Xukun

Provinile si spojím ruce před tělem a sklopím hlavu. Je jasné, že se král zlobí, i když nevím proč.

„O-Omlouvám se, králi." Špitnu a víc se ukloním. Slyším jeho odfrknutí.

„Co jste tu dělali?" prolomí ticho až po chvíli, kdy provinile sklápím hlavu a prohlížím si okrasnou dlažbu, kterou máme pod nohama.

„J-Jen jsme si povídali, králi," špitnu hned. „p-pak se jen pan Yunlong zarazil, že mám ve vlasech větvičku, tak mi ji chtěl vytáhnout." Dodám skoro šeptem a víc se přikrčím. Po krátké tiché odmlce slyším, jak si král povzdechl. Jemně mi za bradu zvedne hlavu a díky tomuto signálu k němu pomalu zvednu oči. Čas najednou jakoby zpomalil, když se díváme do očí toho druhého. Vidím, jak pohledem sjel na mé rty a celý se zatřesu v očekávání polibku.

„Tady jste," Ozve se vážně, hádám, že paní Haneul má, podle tónu hlasu, založené ruce. Král si odkašle a pomalu pustí moji bradu. „máte připravenou koupel, králi a s Xukunem bych si ještě ráda promluvila." Vážně se na nás zadívá, jen se jemně ukloním a nechám krále, aby vyšel jako první a rozejdu se až pár kroků po něm. Počkám ve své komnatě, dokud nepřijde Haneul a zadívám se na ni, když si společně klekneme k čaji z meduňky, pro lepší spaní.

„Král se určitě nezmínil, ale je nevhodné, trávit společnou noc v cizím panství," zadívá se na mě, snažím se nevypadat překvapeně, ale přikývnu, zatímco si upiji čaje. „chtěl, aby tě učila furén, která předtím učila i Xinhaa, ale mám obavy, protože si jsou s Xinhaem hodně blízcí, je možné, že by buď odmítla nebo by tě učila špatně, aby na tebe poukázala v horším světle," začne povídat a já vytřeštím oči. „nicméně jsem pro tebe našla učitele jako stvořeného, někoho, u koho vím, že tě naučí vše potřebné i mnohem víc. On sám neměl žádný titul, když přišel do paláce a nyní je furén, ale ne ledajaká...je furén, kterou chce císař Valencie posadit na trůn jako svoji císařovnu. Přesto je to ale neuvěřitelně jemný a hodný člověk, byla bych ráda, když tě nechám v rukou někoho takového." Usměje se a já hned s úsměvem přikývnu. Stejně jako král, i Haneul mi vysvětlí a zopakuje, co vše budu muset umět a zvládat. Přijde mi toho hrozně moc, navíc nic z toho neumím, ani jsem to nikdy nedělal. A ani neviděl na vlastní oči. Přeci jen...někdo jako já se nikdy nedostal tam, kde by potkal Furén a mohl vidět, jak její chování vypadá.

Následující dny v O'ddyllitě jsou moc krásné a příjemné. Král Jingyu i jeho žena Qian jsou moc příjemní. I ke mně, přestože zatím nejsem furén, se chovali moc hezky. Projížďka na koních byla moc příjemná, styděl jsem se, že na koni neumím jezdit a bál jsem se, že z toho budou nepříjemnosti, ale královna Qian mě ujistila a uklidnila, že ani ona to neumí, ať se uvolním a nic si z toho nedělám.

Návštěva hlavního města – O'draxxie...bylo něco nádherného. Město bylo velké a všude se to hemžilo stánky a lidmi, kteří na nás všechny koukali jako na bohy. Všichni na nás mávali, všichni mluvili o tom, jak jsme všichni nádherní. Cítil jsem se jako v úplně jiném světě. Atmosféra byla uvolněná, skoro bych na chvíli zapomněl, že jsem v obložení králů a královny. Z krále Jingyu i jeho ženy totiž vyzařuje příjemná atmosféra. Nepřipadlo mi to jen jako něco hraného, něco ze slušnosti. Opravdu jsem měl pocit, že je jim v naší přítomnosti dobře a že chtějí, abychom se cítili stejně.

