Jméno: Nazereth Alleine jako člověk, pirátské jméno Saga the Phoenix, jeho jméno po jeho prokletí je Atris

Věk: 135 (30)

Pohlaví: Muž

Povolání: Jako normální člověk se učil být kovářem, život ho ale přivedl k pirátství

Rasa: Dříve člověk, nyní prokletý

Něco o: Narodil se dvěma lidem, rodičům, kteří ho milovali, i když spolu strávili tak krátkou dobu. Ayland a Frances Alleine nebyli nijak bohatí, ale vcelku dobře zvládali svoji malou rodinku uživit jako obchodníci s látkami. Když bylo Atrisovi pět, jeho matka čekala jeho souronce, miminko ale nikdy neviděl, osm měsíců na to byli jeho rodiče totiž zavražděni na jejich cestě zpět z města z jarmarku. Od té doby byl sirotkem, a i když se ho ujal rodinný přítel, Gabriel Taylor, se svojí rodinou, který Astrise po pár letech vzal k sobě do učení. Postupem let se z něj stal mladý krásný muž a kovář, ale možná to bylo jeho tak brzkou ztrátou rodičů, ale necítil se tam, kde žil, doma. Ani to, že byl kovář mu nepřišlo jako to, co chce dělat celý život. I to, jak vyrůstal v domě rodinného přítele, mu přišlo jako něco, na co nemá právo. A tak, po jeho 21 narozeninách, poděkoval za péči a oznámil, že začne cestovat. Rodina ho od toho zrazovala, Gabriel jeho rozhodnutí ale respektoval a nechal ho jít. Atris tedy začal cestovat, a viděl pěkný kus světa, pak ale se dostal do sporu mezi piráty a vojáky, a tak trošku si vojáci mysleli, že je jedním z nich, a tak musel utéct, utekl s těmi piráty, a po přemýšlení a vzpomínání na to, že případ jeho rodičů nikdy nebyl vyřešen, se k těm pirátům přidal. Byla to posádka lodi Karmínový Sever, které velel kapitán Esdras Crispe, nazývaný též Krvavý Seveřan. Začátky byly těžké, ale byl připraven na krutou realitu pirátství. Zároveň ale to, že nebyl stále na jednom místě, ho osvobozovalo. Život šel dál, i když už ne tak klidně, jako dřív. Vše se změnilo, když mu bylo asi 25, do té doby utíkal pirátské smůle, v ten den jeho štěstí ale vyprchalo. Ten den se dostali k cíli své cesty, pluli za zvláštním pokladem, pokladem draka, i když draci se nevidí příliš často, a tak to, že by tam skutečně mohl být drak, nebral nikdo vážně. Kapitán byl sice opatrný, ale nakonec usoudil, že proč ne, přesto byl ale velmi ostražitý po celou dobu, co byli na pevnině. Atris, i když už byl o něco zkušenější, a tak byl nadšený zhruba jako ostatní, protože pirátství není moc o hledání pokladů, byl trochu opatrnější, když viděl kapitánovu ostražitost. Postupně je cesta zavedla do jeskyně, plné chodeb a slepých cest, snadné se ztratit. Neztratili se, ať už bohudík anebo bohužel, a tak se dostali do velké místnosti plné zlata, drahokamů, drahých předmětů a tak podobně. Celá posádka se rozeběhla po místnosti,  kapitán však zůstal na místě, a Atris se zdržoval blízko, i když šel prozkoumávat okolí. Úplně není jasné, co se stalo, je možné, že některý člen posádky si chtěl odnést kousek tohoto velkého pokladu, jisté je, že se náhle jeskyně začala třást, a z pokladu se pomalu zvedla obří cosi. Když opadaly veškeré zbytky pokladu ze siluety, hned bylo jasné, co to bylo. Drak. Ale takový typ, který je pro tu oblast, aspoň v legendách, typický. Na chvíli bylo kolem jen mrtvé ticho, během kterého je drak mlčky pozoroval. Ticho prolomilo až panikaření některých, jiní absolutně nechápali, co se děje. To vše ale skončilo, když se ozval výkřik, který nikdo z nich ještě nikdy neslyšel, výkřik neuvěřitelné bolesti a utrpení. A když se Atris podíval, litoval, že se vůbec podíval. Ten pohled ho pronásleduje a nikdy ho nevymaže z paměti. Jeho nová rodina, jeho přátelé, jeho parťáci, se pomalu