,,Tio, vstávej! Musíš vynést slunce na oblohu, už jsi zase zaspala, to se ti poslední dobou stává často, nejsi nemocná?" V královském paláci v Canterlotu už byl zase spěch. Strážní před komnatami princezny Celestie už nedočkavě klapaly kopyty, každou chvílí jim měla skončit směna, ale princezna stále nevynesla Slunce. Práce jim končí jakmile vyjde Slunce, už byli velice unavení a chěli za svými rodinami. ,,No tak, Tio, vstávej!" Dál naléhala princezna Luna. ,,Luno, už by tě tato přezdívka mohla konečně opustit, už nejsme hříbata, tak si to pamatuj." Celestia se hned ohradila, protože toto oslovení neměla příliš v lásce, připomínalo jí to doby, před Nightmare Moon. ,,Celestie!" Dál trvala na svém Luna. ,,Ano sestro, už vstávám." Pronesla starší ze sester a vyletěla na balkónek. ,,Ty a létat?" Jízlivě poznamenala Luna. Celestia si jí ale nevšímala, soustředila se na své každodení kouzlo. Stráže princezny Celestie spokojeně vydechli a vydali se do svých domovů. ,,Spokojená?" Další z každodeních potyček dvou sester se neodvratně blížila. ,,Víceméně..." Řekla Luna. ,,Jenom víceméně? To ti zase přijde nakřivo, co? Nebo je moc nízko, nebo vysoko?" Ohradila se Celstia. ,,Hmmm, no jo, ujde to...ale teď už půjdeme na snídani, pokud je tedy její výsost Slunečná uráčí jíti." Odpověděla jí Luna po svém obvyklém způsobu, pokud tam byly jen ony samy. Její sestra to ignorovala a nasadila si chrániče na kopýtka, náhrdelník, korunu a zavolala si své osobní komorné, aby jí rozčesaly její krásnou pohyblivou hřívu. Rozčesat její hřívu není nic jednoduchého a umí to jen tyto dvě komorné, obě to dělají s takovou láskou a pečlivostí, až poník žasne. Jsou se Celestií již od dětství a berou se navzájem jako kamarádky. Ani Celestia, ani Luna, nemají rády fakt, že jim musí někdo sloužit, ale třeba bez strážných by se palác neobešel. Skrývá tajemství a poklady, o kterých ví jen Luna se Celestií a jejich strážní. Když byla princezna připravená na snídani, odešla s nedočkavou Lunou do hodovní síně a vyslechla si pár dalších jízlivých poznámek na její konto. Po snídani se věnovaly svým obvyklým činnostem v podobě řešení sporů s draky a gryfony, a někdy i s jaky z Jakjakistánu. Díky Spikovi, jsou teďka na velice dobré domluvě s princeznou Ember, za což jsou mu velice vděčné. Také musely zkontrolovat výdaje království, prostě takové ty věci, o kterých nemá princezna Twilight žádné ponětí.

Mezitím v temných pozdemních chodbách Equestrie se spřádaly plány na dobytí země nad povrchem. Královna Chrysalis byla zahnána do podzemí, stejně jako král Sombra, o kterém si všichni myslí, že je mrtvý. Ve skutečnosti na poslední chvíli použil přemisťovací kouzlo do pozdemních kobek, ve kterých strávil 1000 let. A nechyběl zde ani Lord Tirek, kterému se povedlo oklamat Cerberose a utéci z Tartaru. Všichni tři se zde potkali a nyní plánují jednotný vpád do Equestrie, tentokrát, ale neplánovali mít zajatce. Poník, klisna, hříbě, všechny chtěli zabít, bylo jim to jedno, prahli po moci víc, než kdokoliv jiný. Konečně měli dost síly na to, aby napadli Equestrii. V Křišťálovém království již vládla princena Flurry Heart a princezna Twilight si postupně hledala nástupce. Bylo období míru, klidu a vzájemné harmonie. Nikdo nečekal tak silný útok. Equestrie nebyla připravená. Jediná armáda, kterou měli, byla armáda královny Měnavců, ale povedlo se jim přesvedčit pozdemní nestvůry, aby se přidaly k nim. V den útoku praskalo pozdemí napetím a řevem všech nestvůtr. Lord Tirek vyrazil o něco dříve, aby nastřádal ještě více síly. Za svého hlavního vůdce si zvolili krále Sombru a už jim nic nebránilo v útoku.