Zatímco se Lucy dobývala do hygienických potřeb, Severus šel uklidit svou postel. Vypadalo to tam jako by někoho podřízl.
Vzal hůlku a zašeptal čistící kouzlo.

Když pak dívka vyšla z koupelny, bylo uklizeno, dokonce ustláno. Severus se zrovna oblékal a neviděl ji.

" Ehm... Severusi?" řekla Lucy a prohlížela si ho se zájmem. Muž sebou trhl.

" Copak?"

" Jen se tě chci ještě na něco zeptat. Ale slib mi, že odpovíš upřímně," zeptala se.

" Záleží na tom, na co se budeš ptát," řekl vyhýbavě.

" Jak jsi to myslel, že spolu musí muž a žena spát, aby mohli mít děti? Odkud se teda berou? Táta mi vždycky říkal, že děti nosí čáp. Ale to je nesmysl... Jak by se od čápa dostalo do břicha?" podívala se na něho rozpačitě a zčervenala. Severus se musel v duchu smát.

Chudák holka.

" Lucy musím ti na to odpovědět dnes?" zeptal se Severus. Moc se mu nechtělo vyprávět, jak se dělají děti.

" Proč mi to nechceš říct?" podivila se Lucy.

" Není na to vhodná doba. Měla by jsi jít do svého pokoje, než se vzbudí má matka a najde tě tu. Má ve zvyku mne ráno chodit probudit." Hned jak to však Severus dořekl, někdo zaťukal na dveře.

" To bude ona," řekl suše Severus a podíval se na Lucy pohledem já ti to říkal.

" Ta já se schovám třeba do skříně," navrhla a už chtěla do otevřené skříně vlíst, ale Severus jí chytil za paži a vytáhl.

" Teď už je to stejně jedno. Budeš jí to muset vysvětlit. Mne poslouchat nebude," řekl Severus a šel ke dveřím.

" Proč ne?"

" Nebude mi věřit," usmál se o otevřel.

" Severusi, ty trpíš samomluvou nebo co...?" zeptala se Eileen, ale když uviděla Lucy, jak ta stojí v noční košili, v ruce nějaký balíček, ztratila řeč.

" Matko, jsi v pořádku?" zeptal se starostlivě Severus.
Chvíli trvalo než se Eileen z toho šoku vzpamatovala, ale pak už byla k neudržení.

"Co tu děláš, neslíbila jsi takhle náhodou otci, že už u něj nikdy nebudeš? Takhle plníš svůj slib? Počkej až přijede, to se budeš divit," hulákala žena na lesy.

" Matko nech toho. Jen jsem jí pomáhal," snažil se přehlušit ženin křik.

" Ty mlč, chlípníku!" křikla na syna a vrazila mu facku až to mlasklo.

Severus se naštval chytil matku za ruce a držel jí je tak dlouho, dokud se neklidnila.

" Matko, Lucy ti vysvětlí, proč byla dnes u mne," kývl na svou sestřičku, aby začala.

Když Lucy konečně skončila s vyprávěním, podívala se zvědavě na svou macechu. Netušila, jak zareaguje.

"Měla jsi přijít za mnou," řekla nakonec Eileen, kdyz se uklidnila.

" Ale já netušila, co mi je," pokrčila rameny.

"Jistě chápeš, že to stejně tvému otci musím říct?" podívala se na Lucy přísně.

" Mami, to snad nebude nutné, přece jsme ti vysvětlili, proč to udělala. A nic se nestalo."

" A co by se jako mělo stát?" vyzvídala Lucy.

" Ale nic. Řekl jsem, že ti to vysvětlím jindy. A už se na nic neptej," zamračil se na ní Severus.

" Ty máš zase náladu. Tak si to nech ty jeden náfuko, zjistím si to jinde," řekla Lucy a naštvaně odešla z pokoje.

" Co to mělo být? Cos jí měl vysvětlit?" podívala se Eileen přísně na svého syna.

" Ale nic," řekl Severus a chtěl odejít, ale matka ho nepustila.