a bolestivě roztékali, jako kdyby je někdo ponořil do kyseliny. Kapitán, který byl opatrný, a tak nevstupoval příliš daleko, jakmile to spatřil, utekl. A tak tam Atris zůstal sám, a též začal cítit sílící teplo ze svých útrob. A tak, schoulený bolestí a horkem, jako by se mu vařila krev, mlčky poslouchal křik a sténání, dokud nenastalo ticho. Až po chvíli se ozval smích, v jeho hlavě, a pak jen věta, že je zvláštní, že žije, ale že pokud toto přežil, pak už ho asi nic nezabije. Pak se drak k němu lehce sklonil, zvednul tlapu a drápem se dotknul lehce čela mladého muže. V ten moment jím projela taková bolest, že po nějaké chvilce omdlel. Probudil se až o nějakou dobu později, nevěděl kolik času uplynulo, hodiny, dny, možná i týdny, na pláži, po lodi nebo posádce ani stopy. Trvalo nějakou dobu, než byl z ostrova zachráněn, i když se těm obchodníkům moc nelíbil. A když konečně vystoupil z lodi, a měl šanci zjistit, co mu drak udělal, absolutně se zhrozil. Jeho šedé oči získaly krvavě tmavě rudou barvu, zornice byly jako kočičí, či hadí, štěrbinovité, jeho hnědé vlasy se zbarvily do ruda a na čele mezi obočím, které taky změnilo barvu, měl rudý znak. Následující roky pochopil, že jizvy, které získal jako člověk, mu zůstanou, jakákoliv nová zranění se ale hned anebo pomalu zacelí, končetiny mu znovu narostou, a nemůže zemřít, nemůže ale ani zestárnout. Nějakou dobu se pohyboval v okolí toho ostrova, a tak nějak si zvykl na tu kulturu tam. A tak přijal přezdívku z toho okolí, Saga.  A jak šel čas, přestal zůstávat v té oblasti, cestoval po světě, a tak vznikla přezdívka Saga Fénix, pokaždé, když si všichni mysleli, že je mrtvý, jeho rudé vlasy a jeho nesmrtelnost ukázaly opak. Vstal vždy, jako kdyby vstával fénix z popela. A jak šla léta, jeho původní jméno se ztratilo, společně s jeho minulostí. Sice ne úplně, ale tam, kde se pohyboval, si už nikdo nevzpomněl na osiřelého chlapce. Teď všichni znali jen rudovlasého kapitána lodi Bílý Blesk, která je následována lodí Hořící Smrt. Atris, jak si soukromě nyní říká, se stal kapitánem velké posádky, všechny si je osobně prověřil a vyzkoušel, zda se jim dá věřit, a dá se na ně spolehnout. Nezáleží mu na rase, pohlaví, postižení či tak, snaží se pro ně být přítelem, ale taky rozděluje to, kdy je kapitánem, a kdy ne, poslouchá jejich názory a rozvažuje každé rozhodnutí. Díky tomu mu jeho posádka věří a je ho ochotná doprovázet kamkoliv. Nejsou jako ostatní piráti, Atris má rád jistý klid a prostor, a tak nežije nikdo z nich pirátský způsob života, i když se za piráty považují, a jsou jimi považováni i úřady, ale piráti mají z Atrise respekt, mají k tomu dost důvodů. On a jeho posádka ale nemají základnu, domov, místo, kam se vrací, v okolí míst, kde se scházejí piráti, základnu si udělali na jednom ostrově ve vesničce domorodců. Žijí tam v harmonii, mají tam rodiny, pomáhají domorodcům, a tím byli přijati mezi ně. Atris si ale drží jistý odstup, nejen z respektu, ale také kvůli svému prokletí. Má to mnohem víc pravidel, například může používat dračí magii, má to ale následky, a tak ji moc nepoužívá, zároveň jeho tělo může nabít dračí znaky, a tak dále. Jeho posádka chce, aby si někoho našel, ale on o tom nechce ani slyšet. Rád je tichým pozorovatelem, zatímco přemýšlí nad minulosti, současností a budoucností. Zároveň miluje to, že je vlastním pánem, a rozhodně si to nenechá vzít. Občas zkoušel zjistit, co se stalo s jeho dřívějším kapitánem, ale nikdy o něm už neslyšel a tak to vzdal. Nyní věří jen sám sobě, své posádce, vesničanům, se kterými žijí, a přírodě....

Vzhled:

CallMePopel