Píšeš. Svým úhledným uzoučkým písmem pokrýváš stránky bělostného papíru. Pláčeš. Slzy tvé dopadají z tváří na napsaný text a slaná voda ho rozmazává do nečitelnosti. Padáš. Dolů a dolů klesá tvá mysl. Bojíš se. Strach z dalších dní tě ochromí a přiková na místě. Ztrácíš se. Zanikáš stejně rychle jako tvoje srdce, protože bez srdce nelze mít život. Utápíš se. Ve své bolesti, ve své ztrátě, ve své nicotnosti. Pukáš. Stejně jako tvé srdce roztrháš se vedví. Stůněš. A přeci nejsi nemocný. Pluješ. Zanecháváš své srdce ve slovech vpitých do papíru a putuješ na lodi přes oceán slz a slov.