"Když jsem jí vysvětloval, co se s to s ní děje, chtěla znát důvod. Řekl jsem, aby mohla mít děti. A tak byla zvědavá jak to, že může mít děti už před svatbou."

" Cos jí řekl?" zeptala se Eileen vyděšeně.

" Nic jen to, že muž a žena spolu musí spát. Chtěla to vysvětlit, ale řekl jsem, že jindy. To je celé. Víš co je na tom to nejhorší. Ona si snad do teď myslela, že děti nosí čáp," ušklíbl se Severus.

Jeho matce to vtipné nepřišlo. Věděla, že si musí se svým manželem co nejdříve promluvit o výchově jeho dcery. Ještěže už se Sebastian dnes vrací. Pak odešla z pokoje a nechala tam Severuse samotného.

***

"Díky Merlin, že jsi tu. Musím si s tebou promluvit," vrhla se Eileen na svého manžela hned, jak si sundal kabát.

" Nepočká to? Musím se jít osprchovat. Navečeříme se a pak si promluvíme, ano?" řekl Sebastian, viditelně unavený z letu.

" No dobrá, jak chceš," pokrčila Eileen rameny a šla do kuchyně za služebnou, aby jí přikázala, že asi za hodinu má podávat jídlo.

***

Seděli u stolu a večeřeli. Sebastian s Eileen, kteří na sebe zamilovaně hleděli. Lucy pořád nad něčím dumala a měla soustředěný výraz. Také se nimrala v jídle a za žádnou cenu se nechtěla podívat směrem, kde seděl Severus.
Zato on se na ní díval neustále. Pohled na ni ho velmi vzrušoval, dnes na sobě měla přiléhavé šaty. Nenosila podprsenku a tak jí přes látku prosvítaly bradavky a protože bylo trochu chladněji...

Merline, jestli si po večeři nepůjdu ulevit, tak vážně nevím. Říkal si Severus v duchu.

Když se všichni najedli, šli si sednout do obývacího pokoje. Sebastian si nalil brandy a povídal si s ženou o tom, jaká byla jeho cesta.

Lucy, která do této chvíle byla jako pěna vstala, předstoupila před otce a prohlásila: " Tati, odkud se berou děti?"

Sebastian, který právě upíjel ze své sklenky, se málem udusil, když ji uslyšel.

" Cože?" sípal, jak se snažil dostat tekutinu z plic.
Nebyl sám, kdo byl jejím výrokem překvapen. I její noví příbuzní téměř zkameněli. Zvláště pak Severus.

" Nejsem už malá, tati...vím, že je nenosí čáp," řekla a podívala se na otce vyčítavě.

" Proboha Lucy, jak tě to napadlo ptát se zrovna teď?" zeptal se nevěřícně její otec.

" Protože mi to on nechtěl říct, tak se ptám tebe," ukázala prstem na mladého muže, který ještě více pobledl.

" Cože? Se... Severus si s tebou o něčem takovém povídal?" zvýšil Sebastián hlas a vstal ze židle.

" Jo, co je na tom? Jen mi něco vysvětloval, moc jsem tomu nerozuměla. Jak to, že budu moct mít děti, bez toho, abych měla svatbu?"

" Cože? Co jsi jí to..." vrhl na Severuse nahněvaný pohled.

" Řekl jsem jí pravdu, nemohl jsem vědět, že jste ji v ničem nepoučil," bránil se Severus.

" Vždyť je to ještě dítě!" vyštěkl Sebastián.

To se už do hádky vložila i jeho žena: "Miláčku, uklidni se, musím ti něco říct. Tvá dcera už není dítě, včera se z ní stala mladá slečna. Jestli mi rozumíš."

Sebastian zbledl.

"Vždyť je jí čtrnáct. Do kolika jsi myslel, že to budeš před ní tajit?" nechápala Eileen jeho reakci.

" Tak dlouho dokud by to šlo," řekl naštvaně Sebastián. "Měl jsem ji raději poslat k paní Bovariové."

