Sluneční třpyt se odrážel od každé kapky rosy stejně intenzivně, jako ji nutil do záhuby. Ona se procházela prosluněnou zahradou. Byla bosá. Vychutnávala si ten chladivý pocit rosy, jako by to bylo to poslední, co měla zažít. Vidět její štěstí z pouhých doteků mokré trávy znamenalo být šťasten také. Rozhlédla se. Tak netrpělivá. To ji opravdu pouhé zvíře tolik přirostlo k srdci? To opravdu jen pro pár ptačích pípnutí dokázala přijít tak brzo ráno? Kdyby ji o to požádal kdokoli jiný, neuspěl by. Jenže on už není nikdo, kdo by po ní něco žádal. Všichni už odešli tam, odkud není návratu. Tam, kde to nikdo nezná a ten, kdo to tam pozná, už o tom nikdy nikomu nepoví.

Stále to pro ni bylo bolestné. Ztratit celou rodinu během jednoho jediného dne. Možná právě proto se tolik upnula na to zvíře. Protože už nikoho jiného neměla, protože na světě zůstala sama stejně on.

Z dálky se ozval ptačí zpěv. Byl tu. Její nový nejlepší přítel. Možná ani nevěděl, co pro ni znamená. Možná nevěděl ani nic o tom, co ji v jejím životě potkalo. Ona mu vše vykládala, ale rozuměl jí? Vždy to vypadalo, že ano. Ta hlavička pozorně nahnutá na jednu stranu, ty zvídavá očka upnutá na ni... Po celou dobu, co na něj promlouvala, na ní visel pohledem. Kdyby uměl mrkat, nejspíš by na to zapomněl. Tolik pro ni znamenal. Znamenala to stejné i ona pro něj? Nejspíš ano. Proč jinak by vždycky přiletěl? Proč by tu jinak vždy byl s ní? Proč by tu byl pro ni...

Ladně udělal ve své letu kličku a přistál ji na napřaženém ukazováčku. Pohladila ho nataženým prstem po bříšku. Tak, jako to dělala už delší dobu. Pokaždé stejně a přece jenom vždy jinak. Bylo to srovnatelné s jejími pocity. Každý den jí bylo stejně špatně, ale přece jen v tom vždy bylo něco nového. Vše na ní bylo tolik vidět. Ten zármutek, smutek, bolest, ztráta, ale i vztek a nenávist. Ještěže ho tu měla. Byl tu vždy, když ho potřebovala. Co na tom, že ji nikdy neodpovídal? Jen pouhá jeho přítomnost jí byla vším.

Společně s ním se posadila do té mokré trávy. Zády se opřela o strom. V dáli byl vidět východ slunce. Stejný jako vždy, ale zároveň nový. Copak jí přinese tentokrát?