Sonet: Vzpomínky
Z hloubi duše vyrvaná,
vzpomínka na mládí.
Další - sem nepozvaná,
na tváři hladí.
Jak tehdy bylo,
tolik štěstí, lásky,
radosti několik kilo,
ovázané neviditelnými pásky.
Pocit štěstí vzdálený,
přichází sem nespálený.
Vzpomínka ho s sebou táhne.
Naplněné srdce štěstím,
nezaroste žádným klestím.
Do hloubi duše sáhne.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro