Xukun

Jakmile král odejde, tak mi přestane srdce bušit nervozitou jako splašené. Posadím se na postel a začnu se rozhlížet po komnatě, vše je tu tak nádherné. Nečekal jsem, že bych dostal takovou komnatu, tak velkou a tak nádhernou. Vše si důkladně prohlížím. Nakonec si na postel lehnu a zadívám se na krásně zdobený strop. Přemýšlím nad jediným...proč já? Chudé nic z vesnice, která lehla popelem...proč si král vybral zrovna mě? Vrtá mi to hlavou, několik minut, možná hodin. Únava mě ale přemůže a já po chvíli usnu.

„D-Dobrý den." Špitnu, když do mé komnaty vejde starší služebná. Její úsměv je velmi milý a hřejivý.

„Ahoj, Xukun, že?" usměje se. „Jsem hlavní služebná Haneul," dojde ke mně a podá mi oblečení. „tohle si oblékni, pak s tebou projdu království." Přikývnu na její slova a vezmu si od ní komínek s oblečením. Dojdu za paraván a začnu se převlékat. To oblečení je tak...nádherné a na první pohled určitě dost drahé. Nevím, jak se mám cítit, když je mi věnováno tolik pozornosti.

„Byla bych moc ráda, kdybys mi o sobě něco pověděl, Xukun," usměje se Haneul, zatímco mi ukazuje různá zákoutí království a provádí mě komnatami. „tvé dětství, co máš rád,.." napoví mi, když slyší, jak lapám po dechu, protože nevím, co bych mohl říct.

„Vlastně...na mě ani není nic zajímavého," zakroutím hlavou. „mí rodiče, asi, mě nechali...babičce v kolébce před chatkou...a ta se mě ujala a...vlastně jsem jí celý život pomáhal. Pracovat na poli, péct, šít, vše co byla potřeba...a to je tak nějak všechno." Špitnu zahanbeně, když na mém životě není vůbec nic zajímavého. Zatřese se mi spodní ret i dech, když mluvím o babičce, která mi zachránila život. Haneul mě konejšivě pohladí po rameni.

„Byla to vskutku úžasná žena." Usměje se a já jen přikývnu, zatímco se snažím zadržovat slzy.

„Tady se nachází královská knihovna, jsou tu všechny spisy a knihy, které byly napsány...sem můžeš kdykoliv by ses chtěl něco nového naučit," Usměje se na mě, zahanbeně sklopím hlavu. „nemusíš se stydět za to, že neumíš číst...je jasné, že na vesnici čtení nepotřebujete." Pohladí mě po rameni a já na ni vytřeštím oči. Přikývnu a začnu se procházet kolem knihovniček. Nevím, co přesně donutilo zastavit můj krok, ale u jedné z knihovniček se zastavím. Bezduše natáhnu ruku a automaticky sáhnu po nějakém spise. Zadívám se na první stranu, kde byl nakreslený nějaký dlouhý tvor. Tělo měl dlouhé, asi jako had. A hlavu velkou, s fousky a děsivýma nenávistnýma očima.

„Zaujala tě zrovna tato kniha?" překvapeně za mnou Haneul přijde a podívá se, co to držím v ruce.

„Ani nevím, proč jsem sáhl zrovna po téhle," zamrkám. „co je to za tvora? A ta kniha je o něm?" zadívám se na ni. Trošku se zamračí, ale nakonec mě navede, abychom si sedli ke stolu, co je v knihovně.

„Ten tvor je velký čínský drak," začne. „když na trůn usedl první z dynastie Zhang...nechal z království vyhnat ženu, o které se povídalo, že je čarodějka. Podle všeho a hlavně podle toho, jak se král choval vznesla kletbu...nebo proroctví...možná v té době to byla kletba, ale teď se to nese jako proroctví...dle něj, až na trůn usedne pátý král dynastie Zhang, zemi a království zahltí oheň. Všem vezme domovy, lásku, naději...země se zalije krví, stejně tak i měsíc zakryje červená zář...v tu chvíli se objeví velký čínský drak chrlící oheň...zničí vše, co mu přijde do cesty a nakonec zabije samotného krále a tím celý náš svět uvrhne do chaosu." Celý se třesu, nad jejími slovy, protože je to tak děsivé. Proroctví...proč by někdo někomu dělal takovou věc? A zrovna, když...když tento král je podle všeho tak hodný. Určitě si nezaslouží nic takového.

