Vstávám ze země,
Něco se stalo ve mě...

Už nejsem jako dřív,
Že se hýbu div...

Co se mi to sakra stalo?!
Hodně úsilí to pochopit mě to stálo...
K nepoznání jsem se změnila,
V rodině jsem to asi zdědila...

Tohle černou magií zavání,
A strach společně s mrázem mi to nahání...
Je to vzláštní, jedinečné,
Jen některé bytosti jsou tak zbytečné...

Stalo se to, nevím jak,
Co vím, stal se ze mě nemrtví pak.
Na smrtelné posteli loučila jsem se se svou rodinou.
Podivám se na hodinky.. To né! Připadá mi že se to stalo před hodinou.

Je přesně tolik, v kolik mě v rakvi pohřbili,
Jak jsem to přežila... víte to snad vi?
Ve vesnici už jsem,
Chvilku mi to trvalo dostat se sem...

Lidé před něčím utíkají,
A s dětmi se v domovech ukrývají.
Proč mě je neznámo.
Takhle naposled utíkali jen dávno.

To když divočák do naší vesnice přišel,
A na celou ves křičel.
Je na mě snad něco šatně?
Spomínám se na ty lidi matně...

Domů najednou dorazím,
A nechce se mi věřit očím svým.
Na okně je kalednář,
Nad ním anděla soška co má svatozář.

Na tom kalendáři špatně nic není.
Jedna věc se ale přecejenom mění.
Vše je stejné, až na rok.
Taková doba! Musela jsem prožít času skok.

Je to už 150 let
Co proměnila jsem se ve stvůru studenou jak led!
Rodinka stojící předemnou,
Prožívá teď v koutě situaci zlou.

Pokudím se promluvit
,,Já chtít odejít a taky se omluvit."
Divně mluvím, to je mi už však jedno,
Já už jsem totiž zase spadla do ticha na hrobu dno.