„Co jste mu udělala?"

Ředitelka vzhlédla od své ovesné kaše a zvedla obočí na Marise, která stála s rukama v bok u jejího stolu.

„Udělala? Komu?"

„Mistrovi lektvarů."

Ředitelka se zamračila. „Nic jsem našemu možnému mistrovi lektvarů neudělala. Pouze jsem mu řekla, že se s ním sejdu v deset. Proč?"

„Potom, co jste s ním mluvila, už nic nesnědl. A to není dobře. Když sem dorazil, vypadal jako smrt. Nemůže si dovolit vynechávat jídlo."

Ředitelka přikývla, neboť věděla, že přít se s Marise, když se chová jako kvočna, je k ničemu. Ale v duchu si poznamenala, že ten člověk není tak lhostejný, jak se zdál.

Do předpokoje ho slyšela dorazit na vteřinu přesně v devět padesát pět. To se jí líbilo. Znamenalo to, že její tajemník Glowacký bude potěšen. Ani moc brzo, aby to skřeta obtěžovalo, ani moc pozdě, aby se vztekal, že to je urážka jejího postavení. Pět minut značilo, že bude dochvilný, ale nebude na obtíž, a ona bude ušetřena Glowackého mumlání.

Pro rozhovor příznivé znamení.

A oslovoval ji paní ředitelko. Tahle formálnost se jí také zamlouvala.

Ale nebyl jen nervózní. Téměř se bál. Ne že by to dával najevo svým chováním. Hlas měl vyrovnaný, stisk jeho ruky byl pevný, ale oči ho prozrazovaly. Věděla toho o poměrech v Británii dost, aby na základě svých znalostí mohla usuzovat, že jeho nedávný život nebyl snadný. Její protějšek z velšské rezervace se o vyřešení této záležitosti zvlášť zajímal, protože bude mít důsledky i pro něj. V odpověď na její diskrétní dotazy se vytasil s kupou informací – předpokládala, že trochu předpojatých.

Dozvěděla se, že její potenciální mistr lektvarů není oblíbený, navzdory tomu, že za vítěznou stranu nasadil život. A to mohla zrovna tak snadno vyhrát strana druhá, a byl by na tom lépe. Ne, raději zůstal věrný tomu Albusovi Brumbálovi a musel za to pykat.

Draci byli tolik srozumitelnější než lidé, ať už mudlové nebo kouzelníci.

Chtěla, aby se trochu uvolnil, a tak Glowackého požádala, aby přinesl čaj. Skřet se na ni zamračil, ale neřekl nic. Poznala, že jí to neprošlo, když se ozvalo zaklepání a do dveří vstoupil s podnosem Martin. Marise mu přidala talíř malých sendvičů. Na to bylo sice trochu brzy, ale pak si ředitelka vzpomněla na onu nedotčenou snídani.

Rozhovor vedla jen o lektvarech, ptala se na jeho kvalifikaci, úspěšnost jeho studentů, jeho zkušenosti s lektvary neurčenými pro lidi. Co se stalo v jeho minulosti ji nezajímalo, pokud se to nedotýkalo lektvarů. Každý měl nějakou minulost a mnozí z nich by neobstáli před hlubším zkoumáním o nic víc než on. Někteří lidé do rezervace přicházeli rovnou ze školy, jako Charlie Goryniškův, ale jiní, jako Ivan Zmejučin a Meredith Feragonova, přišli s touhou začít znovu.

Pro ni bylo důležité jen, jak mohl ten který člověk být užitečný jejím drakům.

A člověk, který dovede běžně připravit tak náročné lektvary jako vlkodlačí, byl někdo, koho ve svém týmu chtěla.

Marise měla pravdu. Byl příliš hubený. Ale to nechá na starosti kuchařce. Jakmile začne pracovat, přestane být tak nervózní. Je nutné doplnit zásoby nespočtu lektvarů; na přemýšlení nebude mít čas.

Položila hrnek, ze kterého upíjela čaj. „Tak, nebudeme v tomhle rozhovoru pokračovat v síni lektvarů?"

Cestou ke stavení kousek od síně uzdravování nemluvili. Tedy ne jeden na druhého. Glowacký je následoval ven, v rukou svazek papírů, aby jí ne zcela jemně připomněl, že zatímco byla pryč, papírování se pěkně nakupilo.

