Ležím v trávě.

Kolem sebe mám vysypané sklo. Pár střípků mám zaryté i v mase.

Malé ranky příjemně štípou. Jednu nohu v nepřirozeném úhlu, ale vše je na svém místě a v celku. Jednu ruku zkroucenou pod zády.Tělem mi projíždí uspokojivá bolest. Miluju ji. A oni mi ji dopřáli.

Andělským okem vidím skrz tmu. Ďáblovo mi přibližuje jejich hlavy. Hledí na mé místo dopadu. Všichni tři, co mě prorazili oknem v šestém patře. Svým sluchem slyším jejich šepot. Nevidí na mě. Myslí si, že se mě zbavili. Že jsem mrtvá.

Děsila jsem je. A teď je vystraším ještě víc. Ticho tmy proříznu svým šíleným smíchem. Užívám si zvuku jejich splašených srdcí, pohled na jejich vystrašené oči.

Ještě nepřišel můj čas. Ten přijde, až naplním proroctví. Moje matka kvůli mému početí byla zabita nejvyššími anděly. Můj otec se tím dostal mezi nejvyšší ďábli. Zničím nebe a otevřu brány pekel. Jejich obyvatelé vystoupí na povrch a já se svým otcem budeme vládnout nočním můrám i lidem.