Probudil ho křik a zima. Někdo mu strhl peřinu. Snažil se zaostřit, prudké světlo však způsobilo, že na chvíli nic neviděl. Když si jeho oči zvykly, uviděl rozlíceného Sebastiana a vedle něj svou matku v županu, tvářící se velmi naštvaně.

Jsem v průšvihu! Mihlo se Severusovi hlavou.

" Jak jsi si to jen mohl dovolit, ty zvrhlíku!" křičel Sebastian vzteky bez sebe.

" Ale tati, proč křičíš?" nechápala Lucy, která se také vzbudila náhlým vpádem svého otce.

" Ty mlč, nevděčnice! Bože, proč jsi ho pustila k sobě do ložnice?" začínal Sebastian rudnout vzteky.

Lucy ho nikdy neviděla tak rozčíleného a navíc na ni se ještě nikdy za nic nezlobil. Byla vždy jeho andílek a teď nechápala, proč je její otec takový. Začala plakat a utekla do koupelny.

" To ti nepomůže mladá dámo, budeš mi to muset nějak rozumně zdůvodnit," bušil Sebastian na dveře koupelny.

" Ale co ti mám vysvětlit? Proč na mě vůbec křičíš? Já to nechápu," vzlykala Lucy za dveřmi.

Sebastián se zarazil. Že bych si to všechno špatně vyložil? Tomu se mi nechce věřit, proč tedy on nic nepopřel a nevysvětlil mi to?

"Vylez ven, chci si s tebou promluvit," řekl Sebastian nakonec klidnějším hlasem.
Lucy poznala změnu nálady a tak vyšla z koupelny. Za dveřmi stál její otec a tvářil se ustaraně. Na její posteli seděl Severus a u něho stála jeho matka, oba sledovali, jak se situace vyvine.

" O čem chceš mluvit?" zeptala se Luci opatrně.

" Proč byl Severus ve tvé posteli?" zeptal se Sebastian přímo.

" Nechtěl tu spát, ale přemluvila jsem ho," řekla bezelstně.

" Proboha proč?"

" Protože jsem nemohla spát, bála jsem se."

" Čeho?" nechápal Sebastian.

" Tati vždyť včera byla ošklivá bouřka...... přesně jako tenkrát, když umřela maminka s bráškou," vzlykla Lucy.

Sebastián ji sevřel v náručí: " Proč jsi mě nezavolala?"

" Tati ale já volala, nepřišel jsi. Ale slyšel mě Severus, a tak jsem ho pak přemluvila, aby u mě zůstal," podívala se svému otci do očí a on věděl, že nelže. Nedokázala by to, byla jeho andílek a nechápala proč má o ní takový strach.

" Tak pro příště, už žádné přenocování Severuse ve tvém pokoji nebo ty v jeho! Když bude bouřka, zavolej mě. Klidně zabouchej na dveře naší ložnice."

" Ale tati, proč tě to tolik naštvalo?" zeptala se náhle Lucy.

Eileen si v tu chvíli uvědomila, že tato křehká dívenka neví o skutečném životě zhola nic a tím víc jí znepokojoval fakt, že když z nich ráno strhla peřinu, jasně viděla, že je její syn vzrušený.

" Už se tím netrap, prostě mi slib, že už nebudeš vedle Severuse nikdy spát."

" Dobře tati," řekla a políbila otce na tvář. Severus v tu chvíli zatnul ruce v pěst až mu zbělely klouby.

***

Lucy sice svému otci slíbila, že se Severusem už nikdy nebude spát ve stejné posteli, ale ani ne za dva týdny bylo všechno jinak...

Její otec měl odjet na služební cestu to Asie. Musel tam vyřídit nějaká obchodní jednání. V minulosti, když takto odjížděl, hlídala Lucy paní Bovariová, Sebastianova sekretářka.

Byla to velice milá paní. Bylo jí kolem šedesáti a vždy když u ní přespávala, mohla dělat všechno, co se jí líbilo.
Když byla malá, chodila ráda do lunaparku. A teď, když byla starší, ráda malovala. Měla talent. U paní Bovariové měla stojan, štětce, paletu a mnoho pláten. Mohla tak malovat od rána do večera, kdyby chtěla.
Když však měl Sebastian odjet na služebku tentokrát, nebyla už v domě sama. A proto se rozhodla, že i když má starou paní ráda, zůstane doma se Severusem a macechou.

***

" Tati jen klidně jeď, budu tady doma. Neměj strach, kdyby něco, postarají se o mě," uklidňovala Lucy otce.

