Nekonečno? Nemyslím si.
Wikipédii už prostudovala jsem si.
Prý je vesmír nekonečný.
Dobře, každý svůj názor mít smí.

Já si ale myslím něco jiného.
Něco z mé hlavy vymyšleného.
Že vesmír se rozpíná jsem se dozvěděla.
A pořád se zrychlovat tehdenci mívá.

Dřív byl i menší než atom.
Jaké kouzlo je v tom?
A pak nastal ten legendární okamžik,
Kterého se nikdo nemůže dost nabažit.

Ten velký třesk který všechno změnil.
A v tu ránu najednou vesmír větší a větší byl.
Ale když se rozpíná,
někde konec přece jen mívá.

Ale co je tam kde vesmír ještě není,
Nad tím si vědci lámou hlavy nyní.
Proto je vesmír konečný
I nekonečný.

Nekonečný, protože se pořád rozpíná
A konečný, protože vždy někde konec mívá.
Tam kde ještě není, je podle mě nic.
Nic, a nikde nic víc.

Žádný prostor a čas,
Ale co je nic skutečně trápí nás.
Nedokážeme si představit nic,
Vždy jsme viděli víc.

A co člověk neviděl, neslyšel,
O to v predstavách přišel.
A moje báseň už doznívá,
Protože stejně jako vesmír vše konec mívá.

Já doufám, že jste se aspoň trochu něco naučili,
A možná i trochu přiučili.
Já Vám děkuji za pozornost,
Je to totiž pro mě veliká cnost.