Pohádku o zlatovlásce mám moc ráda a tak jsem se jí rozhodla zveršovat, snad se vám bude líbit a snad zazáří jako ty zlaté vlasy, co tu leží ve snářích.

👑👑👑👑👑

Co tu děláš Zlatovlásko, ty tak naše milá krásko,

Co tu děláš Zlatovlásko, v tomhle čase, kdy máš náskok,

V tomhle čase poledním, jen ven z okna pohlední,

Jak ti září zlaté vlasy, jak ti září, to je krásy,

Vždyť ty jsi ty panno milá, tolik krásy proměnila,

Tak jsi rozpusť zlaté vlasy, ať tu vidíš tolik krásy,

Kterou tys jen učinila, bláto, v trávu si změnila,

Vždyť to jen ty tvoje vlasy, májí září na zlé časy,

Vždyť ty tvoje vlasy zlaté, se tak třpytí až sál žasne,

A když si je rozpustíš, celý sál hned rozostří,

Jaká záře se z nich line, září víc než vlasy jiné,

Jaká záře to z nich padá, to však zlato nepostřada,

Jaká záře se z nich line, září zlato co z nich plyne,

Jaká záře to z nich padá, že jsou zlaté nepostřada,

To jen tvoje zlaté vlasy, dají světu tolik krásy,

To jen ten tvůj zlaty vlas, dodá světu tolik krás,

A že záři až zrak plyne, možná jsou to vlasy jiné,

A že záři celý sál, koukej jaký je v nich dar,

Že jsou zlaté nevadí ti, jsou tak krásné, závidí ti,

Co závidět na tom zlatě, že je zlaté až zrak mate,

Co závidět na zlatě krás, to jen v sobě najdeš snáz,

Proč závidět zlato druhým, máš ho v sobě, možná kdo ví,

Proč závidět zlatou zář, která tobě barví tvář,

Vždyť zlato máme každý v sobě, jen ho najdi možná v tobě,

Vždyť zlato máme každý z nás, a tohle září dole v nás,

Možná záři víc než vlasy a možná má i tolik krásy,

A možná jsi jak zlatovláska, co má zlaté vlasy, láska,

A možná touhle láskou v nás, najdeš i její zlato snáz,

Tu zlatovlasou krásnou pannu, co krásy má jak rosa k ránu,

Tu zlatou krásnou plynou zař, co barvy oheň, barví snář,

A tahle krásná zlata panna má tuhle moc od Boha dána,

A tuhle krásnou zlatou pannu, vezme si Jiřík, za svou pannu,

Kterou měl přivézt svému králi, a porozumí řeči v dáli,

A porozumí řeči zvířat, a zlatovlásku, snadno získá,

Splní tři úkoly krále, a pozná pannu v plném sále,

Pozná ji mezi sestrami, pozná ji mezi prosbami,

I když má zahalené tváře, pozná ji snadno, bez přetvářek,

Zvířátka mu v tom pomáhají, za pomoc mnoho nežádají,

Za záchranu od Jiříka, pomohou mu vše co říká,

Naleznou prsten ve vodním dně, na trávě perly rozlétlé,

Přinesou živou mrtvou vodu a pomohou mu najit pannu,

Ukrytou mezi sestrami, pozná jí moucha ze zdali,

A když Jiřík to všechno splní dostanu, Zlatovlásku kdo ví,

Odveze ji hned svému králi, tu krásnou pannu, vidí v dáli,

A nechtěl by jí králi dát, protože ji má velmi rád,

A radši pro ní hlavu ztratí, jen ať jsou při něm všichni svatí,

Nakonec tohle konec má, je jistě dobrý, povím vám,

Zlatovláska ho oživí, a král to vidí závidí,

Nalije na sebe mrtvou vodu a rázem umře, padá dolu,

Zlatovláska s Jiříkem jsou šťastní, a mají svatbu,

Spolu a navždy,

A Jiřík je tu novým králem, a jsou tu šťastní, všichni dále,

A pohádka má dobrý konec, a zazvoní nám navždy zvonec.