Říkali ji divoženka, protože víc než doma trávila veškerý svůj volný čas v lese a v přírodě.

Chodila bosky, dělala různé čaje, odvary a masti z bylin.

A byla to prostě taková přírodní žena, a něco jak víla.

A tohle jsou takové moje verše, a kdo ví třeba k nim za čas něco přibude. A třeba z toho i příběh bude❤❤❤

#4 V KATEGORII MAGIE

#1 V KATEGORII PŘÍRODA

( 15.3. 2022)

❤❤❤❤❤

Byla jednou jedna holka,

a té říkali Divoženka,

Že chodila po lese bosa,

že do noh chladila ji rosa,

Že ve vlasech má květy plané,

i květy mládí sobě dané,

Že běhá jen tak po lese,

po lukách, doma nehne se,

Že chodí spát až za svítání,

po nocích tančí, jen s vílami,

Že vyzná se v čarovném bejlí,

a nejí, nespí, jen tu brejlí,

A po nocích ho přebírá,

a byliny zas posbírá,

Že vaří z nich čarovné másti,

pro toho komu klouby chrastí,

Že vaří z nich bylinná vina,

pro toho kdo svou duší spíná,

Že vaří různé odvary,

a neplýtvá i radami,

Že je všem pro smích divoženkou,

Že poradí jim i s tou selkou,

Byliny sbírá, pomáhá,

a pro radu se nezmáhá,

Že je jen sama divoženkou,

tak jako ženou, krásnou, jemnou,

Že je jen sobě mastičkářkou,

A taky tobě věrnou kráskou,

Že je jen prostě divoženkou,

po lesích běhá, s nocí velkou,

Že je tím čím chtěla být daná,

a sama sobě čistá panna,

Že je jen tím čím chtěla bytí,

A divoženkou zůstane,

ale teď už musí jití,

Protože les jí volá Díky!!!