„Je prázdná, co nás náš poslední mistr lektvarů opustil." Vytáhla hůlku, aby odklela ochranná kouzla, která bránila ve vstupu.

„Vyrozuměl jsem, že upadl v nemilost."

Tedy, zbývalo mu dost odvahy postavit se k situaci čelem. „Ano. Okrádal nás. Objednával si u kvestora zásoby, které jsou vždycky té nejvyšší kvality, jaká je k mání. Potom je prodával a nahrazoval levnějšími, méně účinnými, podřadnějšími. Skoro jsme kvůli tomu přišli o draka."

Jeho pohoršení se zdálo nelíčené. Měla ráda lidi, kteří byli na svou práci hrdí. U takových byla menší pravděpodobnost, že budou podvádět.

„Vyčítám mu to, ale chápu ho," pokračovala a rozsvítila síň několika Lumos. „Zajišťujeme bydlení a jídlo, ale i s tím se plat neblíží tomu, na co jste zvyklý z Bradavic."

„Nepotřebuju toho moc," odpověděl jí trochu nepřítomně, jak se pozorně rozhlížel po síni.

Byl to velký otevřený prostor zhruba o velikosti ohrady pro ukrajinského železnobřichého. Draci si žádali mnohem větší objemy lektvarů než lidé. Velikost prostoru tomu odpovídala. Byly tu truhlice a soudky na sušené přísady a kádě na tekuté. Do největších kotlů by se vešlo sto litrů, a tomu byla přizpůsobena velikost ohnišť, nad nimiž visely.

Síň byla dobře větraná, což znamenalo, že když nehoří ohně je studená – dobrá, v zimně mrazivá – a v létě potřebuje ochlazovací kouzla těch pár dnů, kdy teplota přece jen stoupne dost vysoko, aby se dala považovat za místní vlnu veder. V téhle výšce jsou v Karpatech chladná i léta.

O jeho schopnostech ředitelka neměla pochyb, ale napadlo ji, jestli si nebude muset zvykat na změnu množství.

Ne, to mu starosti očividně nedělalo. Strčil hlavu do kotlíku a vynořil se zamračený. Přejel prstem po polici a zachmuřil se ještě víc. Otevřel skříně a zkusil lektvary, které po sobě nechal jeho předchůdce; žádný z nich nepoužili, jelikož mistr uzdravování k nim choval případnou nedůvěru. Snape jeden vyndal, odzátkoval lahvičku a přičichl si. „Žluklý. Ani na ně nedokázal dát slušné Stabilis." Vylil si trochu lektvaru na ruku, namočil do něj špičku jazyka a odplivl si.

„Ani to není to, co se píše na nálepce."

Ředitelka se ovládla. Nesmí se tvářit příliš spokojeně. Za tohle nesmí Charliemu Goryniškovu zapomenout dát prémie. Pokud ovšem ten muž zůstane. Oba si budou muset projít zkušebním obdobím, byť se nezmínila, že ví, že nikde už lepší příležitost nedostane.

„Musí se to tu důkladně vyčistit," řekl mistr lektvarů.

„Promluvím o tom s Glowackým. Bude..."

„Ne, děkuju vám, radši bych to udělal sám. Tak uvidím, co je potřeba nahradit nejen stran přísad, ale i vybavení."

„Sepište seznam všeho, co budete potřebovat. Dejte ho kvestorovi a on dohlédne, aby vše dorazilo co nejrychleji. Zdroje máme po ruce."

„Je tu jen jeden problém, paní ředitelko."

Zatraceně. Šlo to tak dobře. Ředitelka čekala, co uslyší.

„Nemám žádné knihy o lektvarech." Vypadal, že se za to přiznání skoro stydí. „A i kdybych měl ty, které jsem míval kdysi, pro péči o draky by moc užitečné nebyly."

Podívala se na něj a usmála se. Něco jí říkalo, že tenhle mistr lektvarů, na rozdíl od svého předchůdce, jejich následující cíl vskutku ocení.

„Je to knihovna veškerého písemného materiálu o dracích."

Knihovnice Něga, Glowackého sestra, je čekala. Zatímco recitovala pravidla vypůjčování, ředitelka pozorovala, jak mistrovy ruce hladí hřbety knih, jejichž názvy si postupně čte.

„Vy neposloucháte," zavrčela Něga.

