Taková smutná báseň o tom když prosíte někoho o to aby vás zachránil a on vás místo toho aby vám pomohl zabije.

Ano i tohle se někdy stává a pak prosíme marně všechny ty co nám mohli pomoct o svou záchranu.

A někdy se ptáme i sami sebe proč jsme někoho nezachránily když nás o to tolik a tak často prosil a místo toho jsme ho tím že jsme se o něj nezajímaly zabily a tím jeho prosba o záchranu o kterou tak prosil nebyla nikdy vyslyšena, protože teď mu už nikdo nepomůže ale mi jsme mu pomoct mohli ale neudělaly jsme to.

A tím jsme ho vlastně i zabily.

🩸🩸🩸🩸🩸🩸🩸🩸🩸🩸🩸🩸🩸🩸🩸🩸

Proč jsi mě nezachránila,

když jsem tě o to prosila,

Proč jsi mě nezachránila,

když jsi mou vinu pohřbila,

Proč jsi mě nezachránila,

ptám se sama sebe,

Proč jsi mě nezachránila,

vždyť už víš že mám jenom tebe,

Proč jsi mě nezachránila,

copak to byl tak těžký úkol,

Proč jsi mě nezachránila,

vždyť to byl taky tvůj pokoj,

Proč jsi mě nezachránila,

a nechala mě skočit,

Proč jsi mě nezachránila,

a nechala mě ve vině se močit,

Proč jsi mě nezachránila,

a místo toho jsi mi dala do ruky nuž,

Proč jsi mě nezachránila,

když teď mé tělo barví růž,

Proč jsi mě nezachránila,

vždyť jsem tě o to prosila,

Proč jsi mě nezachránila,

a místo toho jsi mě zabila,

Vždyť jsem ti nic neudělá,

a ty jsi mě teď pohřbila,

Vždyť já vím,

to právě ty jsi mě zabila,

A to jsem tě o to aby jsi mě zachránila,

tolik prosila.