučící praktiky.

{23.5.22}

️️❤️❤️❤️

Děkuji Vám.

❤️❤️❤️