Obě překvapil, když slovo od slova odříkal, co skřetice přednášela.

Vytáhl z police knížku, zacházeje s ní s jemností, jakou mistr chovu projevuje čerstvě vylíhlým mláďatům. Ředitelka a knihovnice si vyměnily pohled. Takový přístup Něga schvalovala, ačkoliv obě věděly, že by to nikdy neřekla nahlas.

„Praxe minulých mistrů lektvarů byla taková, že si lektvary, které nejvíc potřebovali, opisovali do vlastních knih. Ty pak byly jejich, pokud se rozhodli odejít. Něga se postará, abyste jich měl tolik, kolik budete potřebovat."

Mistr lektvarů se na ně podíval s lehce zardělou tváří; tahle barva mu slušela. „Máte tady víc než jen knihy o dracích. Tohle je opis pojednání Louise Moreaua o použití žíní jednorožce v oživujících lektvarech z pátého století. Jediný další výtisk, o jehož existenci vím, je v soukromé knihovně ředitele Obecné univerzity vídeňského pokročilého studia magie. Chrání jej mnoha zaklínadly. Nemyslím, že ho za posledních padesát let četl někdo jiný než on. Má za to, že je to jediný dochovaný opis."

Ředitelka pokrčila rameny, ale všimla si, že Něga vypadá mistrovým úžasem víc než potěšená.

A tím to mělo být odbyté. Co se ředitelky týkalo, měla teď mistra lektvarů, kterého mohla nechat dělat si svou práci.

Tak jednoduché to však nebylo. Dva dny na to stál před dveřmi její kanceláře Charlie Goryniškův a přál si s ní mluvit. Glowacký netušil proč, ale ji napadlo, jestli se něco nestalo Katrině Chudo-udoině. Těhotenství bylo pro všechny v táboře těžké. Dračí jezdkyně o děti přicházely velice snadno.

„Ne, Katrina je v pořádku. Ne, jde o Severuse. Nechodí na jídlo a od té chvíle, co jste ze síně lektvarů sňala ochranná kouzla a dovolila mu nastavit jeho vlastní, nepřestal v síni uklízet. Myslím, že ani nespal v posteli."

Síň si péči žádala, ale že by tolik? Jak špinavá mohla být? Věděla, že se tři roky nepoužívala, ale přesto...

Řekla Charliemu Goryniškovu, ať si jde za svými povinnostmi, opustila kancelář a v ní zachmuřilého Glowackého a vydala se za svým mistrem lektvarů.

Měl na sobě zmáčený a roztrhaný starý černý hábit. Klečel a drhl široká dřevěná prkna ohlazená staletími používání. Uklízel po mudlovsku místo kouzly. Ale bylo to jeho místo a do toho, jak si ho uklízel, jí nic nebylo. Než uviděla, v jakém stavu jsou jeho ruce. Rozedrané. Do krve.

Ředitelka se opřela o dveře a zakroutila hlavou. Musí být opatrná. Jednání s nedračími lidmi jí nešlo lehce. Drakům a jejich opatrovníkům rozuměla. Ostatní, no...

Takže to vypadá, že kromě hrdosti na vlastní práci má její mistr lektvarů také nevyřešené potíže s minulostí.

Rozhlédla se a našla si stoličku, kterou přičarovala na místo, jež se muž právě chystal drhnout. Dala si pozor, aby nestoupla na nic už umytého, a posadila se.

„Mistře lektvarů."

Překvapeně vzhlédl. Byl v jiném světě. Oči měl zarudlé, skelné únavou. Několikrát zamrkal, než na ni zaostřil.

„Paní ředitelko."

Potřásla hlavou. „Takhle to nepůjde."

Posadil se na patách a z obličeje mu jasně vyčetla zmatek. „Madam?"

Okázale si opřela lokty o kolena a bradu si podepřela pěstmi. „Rovnováha dračí rezervace stojí jen na několika věcech, věděl jste to, mistře lektvarů?"

Zavrtěl hlavou zjevně ztracený.

„Nejpřednější je zdraví a bezpečí draků." Čekala. Chvíli trvalo, než konečně přikývl.

„Ano." V hlase měl nejistý podtón.

„Pak přichází zdraví těch, kteří se o draky starají."

Přikývl, nejspíš proto, že to od něj očividně očekávala. Epono! Vypadal vyčerpaně. Tvář vyhublá a šedá. Rty rozkousané.

