Glitterwin nebyla schopna slova, stála na okraji stráně, oči zalité slzami, nedokázala plně vnímat a motala se jí hlava, křídla ji bolela... ze zoufalosti upadla do bezvědomí.

"Glit! Glitterwin! No tak, vzbuď se." Oslovená pomalu začínala vnímat co se děje a mozek nejistě vyslal příkaz otevřít oči. Spatřila na sebe namačkané dva zelené drahokamy v podobě Smatrgoodiných očích.  Její zpomalené myšlení se pomalu zrychlovalo a Glitterwin konečně došlo kdo se nad ní sklání. "Smartgood?" Zeptala se nejistě. "Kdo jiný, chytračko." Odpověděla šťastně a pomohla kamarádce vstát.

"Úžasně dojemný." Glitterwin se otočila za zdrojem toho nečekaného zvuku a uviděla tu šedou klisnu za kterou se před chvílí vydaly. "No co tak koukáš? Měla by si mi poděkovat! Máte zatracený štěstí že kašlu na kodex a-" "Glit, tohle je Cloudreave, zachránila mě." Přerušila ji Smartgood, věděla že by se akorát náladová Gliterwin naštvala, a předešla tomu.

"Co, cože? Jak, ale to... Co?" Stále úplně zmatená a vyděšená Glitterwin se snažila najít vhodná slova, ale její rozpoložení ji to nedovolovalo. Šedá klisna jen povýšeně sledovala modrou. "No, jak sem padala, tady Cloudreave mě zachránila." Ujala se vysvětlování Smartgood. Glitterwin se konečně začínala chytat. "Ale jak to udělala? Vždyť ani já jsem-" "Tak ani já! Uvědom si s kým mluvíš, hybride!" Nevybíravě se ozvala Cloudreave.

Osočená už už chtěla něco namítnout, ale Smartgood si stoupla mezi ně a přísným výrazem jim oznámila, že ještě nedomluvila. Gitterwin se okamžitě uklidnila, věděla, že by další námitky byly zcela bezúčelné. Naproti tomu Cloudreave zaujala bojovnou pozici, než ale stačila cokoliv říct Smartgood se opět rázně ujala slova: "Tak mně prostě zachránila tím že pro mně doletěla! Umí lítat!"

Po těchto slovech se Cloudreave konečně zatvářila spokojeně a opustila svou bojovnou pozici a zaujala pozici povýšenou.

Po chvíli, kdy konečně nalezla Glitterwin vhodná slova, opatrně spustila: "Děkuji, já...chci jen říct, díky." Rozhodla se říct přesně to co cítí, přeci jen zachránila její kamarádku před minimálně hodně zlomeninama a tak dala všechnu svou hrdost stranou, pro tentokrát.

To ale Cloudreave ochromilo, čekala podobně ustepačné poznámky jako její samotné a tak jen nasadila svou obvyklou masku. "Ano, je to má povinnost." "A před kým?" Zeptala se Smartgood. "Před sebou..." Zamyšleně odvětila šedá klisna, ale hned svůj pochod citů zastavila: "Ale porušila jsem kodex, takže o tom mlčte. O všem!"

"Jaký kodex?" Okamžitě chtěla znát problematiku Glitterwin.

"Žádný! A teď mě omluvte, bude se rozšiřovat, musím se připravit."

Naše dvě přítelkyně si vyměnily pohledy. Jaký kodex, jak s tím souvisí rozšiřování, jak to že ten poník létá jak z nějaké pohádky? Tyhle a i další myšlenky teď běžely v myslích fialové a modré klisny.

Cloudreave se očvidně rozhodla pro ignorování a jala se svého připravování, které vypadlo velice prostě, stála nehnutě jako socha a ustavičně se soustředila na svůj úkol.

Glitterwin si řekla, že to nemá cenu, poděkovala,  to její morálce stačí. Vydala se tedy směrem zpátky k vesnici. Zato Smartgood měla na věc odlišný názor, doběhla kamarádku a kopytem se dotkla jejího boku, Glitterwin se ne příliš překvapeně otočila: "Ne, vracet se nebudeme, pro dnešek toho bylo už dost." Zrychlila a pokračovala po louce klidně dál.

"Ale počkej! Uvědomuješ si, co jsme právě viděly? Létání není možné a my jsme právě viděly že je. A ty máš křídla taky, určitě by jsi mohla-" "Ne, nemohla, když dovolíš já jdu zpátky do hrádku a v klidu si udělám práci na zítra, ty si klidně najdi jiný způsob jak odejít na onen svět, ale beze mně!" Nekompromisně ukončila debatu modrá klisna.

Smartgood si pomyslela, že tohle opravdu nemá zapotřebí a v duchu utrousila nepěkné poznámky, určené Glitterwin.

Pustila ji z hlavy a otočila se zpět směrem k útesu, kde stála její zachránkyně, hřívu i oháňku jí rozcuhával vítr, který postupně nabýval na intenzitě. Odkud se vzal tak silný vítr? Pomyslela si Smartgood a vydala se směrem ke Cloudreave.

Odkudsi se ozval třpytivý, pro Smartgood zcela neznámý zvuk. Pro Cloudreave byl naopak velmi známý zvuk, roztáhla svá křídla a připravila se ke vzletu. Chvíli trvalo než fialové klisně došlo co se děje, po chvíli jí ale mozek opět rozmrznul.

Expandace začala. Stěna se rozzářila modrou barvou a poněkud zprůhledněla, za ní se rozprostírala sklanatá pusitna. Smartgood nevěřila svým očím. Země za Equestrií! Opravdu existuje! I když je to v celku logické... přemýšlela.

"Konečně!" zakřičela přes hlasitý vítr Cloudreave a rozeběhla se a skočila z útesu dolů. Přihlížející Smartgood se automaticky vydala na kraj útesu a shlédla dolů, její zelené oči byly plné očekávání, které se zrcadlilo v vydešeném překvapení.

Zrovna když si říkala, že se něco stalo a chtěla začít panikařit, přímo před čenichem se jí mihla šedá čára, která se postupně vzdalovala. Smartgood si narovnala brýle a zaostřila zrak. To co uviděla ji vyrazilo dech dočista.

Cloudreave letěla přímo proti stěně.