Je to taková krátká veršovaná pohádka o zajíci co chtěl poznat svět.

❤❤❤

Byl jednou jeden zajda a ten se jmenoval Bajda. A protože měl rád svět a učil se všechno hned, chodil rád do zvířecí školy kde naučil se téměř cokoli. Dokonce i tancovat a spoustu cizích jazyků co by ve světě mohl poznat. Byl šikovný a chytrý uměl si všechno opravit a rozumu rozdával jako by ho sám prodával tak rozhodl se raději hned že by rád chtěl poznat svět. Nu vypravil se na cestu vzal si sebou svůj baťůžek a par věcí na cestu. Něco teplého do bříška a aby mu zima nebila a taky stan aby měl kde spát ,zápalky a nůž a taky svojí kuš a rozloučil se s rodinou se sousedy i s dědinou ve které tak rád vyrůstal a s ostatními si rád hrál. Zatlačil slzu malinkou když se na posled loučil s maminkou a vypravil se na nádraží, kde koupil lístek, ale kam asi. Nakonec se rozhodl že pojede do Prahy aby vyděl ty poklady a že pak uvidí kam dal kam ho osud zavane a teď se rozhodl spát.

Když se probudil už v Praze byl kde ho vítalo hlavní nádraží a vyděl i vojáky stát u hradu na stráži, pak viděl i Karlův most a řekl si tak už dost je čas podívat se dál a tak na cestu se dal.

Objel Vídeň, Berlín, Paříž, Slovensko i Španělsko dokonce i Italii, Čínu, Rusko, Maďarsko, Francii i Anglii, Ameriku, Afriku prostě všechny světadíly až po póly na Jihu a tak objel celou zemi vlakem, autem na kole, dokonce i lodí plul a vznášel se v baloně.

Viděl toho vskutku hodně a co jídel ochutnal a přátel co měl v každém domě a nových lidí a zvířat co poznal. A pak si řekl je čas se vrátit zase domu za svojí velkou rodinkou, však už ho stesk doprovázel na každém kroku a už chtěl být zpátky doma se svojí rodinou a povídat jim co všechno zažil a co se všechno naučil však už celí rok nebil doma a tak si řekl je čas jít a domů se zas navrátit, tak s přáteli se rozloučil a co jich našel ve světě a řekl jim však přijeďte že rád je zase uvidí a nebo ať mu napíšou a adresu jim dal svou i svoje číslo telefonní že volat si můžou když budou chtít a tak se s nimi rozloučil a spoustu dárku od nich dostal a na cestu se vypravil a zabalil si i svůj stan do svého malého batůžku a na záda si ho dal. A tak šel a šel dlouho a dlouho sem tam si stopl auto nebo na lodi plul i vlakem se svezl a i vzduchem letěl a pak si půjčil kolo a na kole velký kopec sjel a uviděl pak rovinu a svojí malou dědinu a řekl jsi tak jsem doma a srdce mu poskočilo radostí.

A opravdu byl doma a hned ho všichni vítali dokonce i starosta a farář i přednosta a cela jeho vesnice byla tu v mžiku u radnice a seběhli se úplně všichni i z okolní vesnice jen aby Bajdu viděli a mohli mu zatleskat a taky s úsměvem si s ním ruku podat.

Bajda byl štěstím bez sebe a hned jim vše vypravoval co všechno zažil, viděl a kolik toho poznal a co nového se naučil a kolik toho poznal a kolik dobrých lidí a zvířat na své cestě potkal.

A tak se Bajda proslavil po celé svojí vesnici i po celém světě jako první zajíc co objel všechno po celém světě.