" To by vám nepomohlo, svoji první menstruaci by dostala u ní. A myslíte, že by jí to ta paní nevysvětlila? Kdybyste viděl to zděšení v jejích očích, když se ráno probudila a kolem ní krev," podřekl se Severus. Již když to vyslovil, věděl, že bude malér.

"Jak ty to sakra můžeš vědět?!" vyštěkl na Severuse.

" Ehm... uklidni se drahý. Pamatuj na svůj vysoký krevní tlak. To je to o čem jsem s tebou chtěla mluvit. Tvá dcera tě neposlechla a opět spala u Severuse," řekla Eileen ustaraně. Věděla, že je její manžel prchlivý, když se týkalo jeho dcery. Ovšem netušila jak moc.

" Cože?" Sebastián málem vyletěl z kůže. " ty odporný zvrhlíku, ty...... ty...... ty...... nechutný bastarde...... já tě snad roztrhnu! Myslel jsem, že ti je jasný, že se mé dcery nemáš dotýkat," teď už se opravdu vrhl na Severuse a škrtil ho. Snapeovi však pomohla matka svou hůlkou. Kouzlem manžela zmrazila a posadila na křeslo.

" Omlouvám se miláčku, nechtěla jsem na tebe používat kouzla, ale když mi chceš zabít syna, tak musím. Oba mi vysvětlili, jak to bylo. Neboj se nic jí neudělal," snažila se svého muže uklidnit.

Severus si mnul zarudlý krk a předstoupil přes Sebastiána.

" Nezlobím se na vás, že máte starost o dceru, ale nic se nesmí přehánět. Nic se nestalo, vážně. Přišla, protože chtěla ode mě pomoct. Bolelo ji břicho, tak jsem jí dal lektvar proti bolesti a nechal ležet ve své posteli. Byl jsem však unavený, a tak jsem si k ní lehl také. To je vše! Jestli mi nevěříte, tak ji pošlete k doktorovi."

" Tati, já vážně nechápu, proč tak vyvádíš? Nic jsem neudělala. Včera mi bylo vážně hrozně špatně," dívala se Lucy na otce.

V tu chvíli se jeho výraz změnil, už nebyl tak nasupený, něco ho totiž napadlo. Eileen uvolnila kouzlo a tak mohl Sebastian normálně mluvit.

" Dobrá tak já vám to teda budu věřit. Nicméně nechci se někdy dožít nějakého maléru a tak jeden z vás musí než začne škola z domu. Lucy, ty stejně jedeš po prázdninách studovat umění do Francie. Takže se to tím vyřeší."

" Cože tati? Ale vždyť já jsem měla jít studovat umění tady?" vyvalila Lucy na otce oči. Severusova reakce byla kupodivu navenek chladná. Jakoby mu tato informace byla lhostejná. Avšak uvnitř ho zžírala nenávist k Lucyině otci. Jediné co dal najevo, bylo pevné stisknutí zubů, toho si však nikdo nevšiml.

"Mělo to být překvapení. Zařídil jsem ti to, pojedeš na internátní dívčí školu do Louveru," zdůraznil Sebastian.

" Ale tati já odsud nechci! Chci tady zůstat s tebou. Proč mi to děláš?" plakala Lucy.

"Myslel jsem že budeš ráda, jak vidím má snaha vyšla nadarmo. Ale stejně tam pojedeš," řekl nesmlouvavě Sebastián. Lucy po tomto jeho výroku s pláčem utekla do svého pokoje.

Pak se Sebastián zadíval na Severuse. Muž pochopil, že ten kdo do konce prázdnin půjde z domu, je on.

" Zítra odjedu do Bradavic, stejně tam mám ve sklepeních svůj byt. Jdu si sbalit," řekl ještě Severus a pomalu se šoural nahoru do svého pokoje.
Když tam došel, slyšel jak Lucy ve vedlejším pokoji vzteky mlátí vším možným, co jí přišlo pod ruku a nahlas pláče. Své nutkání, jít za ní, však překonal.