Tento článek bude pojednávat o nejčastějších chybách, kterých se dopouštíme při psaní příběhu z hlediska stylistiky. Každý z nás má samozřejmě jiný styl psaní, ale přesto existují věci, kterých bychom se určitě měli vyvarovat všichni.

Přehlednost aneb odstavce, kdepak jste?

Jedním ze základních hledisek smiřujících k úspěchu je přehlednost. Spousta autorů a především ti, kteří píší z mobilů či tabletů, se dopouští závažné chyby v přehlednosti. Jaké? Nepíší odstavce. Stejně jako se slova skládají z písmen, tak se kapitoly člení do odstavců. Na to bychom neměli zapomínat. Také bychom neměli opomínat odstavce týkající se přímé řeči. Vedou-li postavy dialog, je ve většině případů na místě, abychom psali řeč každé z postav do dalšího odstavce.

Příklad pro pochopení:

„Ahoj." „Jé, ahoj! Tebe jsem dlouho neviděla, jak se máš?" „Ale jo, celkem dobře. Co ty? Je u tebe něco nového?" „Já? Já se mám skvěle. Představ si, že jsem mě přítel konečně požádal o ruku! Není to skvělé?" „Ou, opravdu? Tak to moc gratuluji! Musíš být šťastná. Ani nevíš, jak ti to závidím." (...)

Přímá řeč aneb chatový holubník

Opomeňme nyní chybování v klasických zápisech přímé řeči, protože já mám na mysli zapisování přímé řeči pomocí různých symbolů, které se rozmohlo především díky používání a střídání různých pohledů v příběhu. Napsat před každou přímou řeč hvězdičku, odrážku či něco podobného je naprostý nesmysl. Navíc většina autorů píšících tímto stylem zapomíná na plynulost vyprávění příběhu. Kdykoliv se dostanou do fáze přímé řeči, stává se z řečového dialogu rozhovor na chatu. Uvozovky jsou dostatečným znamením pro uvedení přímé řeči. Není zapotřebí na ni upozorňovat ještě nějak jinak.

Příklad pro pochopení:

*„Zajdeš nakoupit?"

*„Jistě. Co mám vzít?"

*„Tady máš papírek."

*„Dobře."

*„Můžeš si koupit i něco navíc, ale na všechno ti musí stačit tohle."

(...)

Pravopis aneb hrubka sem, hrubka tam

I když tato položka se stylistikou moc nesouvisí, přeci jenom ji sem musím dát. Velké množství gramatických chyb je totiž jedním z důvodů, proč má příběh problém nalézt svoje čtenáře. Koho by neodradila věta typu: „Kdy by jste my to koupily, mamy?" zajásala klára. Také styl chatové či SMSkové konverzace (bez diakritiky) by se zde vůbec vyskytovat neměl.

Kdo si není jistý sám sebou, může si pořídit beta-readera. Anebo stačí využívat obyčejné textové editory, které vás základní gramatické chyby upozorní. Více informací ohledně pravopisných chyb můžete očekávat v jednom z dalších článků.

Poznámky autora aneb upovídaná huba

Hned na začátku je nutné uvést, že nyní se nebudeme zajímat o autorské poznámky na počátku či konci kapitoly, popř. celého příběhu. Ne. Nyní mám na mysli poznámky v závorkách psané uprostřed vět či mezi odstavci, kam autor sděluje čtenářům nějakou svoji (často rádoby vtipnou) poznámku k ději. Nejčastěji se tento problém týká překladatelů, kteří mají tendence komentovat původní děj. Překvapivě se s tím však čtenář může setkat i u autorových povídek, kde sám autor glosuje text svými komentáři.

Příklad pro pochopení:

„Co tam hledáš, prosím tě?" zeptala se ho. (Co by tam asi tak hledal, hm?)

„Nemůžu najít mobil," zamručel. (Jo tak mobil, jo? Copak v něm máš tak důležitého, co?)

(...)

Nezáživné aneb kde nic, tu nic

Nelze se nezmínit o nudných částech příběhů, které se skládají z naprosto opomenutelného popisu činností. Účelem příběhů přece není zaznamenávat život postav vteřinu po vteřině, ale uvést ty nejzajímavější části. Takže takhle určitě ne: Sešel dolů po schodech, došel do kuchyně, zívl, otevřel ledničku, vydělal z ní salám a vajíčka, ze skříně vylovil pánev, nalil na ni olej, rozklepl vajíčka, osmažil si je spolu se salámem, až bylo vše hotovo, dal si jídlo na talíř, vytáhl příbor, odnesl si snídani ke stolu, zapnul kávovar, atd.

Texting aneb moderní vymoženosti v hlavní roli

Jeden z nových stylů, který se zde během několika posledních měsíců velmi rozmohl. Příběh založený na textingu je čtenáři mnohdy odsuzován již na začátku, ale zdání občas klame. Existuje spousta dobrých textingů.

Co se týče jejich samotné stylistiky, požadavky každého z nás jsou různé. Někomu vadí chybící diakritika a interpunkce, někdo tyto pravé textingové „problémy" naopak uvítá, protože mu dokonale simulují reálné chatování/SMSkování. Někteří z autorů dokonce berou i překlepy jako součást příběhu. Avšak najdou se tací, kteří i u textingů vyžadují přesné dodržování gramatiky.

Tyto názory jsou subjektivní, ale existuje jedno pravidlo, kterým by se měli všichni autoři textingů řídit. A jaké to tedy je? Nikoho nezajímá texting o ničem! Nelze textingový příběh stavět na větách jako: Ahoj, jak se máš? Co bylo ve škole? Fajn? Tak čau. Tohle nikoho nezajímá. I když se texting zdá jako velmi jednoduchý, zdání občas klame a vymyslet skvělý příběh, který by byl i pro texting přijatelný, je občas vcelku velký oříšek.

Obsahové chyby aneb nepromyšlený děj

Jedním z velkých problémů autorů píšících „z fleku" jsou dějové nesrovnalosti. Často se stává, že na začátku příběhu napíšeme jisté důvody, fakta či okolnosti, ale v průběhu příběhu je vlastně sami popíráme.

Příklad z vlastní zkušenosti: Není to tomu příliš dávno, co jsem se začetla do jednoho vcelku zajímavé příběhu. V jedné z prvních kapitol bylo hlavnímu hrdinovi dvacet tři let, o pár kapitol později mu bylo již pouhých dvacet. Navíc byl údaj podáván tak, že bylo na první pohled patrné, jak si sám autor myslel, že onu informaci pouští do éteru vůbec poprvé.

Nesrovnalosti takového rozsahu by se v příběhu vyskytovat neměly! Drobnosti se dají ještě přehlédnout, ale chyba v základním faktickém údaji je nepřípustná. Čtenář je schopen ignorovat, když autor zapomene na bundu, kterou měl hrdina na sobě, či hrnek s čajem, který držel v ruce. Ale rozhodně není schopen přijmout chybu takového rozsahu!

Překlepy aneb problém dotykových klávesnic

Na úvod je nutné podotknout, že překlepu se může dopustit každý. Měli bychom se je snažit eliminovat, avšak i mistr tesař se někdy utne. Výjimečně se vyskytující překlep není zas tak závažný problém, ale existují i příklady autorů, kteří mají tucty překlepů v každé ze svých kapitol. Jedná se především o autory píšící z mobilů, popř. tabletů, kde se využívá dotykové klávesnice. Snažme se svá „utnutí" snížit na minimum.

***

Každá možná podobnost v příkladech je čistě náhodná.