Utíkala známou cestou. Běžela závod s časem, který ji už šlapal na paty a nepříjemně dýchal na krk, až ji běhal mráz po zádech a naskakovala husina po celém těle. Ladně uskakovala do stran před stromy, které se před ní objevovaly, jakoby ji je někdo naschvál sázel do cesty. Zrychleně dýchala a už ji pěknou chvílí píchalo v plicích. Pomalu ji pohlcovala panika, že to nestihne. Jako nějaká balerína přeskočila asi metr širokou propast a jen co se její nohy dotkly zase země, opět je dala do pohybu. Už ji zbývalo jen pár minut.

Konečně mezi stromy uviděla její záchranu. Ač se to zdálo nemožné, ještě přidala. Vběhla do rozbořené chalupy a namířila si to rovnou do sklepa. Tahle vlna měla být mnohem silnější, než ty ostatní. Proto si radši zalezla do rodinného trezoru. Ani nedutala, jen se snažila uklidnit svůj dech. Myslela, že ji snad srdce vyskočí z hrudi a vezme sebou i plíce.

Zvuk rozrývající se země ji vyděsil. Tahle vlna musí být i větší, jinak si to nedokázala vysvětlit. Byla vyděšená. Krčila se v rohu trezoru jako malý zajícek v noře, který právě utekl dalšímu lovci. Jejím dalším lovcem byla právě vlna, jen s tím rozdílem, že ona ještě zdaleka neměla vyhráno. Nebezpečí teprve přicházelo a jí zbývalo jen se modlit, aby byly stěny její skrýše dost pevné a ochránily ji.

Vlna si razila cestu zeminou a nedokázalo ji nic zarazit. Prorazila zdi sklepa a vše v něm odrazila o protější zeď, kterou poté také rozrazila i s bočními. Ani schody nenechala na místě.

Trezor letěl vzduchem s pár otočkama, než se zarazil o schody. Dívka v něm se praštila o stěnu do hlavy. Tupá rána ji omráčila a temnota, která nastala ji na nějakou chvíli osvobodila od světa.