„Neboj se," pohladí mě Haneul, když vidí, jak se celý třesu. „děláme vše proto, abychom zamezili tomu, aby se nějaké proroctví opravdu naplnilo," Vážně zakývá hlavou. „ale teď z jiného soudku...po obědě a po večeři tě budu každý den učit etiketě a čtení...není to oficiální, král to ještě pořádně nerozhodl, ale je možné, že bude chtít, abys rozšířil řady jeho kurtizán a pro to musíš mít patřičné vychování a etiketu. Naučím tě základy, pak ti ostatní věci vysvětlí a naučí Xinhao, ten je hlavní z králových kurtizán," Zakývá hlavou a já překvapeně zakývám hlavou. „večer tě s ním seznámím."

Haneul mě zavede do kuchyně za Zhangjingem a já mu hned začnu pomáhat. Zvědavě vyzvídá, co se mnou Haneul řešila a pak vytřeští oči, když mu řeknu o tom, že mě bude seznamovat s Xinhaem. Sklopí hlavu a já se jemně zamračím.

„Dávej si na něj pozor," zašeptá tiše a rozhlíží se po kuchyni. „není to hodný člověk a...jen se přetvařuje před králem, aby měl jeho náklonnost, ale jinak je to...zlý člověk. Stejně jako Linong a Xingchun, kteří jsou jeho kamarádi." Zašeptá. Moc tomu nerozumím, ale slíbím mu, že si na ně dám pozor. Moc tomu nerozumím, jak by u sebe mohl mít král někoho, kdo je špatný člověk? Třeba je jen Zhangjing dostatečně nepoznal. Neměl bych na ně mít hned negativní názor. Dojdu do místnosti naproti kuchyni pro mouku a další přísady. Vše naberu do náruče a pak se zarazím v kroku, když slyším z kuchyně hlasy.

„Ještě jsi neshodil, ty tlusťochu? Sotva se valíš, kdo se na tebe má koukat?!" vytřeštím oči, když slyším hlasy.

„Král by tě měl místo na kuchaře pasovat na strašáka na pole." Ozve se další hlas. Roztřesu se, když nevím, co mám dělat a pak vytřeštím oči, když se dveře od kuchyně rozrazí a já stojím v tváří tvář černovlasému chlapci. Jeho vlasy jsou mírně zvlněné, na pravé straně má zapletený jemný copánek. Jeho hnědé oči se zabodnou do těch mých a všimnu si, jak neznatelně zavrčí.

„Uhni, šmudlo. Nevím, co to krále napadlo, vzít do království takovou nicku," uchechtne se. „co seš vůbec zač? Tvoje vlasy jsou odporný," strčí do mě a já se schovám víc do sebe a sklopím hlavu. „takový odpad jako ty si nezaslouží nosit hedvábné beizi protkávané zlatem." Zavrčí když se podívá na mé oblečení. Jsem jako paralyzovaný, ještě chvíli po tom, co odejdou stojím na chodbě a nemůžu se strachem pohnout. Co to bylo?

„Jo, to...byl právě Xinhao," Zašeptá Zhangjing, když spolu oba roztřeseně stojíme v kuchyni. „jeho rodina není úplně bohatá, ale...patří do střední vrstvy, takže do té lepší...byl takový už když sem poprvé přišel, ale...po tom, co si ho král zvolil jako hlavního...chová se takhle ke všem...hlavně mu neodporuj, Kunkun...nevyplatí se to...udělal by ti ze života peklo, dokázal by proti tobě poštvat i samotného krále," Vážně se na mě zadívá a mě se strachem a obavami zatřese dech i srdce. „musíš dělat to, co ti řekne...všechny kurtizány, které zaučuje učí...chovat se tak, aby se králi nezalíbili...pokud by mu mělo hrozit, že mu sebereš místo tak...nechci vědět, čeho by byl schopný." Vážně mě pohladí po rameni.