" No, jak myslíš, pojedu zítra brzy ráno, takže tě nebudu budit. Přivezu ti odtamtud něco pěkného. Co by jsi chtěla?" zeptal se Sebastian.

" Hlavně přivez v pořádku sebe. Víš jak nesnáším, když někam letíš!" připomněla mu Lucy.

" Neboj se. Osobně půjdu až pilotem a řeknu mu, že musí dávat pozor, abych se vrátil v pořádku, aby neměl můj andílek starosti," usmíval se Sevastián.

" Tati nedělej si legraci, víš že to myslím dobře," zamračila se Lucy.

" No dobře, budu na sebe dávat pozor. Tak a teď mi dej pusu na dobrou noc," řekl a rozevřel náruč.

Lucy mu do ní hned vběhla, co na tom, že byla v noční košili a byly otevřené dveře na chodbu. V tu chvíli však šel kolem Severus a uviděl ji, jak běží ke svému otci.
Chvíli sledoval, jak její průsvitná košilka vlaje. Představil si sebe na Sebastianově místě. Jak rád by byl, kdyby takto utíkala jemu v ústrety.

***

Sebastián odjel před třemi dny a Luci trávila hodně času dole ve sklepě s kouzelníky. Dívala se na to, jak připravují různé lektvary. Hrozně se o to zajímala. Severus měl pocit, že by se dokázala něčemu i přiučit. A proto jí nabídl aby jim pomohla.

" Vážně bych mohla?" vykulila na něho své modré oči, když jí tu novinu sdělil.

" No jistě, mohla by jsi nám pomoci, že mami," houknul na matku, která právě odvažovala přesné množství sušených mločích oček.

Odtrhla pohled od vah a s úsměvem prohodila : " Ano, klidně by jsi mám mohla pomoci. Další ruce by se nám hodily."

" Jé děkuju. To bude táta koukat až přijede a já mu řeknu, že jsem dokázala něco připravit. A co budeme vlastně dělat?" zeptala se, se zájmem.

" Lektvar proti bolesti. Ten se bude hodit i tady pro doma," odpověděl jí Severus s úsměvem.

" Fajn a co mám dělat?" zeptala se a postavila se do pozoru.

" Pro začátek by jsi mohla nakrájet támhlety bylinky. Jejich názvy nemusíš vědět," ukázal Severus na horu zeleného listí na stole.

" A proč ne? Nauč mě to celé prosím," hodila na něho prosebně očka. To a zapůsobilo, kdo by jí odolal...

" No tak dobře. Na pravé straně máš sušený heřmánek......" popisoval jí ochotně Severus.
Když měla asi za půl hodiny všechno pokrájené, nasekané a nakrouhané, s námahou se svalila na nejbližší židli.

" Uf jsem grogy," utřela si pot z čela. Pak ucítila jak jí píchlo v břiše. Jen chvíli a pak to přešlo.

Hm co to bylo? Že bych se moc nacpala při obědě?

Usoudila a pustila to z hlavy.
Tak za deset minut už se vařil lektvar. Byl dost hustý a ne, že by zrovna příjemně voněl.

Jak asi bude chutnat, asi taky nic moc. Pomyslela si Lucy, když ucítila tu divnou vůni.

" Máš pravdu, nechutná zrovna moc skvěle, ale pomáhá. Tak je to se vším. To co pomáhá nikdy nechutná dobře, to si pamatuj a v kouzelnickém světě to platí dvojnásob," usmíval se Severus.
Lucy se už ani neobtěžovala zeptat, proč věděl na co myslí.

Často totiž používal nitrozpyt, i když se to Eileen nelíbilo. Nemohla však nic dělat, sama toto umění neovládala a nedokázala v tom svému synovi zabránit.

***

Lucy už pomalu usínala. Najednou jí, ale zase píchlo v břiše. Tentokrát to však nezmizelo. Stálá tupá bolest ji donutila zvednout se z postele a jít za Severusem. Zaťukala na jeho dveře. Přišel otevřít jen ve spodním prádle.

" Co je?" zeptal se udiveně, ustoupil kousek stranou, aby mohla projít do pokoje.

" Není mi dobře," řekla a zadívala se utrápeně na Severuse.

" A jak není dobře? Od žaludku?" vyzvídal Severus.

" Ne to nebude ono. Ale bolí mě břicho," řekla. Teprve teď si Severus všiml, že se za něj drží.

" Tak si lehni, já zatím dojdu pro lektvar proti bolesti. Ještě, že jsme ho dneska uvařili," řekl a vyšel na chodbu...