Nastalo ticho. ,,Točíš, Mio," ozval se Ron, který jako jediný nechápal, co se právě stalo. Hermiona natáhla ruku k lahvi a roztočila ji. Pohlédla na George a užuž se chtěla zeptat.
,,Úkol," řekl George. Hermiona se snažila něco vymyslet, ale v hlavě jí pořád rotovaly myšlenky o tom, že vlastně přede všemi přiznala, že se jí Charlie líbí. ,,Hermi?" Zamával jí rukou před tváří.
,,Promiň, jo..." Znovu se odmlčela, nic ji nenapadalo, nedokázala přemýšlet.
,,Můžu mu zadat úkol já?" nabídla se Ginny a Hermiona s vděkem přikývla. ,,Sněz růžovku puntíkovanou." Šlo o bonbon, což všichni věděli a těšili se na výsledky. George odběhl do svého pokoje a vrátil se s laskominou žvýkačkové barvy.
,,Mamka mě zabije," řekl a vložil bonbon do úst. Za chvíli mu zrůžověla jak pokožka, tak i vlasy. Vypadal děsivě a vtipně, Hermiona se rozpačitě zasmála, za to Charlie se smíchy válel po zemi. ,,Zklidněte se, mládeži," pravil George a roztočil lahev jen trochu, aby se zastavila u Charlieho. Oba bratři si vyměnili pohledy jako kovbojové před vytasením zbraní. ,,Pravda? Úkol? Na co si troufáš?"
,,Úkol, drahý bratře. Jsem statečný muž," odpověděl Charlie. George se usmál, ale nic neříkal. Chtěl všechny napínat, co nejdéle to šlo. Nakonec otevřel ústa a pravil: ,,Dej Hermioně pusu."
Hermiona šokovaně zírala na George a přemýšlela, jestli se nepřeslechla. To nemohl říct... A Charlie na to nemohl přistoupit... Podívala se na Charlieho, ten se sladce usmíval, jako by mu to nevadilo.
,,Nesmíš ucuknout, Mio. Jinak prohraju," řekl a nahnul se k ní. Hermiona hleděla na jeho blížící se tvář a najednou se jejich ústa setkala v něžném polibku. Bylo to tak krásné, že její strach se rozplynul a dovolila si zavřít oči. Pomalu se od ní odtáhl. Otevřeli oči a podívali se na sebe. Hermiona stále překvapená tím, co se právě událo, Charlie potěšeně.
,,Pamatuješ, Gin, na ten koláč?" ozval se Ron, čímž narušil tu kouzelnou atmosféru a vrátil oba do reality.

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

Charlie pozval Hermionu na procházku do lesa. Kráčeli po cestičce, Charlie vyprávěl o tom, jak se ho jednou napadl peruánský zmijozubý a byl tři týdny na ošetřovně. Hermiona nechápala, jak může být tak klidný. Dali si pusu! Ale Charlie se choval, jako kdyby se to nikdy nestalo. ,,Měl jsem vždycky sebedestruktivní sklony," zavtipkoval. ,,Ve famfrpálu jsem odrážeč, ten to často schytá. Takže vlastně bylo logický, že si najdu nebezpečnou práci."
,,Je to obdivuhodné," řekla Hermiona. ,,Já bych se hrozně bála." Zamířili mimo cestičku, Charlie ji vedl, Hermiona ho následovala kamkoliv šel. Došli k obrovským keřům obsypanými ostružinami.
,,Doufám, že je máš ráda," pravil Charlie a usmál se.
,,Zbožňuju ostružiny," odvětila Hermiona a vydala se na lov sladko-trpkých plodů. Byla tak zaujatá ostružinami, že si ani nevšimla, jak se pomalu zamotává do větviček. Najednou byla uvězněná. Chtěla se vymotat, jenže ostny měla zaháčkované do šatů a mohla je tím poničit. 
,,Musíš mi pomoct! Jsem v nesnázích," pravila Hermiona. Charlie se na ni koukl a rozesmál se.
,,Ty jsi to teda vymňoukla!" zvolal a plácl se do kolen.
,,Nesměj se mi a zachraň mě," odvětila Hermiona a zamračila se.
,,Ne," odvětil se širokým úsměvem na tváři.
,,Ale... ale... to musíš..." vykoktala se zebe Hermiona.
,,Nemusím nic. Ale rád ti pomůžu, když hezky poprosíš." Samolibě se usmál a mrkl na ni.
,,Tak to ani náhodou. Je tvou povinností mi pomoct."
,,Zdá se, že tady zůstaneš. Já tě tu nechám," postrašil ji Charlie.
,,Ne, ne, počkej!" Spolkla svou hrdost a řekla prosebně: ,,Prosím, prosím, smutně koukám. Pomohl bys mi zbavit mé šaty trnů a tím mne osvobodit?" Charlie k ní přišel a začal vytahovat ostny ze šatů. Znovu ucítila jeho vůni.
,,Vlastně se mi hodí, že jsi tu uvězněná," řekl hlubokým hlasem a dál se soustředil na její záchranu.
,,Proč?" zeptala se Hermiona zmateně.
,,Takhle mi neutečeš, až tě znovu políbím," odpověděl a podíval se jí do očí. ,,Myslím na to celou dobu."
,,Neutekla bych," přiznala Hermiona. Charlie se usmál, opatrně ji objal kolem pasu (kde díkybohu již nebyly trny a větvičky) a sehnul se k ní. Tentokrát se již nebáli, nikdo je nesledoval a proto mohli do polibku vložit celou svou duši.
,,Bude těžké tě opustit, byť jen na pár dní," zašeptal těsně před jejími rty.
,,Budu čekat," slíbila Hermiona a znovu ho políbila, pak se odtáhla. ,,Ale budeš mi hrozně chybět."