Slunce se v dálce kloní za horizont a osvětluje nekonečnou vodní hladinu. Poslední paprsky se odráží od modré plochy, do které se díváš. Vlny neúprosně naráží do útesů lemujících pobřeží. Stojíš na kraji srázu a díváš se dolů. Díváš se na pravý kousek krásy, ale přijde ti, že tobě už nemůže přijít krásné vůbec nic. Cítíš se tak prázdně, osamoceně. Bolest tě sžírá zevnitř. Tvoří nové a nové rány na tvé duši, ve tvém srdci. Nikdo tě neobejme, nikdo tě nevyslechne, nikdo ti nepošeptá, že to bude dobré. Jen tam stojíš a koukáš se. Nový nápad ti probleskne hlavou. Skočíš?