„Neboj se, já...všemu se podřídím." Začnu hned kývat hlavou.

„Když...jsem do království nastoupil, nedělal jsem v kuchyni...pomáhal jsem Haneul jako služebný...v kuchyni pracoval Chaoze...byl moc hodný, milý, zábavný, opravdu skvělý...ale Xinhao ho nesnášel a bylo to oboustranné...jenomže Chaoze nechtěl přihlížet, jak se chová...jednou se naštval a šel si stěžovat králi...od toho dne, jsem ho neviděl," šeptne a oči se mu zalijí slzami. „král by mu nikdy nic neudělal, neřeší věci tak stroze, ale...určitě v tom měl Xinhao prsty, už několikrát Chaozemu vyhrožoval...tak...buď prosím opatrný." Vážně se na mě zadívá. Jemně ho obejmu, abych ho utěšil.

U večeře se neustále shledávám s Královým pohledem...i když se snažím na něj nekoukat, stejně vím a cítím, jak se na mě kouká. A jsem díky tomu víc a víc nervózní. I když možná...to není nejen tím, možná se bojím, co bude večer, až budu s Xinhaem. Ne, nesmím na to myslet, musím to brát tak, jak to je.

Večer s Haneul byl moc hezký a příjemný, mluvila o základu písmen, o tom, že mě postupně naučí číst, pokud si to bude král přát, tak i časem psát. Srdce se mi ale zaseklo někde v krku, když ve dveřích stál Xinhao.

„Tak, Xukun, tohle je Hao, tedy Xinhao," usměje se Haneul. „je to králova hlavní kurtizána, doprovází ho na všechny cesty a je mu vždy po ruce. Na královu žádost tě naučí několik základů etikety a podobně." Jen bezduše přikývnu.

„Vše mu vysvětlím." Usměje se Xinhao, vytřeštím oči, když vidím tu faleš. Jako by přede mnou stál úplně jiný člověk, než ten, kterého jsem viděl u kuchyně. Polknu, když se jeho výraz úplně změní, jakmile Haneul odejde.

„Tak hele ty modrooká nicko," dojde ke mně a než stihnu zareagovat, tak mě chytí za vlasy. „pokud nechceš mít problémy nebo nechceš do vězení, tak mě budeš na slovo poslouchat. Nebudeš na krále mluvit, usmívat se na něj, smát se, koukat na něj, nic. Protože jestli se mi pokusíš vzít místo v jeho posteli, tak tě bude čekat něco nehezkého, něco u čeho si budeš přát, abys umřel." Zavrčí mi do obličeje. „A pokud si budeš někomu ztěžovat na moji osobu...zařídím, aby tě už nikdy nikdo neviděl a aby tě nikdo nehledal." Zavrčí znovu a já strachy nedokážu ani dýchat a ani mluvit. „Linong, Xingchun, chyťte ho, ostříháme mu ty dlouhý odporně světlé vlasy." zavolá najednou a já vytřeštím oči.

„N-Ne, prosím." Špitnu, když mi po tváři steče pár slz. Odpovědí mi je ale facka, až sletím na zem.

„Jediný, kdo může nosit dlouhé nebo delší vlasy je král, ty nicko." Zavrčí na mě Xinhao. Ostříhejte ho, já jdu za králem...strávit příjemnou noc." Uchechtne se a probodne mě pohledem, než zmizí z komnaty, kde mě nechá se svými kamarády. Chytím si rukou rudou tvář, která mi bolestně pulzuje. Po tvářích mi stékají slzy, zatímco na zem kolem mě padají moje světle hnědé, místy od sluníčka vyšisované blonďaté, vlasy. Ještě dlouho sedím na zemi v slzách, i po tom, co ti dva odešli. Schoulím se do sebe a pak bolestně, s rudýma očima a rudou tváří dojdu k sobě do komnaty, kde se schoulím do klubíčka a pevně v bolestném pláči obejmu polštář.