26.Na hraně zítřku
Je to taková báseň, o tom že nic není na hraně, a když to je přece jen na hraně, tak se vždy dá z toho nějak dostat, a mít život zas jak dříve.
❣❣❣❣❣
Tak přeji vám krásný mrazivý pátek, a tady pro vás nějaký ten veršík, nejen pro ty kdo májí dneska svátek❤
Na hraně zítřku se tobě vzdávám, vše co jsem chtěla jen tobě dávám.
Na hraně zítřku se tobě dávám, vše co jsem měla jen tobě odevzdávám.
Na hraně zítřku s nocí temnou, jsem tu s tebou a ty jsi se mnou.
Na hraně noci temné, jsme tu spolu, ale možná v jinou dobu.
Na hraně noci temné, jsme tu sami, a nic už není jak dřív, a zůstávaj jen rány.
Na hraně zítřku, dne, i noci, nic už nám není ku pomoci.
Na hraně stát, uprostřed nebe, tys měl jen mě, a já jen tebe.
Na hraně oknem, proraženým, nic jak bylo tak už není.
Na hraně dne, i nocí temnou, už nejsi se mnou, a já s tebou.
Na hraně noci, jsme už sami, a co nám zbývá, jen lízat si raný.
Na hraně všeho co nám, zbylo není už nic co tady bylo.
Na hraně teď můj život stojí, a moje srdce už se bojí.
Na hraně osudu se vznáší, vše co tu bylo, jen ty mě znáš lip.
Na hraně toho co z nich zbylo, kde dobro není, tam zlo zbylo.
Na hraně toho co ti dávám, není už nic, ani jedna zpráva.
Na hraně padám klidně dolu, praštím se hlavou hranou stolu.
Na hraně smrti stojím vstřici, už nechci více, co už víc chci.
Na hraně teď tu smutně stojím, a spadnout dolu jen se bojím.
Na hraně osudu, si vstříc, chtěl jsi mít všechno a nic víc.
Na hraně osudu, se dávám, to se tak všechno někdy stává.
Na hraně nic už není víc, tak proč už nemám nic co říct.
Na hraně zítřku, to se stává, že láska někdy pokulhává.
Na hraně zítřku, věci mění, a co tu bylo to už není,
však něco končí, jiné začne, už obrať svůj list doby lačné.
Na hraně, tvého života, se z přání, stane jistota.
Na hraně, tvého snu nic není, však neboj, jednou se to změní.
Až potkáš k sobě člověka, který ti duši rozplétá.
Až potkáš k sobě ,dobrou bytost, nebude už tu žádná lítost.
A svět se z hrany odrazí, a tvůj svět se zobrazí.
A nebude už žádný žal, a jenom radost bude, ráj.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro