Dnes bych chtěla napsat něco o tom jaké mám vzory a čemu vzdoruji. A věnovat to všem co májí nějaký svůj vzor a zažili i nějaký vzdor.

Už odmala jsem měla různé vzory v kreslení např. O. Sekora, A. Born, R. Pilař, M. Aleš a další no a prostě večerníčky a tak.

A pak to byl Alfons Mucha a Picasso ty jsou mi velkými vzory, nebo L. da Vinci, Monet a Manet atd. Prostě mám jich mnoho a každý mě inspiruje něčím jiným.

Nebo mě inspiruje i moderní umění, no ale zas ne příliš moderní to fakt moc nemusím. 

Od puberty mě také inspirují grafity, ale musí bít opravdu krásné a precizně provedené a pak jsou nádherné a nebo mám ráda sgrafity na různých zámcích ty jsou taky moc pěkné.

Z každého mě inspiruje něco jiného a z každého si něco vezmu, je dobré aby každý z nás měl aspoň nějaký svůj vzor kterému by se chtěl přiblížit, ale zase je dobré ho tak úplně nekopírovat.

Vždyť každý z nás jsme jedineční a tohle je náš život tak ho žijme podle sebe a nesnažme se o to žít nebo tvořit jako náš vzor, protože pak nás to úplně pohltí a nejsme to už mi, ale někdo úplně jiný kdo se nám už ani za mák nepodobá.

 Tak a tolik k mým vzorům teď jse vraťme zase k mým vzdorům.

I když musím říct že i ty mě někdy inspirují, ale musím mít na to dost síly a odvahy abych jim mohla hrdě vzdorovat a nenechala se jimi zničit.

Asi mým největším a nejtemnějším obdobím bylo vzdorovat proti šikaně a tomu jaké to je když se vám spolužáci posmívají a dělají si z vás různý terč. Třeba vás před hodinou pomalují fixami nebo vám nalepí něco na mikinu nebo si z vás jen tak dělají srandu že jste jiný než oni a nebo vám chtějí ustřihnout vlasy...atd. Na tohle období nechci vzpomínat, sice už je to dávno ale  ještě to fakt pořád bolí. A jsem ráda že už je to za mnou a že jsem se jím dokázala postavit a vzepřít a ukázat jim tak že už se od nich nenechám dál ponižovat, ale myslím si že jim to nikdy neodpustím to jak se ke mě chovaly, protože opravdu mě to moc zranilo a už to nechci nikdy zažít.

Taky vzdoruju i dalším držko pádům ale ty byli na rozdíl od tohoto procházka růžovou zahradou. Je dobré si vždy na něčem špatném najít i něco pozitivního.

Tak například teď už dva roky bojujeme s Covidem  a já věřím že nad ním jednou vyhrajeme a nenecháme se jim zlomit.

Protože když spadneš, zvedni se a vstaneš z popela a budeš tak ještě silnější než dřív.

Tak tohle je taková moje Kočka s rouškou a takový protest a zároveň inspirace a vzdor proti Covidu. 

Tak a tohle je taková moje inspirace Muchou který je můj velký vzor a jeho plakáty mám strašně moc ráda a nebo epopej ta je opravdu dost dobrá.