Verše o Červené Karkulce a o tom jak jí sice sežere vlk, ale jak všechno dobře dopadne protože je zachrání hodný a statečný myslivec.

🩸🩸🩸🩸🩸

Červená Karkulko, co tady provádíš,

Červená Karkulko, co tady v lese spíš,

Červená Karkulko, proč pak jdeš do lesa,

Červená karkulko, nemáš strach, z nebesa,

Červená Karkulko, co tady dál hledáš,

Červená Karkulko, co tady pohledáš,

Než najdeš cestu svou, co tě ven zavede,

Než najdeš cestu svou, co tě pryč odvede,

A však ty proradná, varování neposlechla,

A do lesa, jen dál a dál, ještě hlouběji ji touha vedla,

A však jen počkej již, za chvíli poznáš to,

před čím tě les, varoval, za chvíli poznáš zlo,

Až tě tam v chaloupce potom vlk sežere,

Až tě tam na louce, potká vlk, ne že ne,

Podívá se na tebe a co máš v košíčku,

A ty jen odpovíš, to nech to je pro moji babičku,

A kde pak přebývá jen babička tvá,

A kde pak přebývá, stařenka, co jí nezná,

Přebývá v lese tam, u velkého potoka,

Přebývá v lese, tak to je vlkova jistota,

A tak vlk s Karkulkou rychle se rozloučí,

a pak už pospíchá v chaloupce babku sni,

A pak už rychle jen než přijde Karkulka,

Lehne si do peřin to bude pochoutka,

A pak už Karkulka k chaloupce přichází,

A pak už Karkulka, vstoupí jen do dveří,

Zdravím tě babičko, proč velké oči máš,

Zdravím tě babičko, proč zvláštní čenich máš,

A proč máš babičko, tak velká ušiska,

A proč máš babičko, tak obří zubiska,

Ty hloupá, zuby mám abych tě mohla sníst,

A pak už Karkulka, nestačí nic už říct,

A pak už leží jen vlkovy v žaludku,

A pak vlk řekne jen to jsem měl dobrůtku,

A po dobrém obědě je čas jít rychle spát,

A než to dořekne, tak už spí a je v snách,

Všechno to naštěstí zjistí v čas myslivec,

A než se vlk prospí, rozpárá ho myslivec,

A z břicha mu rázem hned vyskočí Karkulka,

A za ní babička, par slepic a kohouta,

A pak už společně jen vlka zašiji,

A taky do břicha něco mu přišiji,

Dají mu do břicha veliký kamen, tam,

A pak ho zašiji, a hodí ven i s peřinou,

A pak se vlk probudí, a jde se napit,

protože žízeň má velikou,

A tak se zvedne sám, z veliké peřiny,

A pak se mu jen zdá, že je jen těžký moc,

Zkouší se postavit, nožky má slabé dost,

A tak se doplazí, k blízkému rybníku,

A jazyk ven plazí, má žízeň, po vínku,

A pak se nakloní že se jen napije,

Do vody spadne však, kámen ho zabije,

A tak se utopí, je na dně rybníka,

S kamenem v břiše svým, nejde ven z rybníka.

A pak jen Karkulku vezme si myslivec,

a májí svatbu pak než přijde Prosinec,

A tak si spolu tam v hájovně šťastně žiji,

A mají se rádi moc, a jsou tam spolu i s babičkou,

na sebe všichni dlouho milí.

Ač tenhle příběh, zdá se být pohádkou,

tak možná není ji, možná je hádankou.