„Doufám, že se zase brzy uvidíme." Usměje se král Jingyu, zatímco nás doprovází k přichystaným kočárům.

„Jistě, klidně se v zimě nebo na jaře zastavte k nám do království." Popojdu kousek dál, aby měli soukromí na rozhovor a ukloním se, když ke mně dojde královna Qian.

„Už se těším, až se příště uvidíme a budeš furén," Usměje se na mě a já se s poděkováním ukloním. „jsi jiný, než Xinhao," usměje se na mě a já překvapeně zamrkám. „on je takový neupřímný, když tu byl král naposledy v jeho doprovodu, tak jsem z něj neměla dobrý pocit. V té době jsem ještě nebyla královna, nechoval se úplně neúctivě, ale...vyzařovalo z něj něco, co se mi nelíbilo," zakroutí hlavou a pak mě jemně pohladí po rameni, což mě překvapí. „ale ty jsi moc hodný, Xukun," usměje se. „jiný než ostatní a král je úplně jiný...vypadá tak šťastně...víc se směje a hlavně," lehce se zahihňá a já si dám vlásky za ucho. „nenechte si to od nikoho pokazit, hlavně ne od Xinhaa, určitě se jen tak nesmíří s tím, že budeš taky furén." Povzdechne si, ale vážně se na mě zadívá. Zatřesu se, i když jen lehce, protože...nad tímhle jsem taky přemýšlel a vím, že si musím dávat pozor. Sám vím, že to nenechá jen tak a snažím se si to tolik nebrat...i když vnitřně mám strach, jak se mi bude mstít. Ale snažím se na to tolik nemyslet a tolik si to nebrat.

**

Království je chaotické. Už od toho, co jsme dorazili, takže skoro tři dny, ale vše se stupňuje. Všude se uklízí, království voní po výborném jídle. Nejdřív jsem nevěděl, co se děje, ale pak mi Haneul řekla, že přijede císař Valencie, proto se všechno musí dát do kupy. Je to velmi vznešený a vážený panovník. Podle slov Haneul přijede i se svojí furén Kihyunem, který dle poslů souhlasil s tím, že mě bude učit, abych uměl vše, co musí furén umět. A já jsem nervózní. Jelikož Haneul říkala, že už byl oficiálně císařem požádán o ruku a jakmile proběhne svatba, tak bude císařovnou...jsem děsně nervózní.

Nervózně se celý třesu, když mi Haneul obléká saténové honosné beizi a zavazuje tmavě modré hanfu. Trhaně se nadechnu a jako vyplašené štěně se zadívám na Haneul. Jemně se na mě usměje a upraví mi jemně vlnité neposedné vlásky.

„Nemusíš být tak nervózní, vše bude v pořádku." Usměje se na mě. Nadechnu se víc zhluboka a přikývnu. Haneul na mě s úsměvem kývne a zavede mě před komnatu krále, společně na něj počkáme a vydáme se k hlavnímu vchodu, stoupneme si nad schody a já vydechnu úžasem, když se zadívám na honosný zlatem ozdobený kočár. Stáž oděná do červenobílých uniforem hned přiběhne ke kočáru a otevře dveře. Pomůžou vystoupit z kočáru honosně a draze oblečenému muži. Dle blyštivé honosné koruny poznám, že jde o krále. Ten natáhne ruku a z kočáru vystoupí další osoba. Překvapeně se zadívám a chvíli mám pocit, že snad ani není možné, aby existoval někdo takhle nádherný. Dle sladěných barev beizi a hanfu poznám, že ten, jenž s úsměvem drží císaře Lim za ruku je jeho furén Kihyun. Jeho kroky byly neuvěřitelně ladné a jeho tvář vypadá jako by ji vytesali sami andělé.

„Jak je možné, že spolu jeli kočárem, to se přece nesmí." Slyším krále, jak šeptá směrem k Haneul, která vypadá, že by ho chtěla praštit.

