Tak protože jedna stará povídka už je celá uveřejněná, tady máte zas jednu starou povídku. Těšte se na ní každou neděli 😉

***

" Lucy, miláčku pojď sem dolů," zavolal na svou dceru Sebastian Klein.

" Proč?" zeptala. Právě si pročítala zajímavou knihu a nechtělo se jí od ní odtrhnout.

" Musím ti někoho představit," řekl netrpělivě Sebastian.

" No jo už jdu," řekla otráveně.

To zas bude nějakej bankéř. Pomyslela si a vztekle zavřela knihu.

Pomalu šla dlouhými schody do velké předsíně. Odsud zamířila do obývacího pokoje, kde na ní netrpělivě čekali hosté. Na pohovce seděla jakási žena v tmavě modrém kostýmku. Vedle ní seděl muž celý v černém. Neviděla jim do tváře, protože pohovka byla otočená ke krbu. Zarazila se.

Tohle nebudou bankéři.

" Pojď sem, Lucy," pobídl svou dceru Sebastian.

Došla tedy k otci a tak si mohla prohlídnou jejich hosty. Žena byla velmi krásná, a i když byla trochu starší, vůbec to na ní nebylo znát. Mladý muž měl na sobě velmi zvláštní oblečení. Měl světlou pleť a obličej mu rámovaly jeho dlouhé černé vlasy. Vypadal, že je mu zde není příjemně.

" Lucy, tohle je Eileen a její syn Severus Snape," představil jí otec konečně ty dva neznámé.

" Těší mě, Lucy Kleinová," řekla dívka způsobně. Stále si prohlížela onoho muže. Připadal jí něčím zvláštní.

" I nás těší," řekla Eileen příjemným hlasem. Naproti tomu Severus jen pokýval hlavou.

Je snad němý?" pomyslela si Lucy.

" Nejsem němý, slečno," řekl svým typicky ironickým hlasem, až se ho Lucy lekla.

Než však mohla nad tím zapřemýšlet pokynul jí otec, aby se posadila. Snapeovi u nich strávili asi dvě hodiny. Za tu dobu se Lucy dozvěděla, že se Eileen s jejím otcem potkali při cestě do New Yorku zaoceánským parníkem, a že se stali dobrými přáteli.

Od té plavby již uplynulo několik týdnů a oni se celkem často scházeli při partičce brydže. Dokonce spolu byli v jedné galerii na výstavě.
Lucy bylo jasné, že jejich vztah pomalu přerůstá ve víc než jen dobré přátelství. Toho si byl vědom i Severus a moc se mu to nezamlouvalo. Co ale mohl dělat? Nakázat své matce, aby toho chlápka pustila k vodě? Ne k tomuhle by se Severus nikdy nesnížil. Byl dost starý na to, aby věděl, že jeho matka by ho stejně neposlouchala. Bylo mu nyní dvacet pět.

Lucy vsak bylo teprve čtrnáct a vůbec jí nepřipadalo hloupé vyčítat otci jeho poměr. Byla v podstatě ještě dítě a nechápala jaké to je, být dlouho sám.

Když jim asi za měsíc oznámili, že se budou brát, zpočátku si Severus myslel, že je to vtip. Když však zjistil, že jeho matka opravdu chytá svatbu, chtěl jí to ještě vymluvit. Stejně tak Lucy Sebastianovi.
Nechtěla novou maminku, i když si už na tu svou nepamatovala. Zemřela spolu s jejím starším bráškou při nehodě, když jí byly čtyři a od té doby byli s otcem sami. Zvykla si na to, a teď by se to všechno mělo měnit?

Ne nepřijmu ji, macechu. Nesnáším jí, bere mi MÉHO tatínka, je jen můj a nikoho jiného.

V den kdy jim oznámili zasnoubení se Lucy rozhodla, že jí bude z celé duše nenávidět...