Temný stín v patách máš,
pronásleduje tě všude.
Trpělivě se ptáš,
kdy duše klidu nabude.

Ať jdeš tam či onam,
je tu stále s tebou.
Všichni lidé, co znám,
špatně si s ní vedou.

Jako tříska ve tvé kůži,
bodá, pálí, tiše hoří.
Jako trny svazku růží,
chrání zapomnění moří.

Ticho s ní hlučné zdá se,
však neříká nahlas nic.
Vzdáleně podobá se,
písni snů mrtvých vesnic.

Ani když na nebi zříš,
nebeskou paletu rudé,
ani když v noci bdíš,
nepřítomna tu nebude.

Zní-li fanfáry andělů,
tlučou-li zvony kostelní,
smutné písně skladatelů,
už zve tě v tmu nefortelní.