„A to nezávisí je na mistrovi uzdravování, ale i na kuchařce. V našem případě na Marise."

„Omlouvám se," zaskřehotal unaveně. „Nechápu."

„Musíte si uvědomit, že naše Marise je kouzelná svým vlastním způsobem. Aniž by se o to snažila, odráží se v jejím vaření, jak se cítí. Když je šťastná, spokojená se životem, její jídlo je dobré, dobře uvařené, správně okořeněné. Když se zlobí, může být hodně ostré a mistr uzdravování pak rozdává lektvary na žaludek, dokud její hněv neochabne. Ale když je nešťastná, až k slzám, pak je to opravdu strašlivé. Její jídlo je tak slané, že se nedá pozřít. A vy, mistře lektvarů, ji do takového stavu přivádíte."

„Já? Jak?"

„Kolik jídel jste zmeškal, mistře lektvarů? Kolik podnosů odnesl Martin nedotčených?"

Chtěl si promnout čelo, ale když v rukách ucítil bolest, spustil je a zadíval se do klína.

„Hleďte, mistře lektvarů, tohle si spolu musíme vyřídit. V naší rezervaci nikdo nevynechává ani nepřichází o jídlo. A ač je zdraví mých draků prvořadé, není jim teď nic, co by si žádalo, abyste se obešel bez spánku. Přejete-li si zůstat, znamená to nejméně tři jídla denně v jídelní síni, kde na vás Marise může dohlédnout, a v noci deset hodin spánku."

„Paní..."

„Mistře lektvarů. Jelikož jste členem rezervace," řekla zpříma, „leží mi na srdci i vaše zdraví." Promluvila měkčeji. „Tak, dokážu pochopit, proč se takhle chováte. Chcete si tu přisvojit každý kousek. To je pěkný cíl. Že si z toho chcete udělat trest, ať už za cokoliv," pozvedla ruku, aby mu nedala promluvit, „s tím se budete muset vypořádat nějak jinak. Draci vás potřebují zdravého a schopného používat hlavu a ruce. Tři jídla denně a deset hodin spánku. Tedy," opravila se smířlivým tónem, „odpočinku."

Pohlédl jí do očí a zavrtěl hlavou. „Jsou lektvary, které vyžadují míchání každých patnáct minut v průběhu třiceti hodin, mají-li být uvařeny pořádně. To se nedá obejít."

„Automatické míchání."

Zavrtěl hlavou. Ach, takže její mistr lektvarů je paličatý. To by mohlo být dobré znamení.

„Když se něco stane, dobrý mistr lektvarů musí být po ruce. Váš kvestor naznačil, že je váš rozpočet omezený, a sama jste si stěžovala na špatné lektvary. Musím být tady."

„Ne každý lektvar vyžaduje takovou pozornost."

„Ne. Ale mnohé ano. Pokud mají být připraveny pořádně a co nejúčinnější."

Na chvíli se zamyslela. „Tři jídla denně v jídelní síni, nevěnujete-li se takovým lektvarům. Ale sám Marise upozorníte, co děláte, a sníte jídlo, které vám pošle. A co se spánku týče... chápu, že chcete udělat zásoby tolika lektvarů, kolik jich jen mistr uzdravování potřebuje, a tak rychle, jak je to možné. Ale naplánujte si ty zdlouhavé mezi prostými. A na noci, které budete trávit tady, si u správce požádejte o provizorní lůžko."

Zavrtěl hlavou. „Křeslo a otoman. Na to jsem zvyklý."

Povzdechla si. „Jdete si bezohledně za svým, mistře lektvarů."

Ušklíbl se.

„Skončete podlahu, a vraťte se do svého pokoje. Bude tam na vás čekat jídlo." Vstala. „Až do zítřejšího dopoledne tu nechci vidět světlo. Je to jasné, mistře lektvarů?"

Pokrčil rameny a cukl sebou při tom, jako by konečně cítil svaly, které poslední dva dny namáhal. „Ano, paní ředitelko."

Když se Snape dostal do svého pokoje v návštěvní síni, našel podnos naložený takovou spoustou jídla, že ho nebyl s to sníst na posezení, a lahvičku masti na svoje ruce. Štítek pravil:

DRAČÍ BALZÁM
Na hrubé ruce pečovatelů o draky