Jako každé ráno jsem i toto došla k malému vodopádu. Opláchla jsem si obličej. Z keříku jsem si natrhala několik ostružin. Slunce se na mě usmívalo. Vypadalo to na skvělý den... Kdyby se neobjevili oni. Nejprve jsem si myslela, že to jsou nějací houbaři nebo pocestní. Ukázalo se však že ne. Jakmile mě zpozorovali, věděla jsem, že mám problém. Velký problém. Chtěla jsem utéct. Byli však silnější než já. Nebylo cesty zpět.