Přišel ten jediný horký den v Anglii. Zasáhl plnou silou už brzy ráno. Hermionu probudilo vedro, cítila se lepkavě, pot jí stékal po zádech. Znechuceně se zamračila a vyhrabala se z postele. V koupelně někdo byl, takže se nemohla vysprchovat. Docapkala do kuchyně, nalila si skleničku studené vody, to trochu pomohlo. ,,Dobré ráno," ozvalo se od stolu. Seděl tam Charlie s Ginny.
,,Taky je ti takový vedro?" zeptala se Ginny.
,,Jo," hlesla vyčerpaně Hermiona a došla k nim. Posadila se a hned toho litovala, protože se jí stehna ihned přilepila k židli. ,,Mám pocit, že umřu."
,,To se těš, až bude poledne," pravil Charlie a zasmál se. Sám ale taky nebyl z tepla nadšený. Postupně se u stolu sešla celá rodina a průběžně se střídali ve sprše. Nikdo si nedal kávu, ani čaj, ani snídani... Horko je natolik paralyzovalo, že jen popíjeli vodu s ledem. Dokonce se to podepsalo i na jejich rozhovoru - žádný nevedli. Občas někdo jen poznamenal, jak je příšerně a že je to nesnesitelné a ostatní přikývli. Většinu doby jen zírali před sebe. Ginny se ovívala Denním věštcem.
,,Kašlu na to," řekl Ron a vydal se do svého pokoje. Za chvíli se ozval výkřik. Všichni vzhlédli. Do místnosti vběhl Ron a vlasy i obočí měl obalení ledem.
,,Ronalde, kolikrát ti mám říkat, že ochlazovací kouzlo je vrtkavé a nebezpečné?!" osopila se na něj Molly. Ron místo odpovědi kýchl. Molly ho chytila za ruku a odvedla ho.
,,Jenom chci připomenout, že můj bratr nereprezentuje naši rodinu. Někteří z nás jsou dokonce normální," poznamenal Charlie a pohlédl na Hermiona. Ta se shovívavě usmála, víc v tom teple dělat nemohla.

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

Hermiona ležela na dřevěné podlaze v pokoji, protože to bylo aspoň trochu snesitelné. Nohy měla pokrčená v kolenou a kývala s nimi, samozřejmě to nepomáhalo, žádný vítr tím nevytvořila. Kéž by existovalo spolehlivé kouzlo, napadlo Hermionu lítostivě. Jenže proti matce Přírodě se těžko mohlo bojovat jejími vlastními zbraněmi. Vstala, převlékla se (za jeden den již počtvrté) do krátkých šatů s deštníčky. Sešla po schodech a neomylně zamířila do kuchyně. Připravila si prkno a nůž. Omyla citrony a začala krájet kolečka. Uslyšela kroky, ale nikdo se neozval. Hermiona zadoufala, že by to mohl být... Třeba jenom náhodou, kdyby to byl... Nechtěla být zklamaná, tak se raději neotáčela a předstírala, že o novém návštěvníkovi kuchyně neví. Ucítila sotva patrný dotek na svém levém boku, přestala krájet, strnula, ale neodtáhla se. U jejího ucha se ozval hluboký hlas: ,,Vy trávíte většinu svého času v kuchyni, není-liž pravda, slečno Grangerová?" Hermionino srdce se rozbušilo takovou rychlostí, že málem vyskočilo z jejího hrudního koše a odběhlo na olympijský maraton. Charlieho ruka opatrně stiskla kůži na jejím boku a chvíli vyčkával, jestli Hermiona nebude protestovat. Hermiona nic nenamítala, naopak si přála, aby ten moment, kdy se jí dotýká, nikdy neskončil. ,,Šaty s deštníky? Vy máte zvrhlý smysl pro humor, slečno." Charlie se k ní zezadu přitiskl a položil si svou bradu na její rameno. ,,Citróny? Ty určitě uděláš limonádu, že jo?" zeptal se a koutkem oka k ní vzhlédl.
,,Jo," pípla Hermiona, protože zapomněla všechna slova, která existovala. Charlie se od ní odtáhl a stoupl si vedle ní.
,,Pomůžu ti," řekl a věnoval jí milý úsměv. Hermiona mu chtěla nakázat, aby se vrátil za ni a objal ji. Místo toho mu předala svůj nůž a vydala se hledat vhodnou nádobu.

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

Nalili si limonádu do skleniček a přiťukli si. Napili se. Hermiona pohlédla na Charlieho, ten pravil: ,,Je to nejlepší limonáda na světě, a to jen protože ji vyrobili my." Hermiona zbožňovala jeho pozitivní přístup, automaticky jí začaly cukat koutky úst.
,,Máš pravdu. Je tak dobrá, že si ji ani nikdo nezaslouží ochutnat," odvětila. Charlie se zamyslel.
,,Svatá pravda! Měli bychom ji někam ukrýt a vypít ji jen my dva. Kdyby se k ní dostal Ron, i když svýho bráchu mám moc rád, tak by nám ji vypil... To by mé srdce nezvládlo," prohlásil s dramatickým projevem a gesty rukou.
,,No jo... Ale kam tu limonádu dáme? Já spím u Ginny, ta by si hned všimla veliké nádoby s citróny," řekla Hermiona a naoko se zamyslela. Charlie se nahnul těsně k jejímu obličeji, ucítila jeho svěží kolínskou, ve které by se nejraději vykoupala, jak moc jí byla příjemná.
,,Já mám pokoj sám pro sebe," oznámil jí jako velikou novinku.
,,Och! Tak to zní jako plán," řekla Hermiona a ďábelsky se ušklíbla. ,,Ty bereš limonádu, já beru skleničky."
,,Rozkaz, Grangerová."