Kráska a Zvíře nebo chcete-li Panna a Netvor jak se jí také říká, je moje oblíbená pohádka ve všech podobách, ať už jako knížka, kreslená, filmová, nebo hrána na divadle.

Akorát ta zpívaná mi trochu vádí, je v ní víc zpívání než příběhu, ale nevadí dá se to vydržet.

A tak mě napadlo udělat o ní i pár veršů, snad to bude stát za to. Aneb další podoba tohoto krásného věčného a nekonečného příběhu. Tak ať se líbí ❤

🌹🌹🌹🌹🌹

Co tu děláš naše krásko, jiná než-li zlatovlásko,

Co tu děláš tady Bell, tohle teda není fer,

Co děláš na tomhle hradě, kde jen zvíře je tu pánem,

Co děláš, jen tady přeci, kde tě zvíře drží v kleci,

Co děláš na tomhle místě, tak se neptej vím to jistě,

Tady tomu zvíře vládne, a byt tady není snadné,

Tady je jen zvíře doma, a už radši zadrž slova,

Tady je jen zvíře pánem, a s nim už tu bude amen,

Prokletí tu strašné leží, není snadné tomu věřit,

Prokletí tu svírá zámek, co se změní v říší dávné,

V prokletí tu všichni žiji, co na zámku dříve žili,

I tohle strašné kruté zvíře, byl dříve princ, a ne jen zvíře,

A však že byl tak marniví a po mládí jen žízniví,

na zámku rád si užíval, a o nic se nezajímal,

že ve své zlé a kruté píše, vysmíval se stáří,

a nechtěl o něm slyšet, že jenom mládí uctíval,

a do předu se nedíval, a dozadu jen pospíchal,

Že jenom zábavě byl věrný a nechal zemi, ležet v bejlí,

Že země skomírala žalem, a on nevěděl co si počít s tím málem,

Že jeho země umřela, až tam i duše pomřela,

Stihla ho za to krutá kletba, to čar a kouzel mocná vědma,

Která ho za trest promění ve zvíře, strašné zjevení,

Která z něj zvíře strašné udělala, co není hodno, jména, malá,

Co není hodno žádné lásky, a jenom zlobu, má tu v sázky,

Co jestli pravou lásku získá, bude vše jak bylo, buď si jistá.

Ale jestli pravou lásku najde, než uvadne ta růže tamhle,

schovaná kdesi v zámku, za sklem a každý měsíc, lístek pustí na zem,

A než poslední lístek z ní spadne, musí si najít svou lásku, jasně,

A než růže celá opadá, musí si dívku obstarat,

která ho bude mít ráda z čisté lásky, i jako zvíře, bez přetvářky,

Která ho bude mít ráda a on jí, pak už se kletba jen zlomí,

Která mu ze své lásky život dá, a nebude se ho už bát.

Ani když bude strašné zvíře, tak uvidí v něm svého rytíře,

Ani když bude strašidelný, on zůstane ji navždy věrný.

A ona mu svou lásku dá, a stane se co stát se má,

Království bude zachráněno, tak pospěš rychle k němu Bello,

Vyměň svůj život za růží, co dostane se pod kůží,

Pro lásku musíš projít zkouškou, však neboj tam tě nepokoušou,

Na zámku budou si tě hýčkat, a bude s tebou mluvit svíčka,

Tam z věci byli předtím lide, a věcmi se pak staly klidně,

Tam bylo všechno dříve krásné, až z toho jenom rostli básně,

Tam bylo všechno dříve jinak, a teď už je tu jenom hlína.

Tam bylo všechno, trochu jiné, a teď jen nevím co tu hyne,

Tam býval kdysi krásný zámek, teď zarostli je kouzli zrádné,

Kde bylo dříve pohlazení, tam teď už nikde jinde není,

Kde byla dříve pravá láska, tam zůstala jen sebe láska,

Kde bylo dříve tolik krásně, tam je teď pusto, hrozně, strašně,

A kde je tvoje pravá kráska, tak tam zůstala i tvoje láska,

A tak Bell pospěš ke zvířeti, a neboj se že hrozny je ti,

Láska ho rychle promění, a kletbu zlomí, v obětí,

a zase bude všechno krásné, tak neboj to jsou slova jasné,

Tak pospěš Bell, ty krásko naše, a neboj on, to bere vážně,

Tak vyměň za něj jen svůj život, za růží krásnou, jasnozřivou,

Tak vyměň život za růží, a zvíře ti jde po kůží.

Tak vyměň růži za život a uvidíš ho naživo.

A neboj se i těch tvých jizev, láska je zhojí, to je jisté,

A neboj se i projít trny, to zvíře, v tobě zbudí vlny,

A probudí i k němu lásku, a zvíře, se promění v krásku,

A zvíře bude zase princ a s kráskou už si bude víc,

A s Bellou bude žiti šťastně a bude jim tam spolu krásně,

Zámek se zase promění, a všechno se zas pozmění,

Zase na zámku budou lide a bude už jen dobře, víme,

A všechno tu zas bude krásné a já jdu zase skládat básně,

A všechno tady z toho plyne, a v duši čisté láska kyne,

A všem tu bude opět krásně a povídat se budou básně,

A kráska zvíře promění, a příběh věčný odmění,

A kráska a zvíře budou dál, i tenhle příběh bude bál,

A zůstane z něj pohlazení, co všechno v tuhle krásu změní,

A zůstanou z něj, tyhle slova co vypraví se zas a znova,

A zůstane tu věčný dál, ten příběh co jen bude dál,

Jak věčné z něj je pohlazení, i když ten příběh dávno není,

Jak věčný příběh, smí se stát, a pohádkou se muže zdát,

Pohádkou co má dobrý konec, a zazvonil už dávno zvonec,

Však tenhle příběh je tu věčný a zůstane dál nekonečný,

A možná už je právě konec, a tohle je ten správný zvonec,

A možná konec není věčný, a příběh bude nekonečný,

A možná že to nemá konec a pohádka, tu nemá zvonec,

A příběh zůstane tu dál, a povídat se bude vám.

Bude tady navždy věčný, a zůstane tak nekonečný,

A bude tu zas navždy dál, a nic už není ideál,

A bude tady navždy věčný, pro všechny velké, malé slečny.

Tak tohle jsou moje nejdelší verše co jsem kdy napsala 876 slov❤