„Říkám Vám, že kdyby jste se o to víc zajímal, tak víte proč," prskne tiše. „král sám může furén dovolit, aby s ním sdílela kočár. A Kihyun už není obyčejná furén, brzy již bude císařovna, která už má úplně jiná privilegia. A navíc moc dobře víte, že císař Lim by nevydržel několik hodin cesty bez svého Kihyuna." Šeptá Haneul mezi vysvětlováním, tak aby to nikdo neslyšel, zatímco scházíme schody dolů k císaři Lim a furén Kihyunovi. Snažím se na něj moc okatě nekoukat, ale je pravda, že to moc nejde. Je daleko nádhernější, než se o něm povídá. I když mě na to Haneul upozorňovala. Ukloním se a čekám, než se král přivítá s císařem a furén.

„Tohle je Gui Pin Xukun, můj doprovod." Představí mě král a já se hned ukloním.

„Je mi ctí Vás poznat, císaři Lim a Furén Kihyun." Ukloním se tak, jak si etiketa žádá.

„Děkujeme, Gui Pin Xukun." Ozve se jemným zpěvným hlasem, zvednu na pár sekund oči, abych zjistil, že ten hlas patří Kihyunovi. Překvapeně se ukloním, protože někdo na jejich pozici nemusí děkovat někomu na mé pozici.

Doprovázím je, když jim král ukazuje království a jejich komnaty. Pak se posadím po králově levici, když je čas k obědu, zatímco Kihyun si sedne po pravé straně císaře, hlavně proto, že ve své pozici si již může dovolit sedět na místě císařova druha.

„Jak Vám jistě předal sluha, já i můj Kiki, jsme souhlasili, že se Kiki ujme učení Vaší Gui Pin Xukuna," dle tónu hlasu se císař usmívá, zatímco já dolévám králi čaj. „my spolu zatím můžeme probrat politickou situaci a také situaci v Trentu a Tarifu, situace poslední dny se mi velmi nelíbí a rád bych to začal řešit dříve než se stane něco nehezkého." Císařova slova najednou znějí vážně, dle jeho tónu si dokážu představit, jak nehezká situace musí být, představím si to i bez toho, aniž bych o tom něco vědět a stačí pouze správný tón hlasu.

První den jsme nechali císaře s furén oddechnout, po císařově žádosti, že chce mít s furén společnou komnatu se vše připravilo. A druhý den po snídani jsem nervózně seděl u čajového stolečku naproti furén Kihyunovi a nevěděl jsem, jestli tohle zvládnu.

„Nemusíš ze mě mít strach, mh?" usměje se na mě furén jemným úsměvem a já akorát víc znervózním. „A byl bych rád, kdybys mě oslovoval jen Kihyun, bez furén nebo jiného slavnostního oslovení," pokračuje a já vytřeštím oči. „je to mé přání, přece jen...připadám si hodně stejný jako ty," Usměje se na mě a já jemně přikývnu. „naučím tě vše, co je žádoucí. Číst, psát, hrát na hudební nástroj, zpívat, tančit, konverzovat, bavit, nést se ladně, umět hlavu mít hlavu vztyčenou, ale nebýt namyšlený, vědět, jak se chovat, umět improvizovat, umět kličkovat, pokud si nebudeš jistý nad tématem konverzace a také ti dám rady, jak se starat o krále, co se týče povinností v komnatě," lehce se zahihňá. „bude tě to stát odvahu, protože furén by neměla mít v loži žádnou dominanci, ale ujišťuji tě, že po zážitku, kterým krále obdařuješ, už tě nikdy ze svých spárů nebude chtít pustit." Začne se chichotat. Na Kihyunovo přání začneme procházkou v zahradách a povídáním. Chce nejdřív znát můj příběh, vědět o mě vše a znát mě, než mě začne vším provázet. Dle jeho slov chce, aby bylo vše co nejpřirozenější, proto chce vědět, jaký jsem, abych to byl stále já a nemusel se přetvařovat do někoho, kým nejsem. Být furén má být, podle Kihyuna, hlavně tím, aby mé já bylo honosnější, ale ne, abych byl jiným člověkem. A já, ačkoliv ho znám jen pár chvil, mám najednou pocit, že je to přesně ten učitel, kterého potřebuji.