Ředitelka usoudila, že je den pořád ještě příliš hezký, aby seděla v kanceláři a trávila ho nad nekonečným papírováním, které rezervace přinášela. Vyšla na balkón, opřela se o zeď a napůl se vyhoupla na zábradlí.

Vzala si s sebou dýmku a pomalu si ji nacpala. Nekouřila často, ale dnes měla pocit, že vítězné pokouření není od věci.

Ze svého místa měla výhled na dění v ohradách, kde Ivan Zmejučin sedlal svoji dračici. A viděla, jak její mistr lektvarů vychází z domu oblečený do jezdeckého s vlasy svázanými dozadu a kolem něj vesele pobíhá Albus.

Chvíli přemýšlela, proč nemíří rovnou k ohradám, a pak si uvědomila, že dělá zastávku v jídelní síni. Návštěvnický plášť, který nesl v ruce, nechal na lavičce u dveří a Albus u něj zůstal na stráži. Zasmála se, když uviděla, že se její mistr lektvarů vrací s pomeranči v rukou.

Tempo, kterým se vydal k ohradám, se blížilo běhu, kolik toho jen chůze byla schopná. Albus, který věděl, kam míří, běžel napřed, obrátil se a vrátil se ke svému pánovi, jako by ho tiše pobízel, aby si pospíšil ještě víc.

Když dorazil do ohrady, viděla, jak spolu ti dva muži hovoří a návštěvnický plášť je vykázán na kupku slámy. Pláště jsou pro návštěvníky, ne pro jezdce. Mohly by se plést do cesty, a kouzla pro zachování tělesného tepla mimoto nebyla tak obtížná. Byla si téměř jistá, že její mistr lektvarů beztak pár takových znal, když uvážila, kde strávil většinu svého života.

Albus, jak se slušelo na dračího psa, seděl na dosah dračí hlavy, připravený odvést pozornost, kdyby dračice začala jeho pána ohrožovat.

Škoda, že je tak malý, má v sobě základy dobrého dračího psa.

Ředitelka zabafala, až dýmka zažhnula, a zatímco uvažovala, lehounký horský vánek dým rozehnal.

Požádá mistra chovu, aby našel dalšího zakrslíka, tentokrát samičku. Bude muset být vemlouvavá, neb mistr chovu nechce vidět oslabování linie, ať už dračí nebo psí. Ale mohla by použít argument, že fenky dračích psů mají stejné potíže donosit jako dračí jezdkyně a že jelikož mistr chovu už pracuje na lektvarech pro ně, proč by se nemohl pustit do lektvarů i pro fenky? Mistr chovu by k „experimentování" na svých psech nesvolil, ale na nižší, méně významné linii?

A jejího mistra lektvarů by to k rezervaci připoutalo ještě úžeji. Nemluvě o tom, že by mu to zajistilo náhradu, až Albus a ta ještě neznámá fenka jednou zemřou. Její mistr lektvarů bude k lidem vždycky chovat jistou nedůvěru, ale psi mu potřebné citové zázemí dají místo nich.

Mistr lektvarů a Ivan Zmejučin teď obcházeli dračici, což byla nezbytná prohlídka před každým letem. Zastavili se u nohy a mistr lektvarů prozkoumal, jak jeho poslední lektvar působí na jizvu. Zmejuka otočila hlavu a pozorovala ho. Podíval se na ni a něco jí řekl, načež jezdec i dračice přikývli.

Zpropadeně, byly chvíle, kdy si vážně přála, aby k nim mistr lektvarů přišel rovnou po škole. Z něj by byl pane jezdec!

Musela se nahlas zasmát, když směle přistoupil k hlavě a Zmejuka ji sklonila, aby její zraněné a nyní vyléčené oko pořádně prohlédl. Mistr uzdravování ředitelce po svém návratu naznačil, že by dračice o oko velmi pravděpodobně přišla, kdyby se o něj mistr lektvarů toho dne nepostaral.

Dračice mu tu důvěrnost dovolila a dokonce hlavu sklonila ještě jednou, aby ji mohl podrbat za ušima, protože teď věděla, co přijde; pomeranče, kterými ji jedním po druhém nakrmí.

Pak bylo na čase nasednout a ředitelka se dívala, jak mistr lektvarů poslouchá jezdcovy instrukce. A jezdec si nepomáhá žádným Mobilis! Byl trochu neohrabaný, ale to se zlepší. Usadil se do předního sedla a připoutal se. Když byl jezdec spokojen, vyhodil nahoru Albuse a mistr ho zakšíroval.

Ředitelka se zasmála. I odtud cítila, jak je pes nedočkavý a veselý. Možná, že menší rasa není k zahození. Vycvičená spíš na uklidnění lidí než draků. Dalo by to novým návštěvníkům něco, na co by se mohli soustředit, aby zapomněli na strach a obavy z první jízdy. Někteří byli tak nervózní nebo vylekaní, že to mělo vliv i na draky, což nebylo dobře. O tom je třeba popřemýšlet.

Z cesty vedoucí k domkům se ozvala prudká výměna názorů, jež přitáhla její pozornost. Charlie Goryniškův a jeho návštěva. Její jezdec měl pevně stisknuté rty a byl bílý ve tváři. Ten muž, jeho otec, neměl v obličeji vůbec žádný výraz, ačkoli jeho chůze byla ztuhlá nějakým potlačovaným citem. Žena pořád ještě soptila, šílená vztekem. Každých pár kroků se snažila zastavit a něco říct, ale manžel ji vzal pevně za ruku a pokračoval v chůzi s ní v závěsu.

Ředitelka si povzdechla a pohladila dlaní hlavičku své dýmky. Bude muset najít způsob, jak Charliemu Goryniškovu naznačit, že tahle návštěva už v rezervaci není vítaná. Že v budoucnu se rodinná setkání budou muset odehrávat mimo rezervaci. Ovšem podle toho, jak se tvářil, usuzovala, že se Charlie neurazí.

Bude potřebovat čas, aby zase nabyl klidné mysli. Možná že tohle je ta pravá doba, aby jeho malá rodina strávila týden nebo dva v horách obhlídkou zimních brlohů. Starším drakům by se jejich pozornost líbila a dítě by přišlo do styku s...

Tiše se sama pro sebe zasmála.

Holčička už se svezla na dracích svých rodičů. Vrchní strážce jí nahlásil, že Wylda zjevně dává přednost zmijozubému. Až se Charlie příště vypraví do Peru, dá mu za úkol poohlédnout se po možném kandidátovi pro Wyldu.

Ale právě teď se k odrazovému místu vydávala železnoboká dračice.

Ředitelka zamyšleně cucala dýmku.

Dá svému mistrovi lektvarů patnáct let, aby se usadil, než...

Ne, raději dvacet. Nikdy se té nejistoty, že by o tohle všechno mohl přijít, nezbaví, ale když mu dá čas, zbude z ní jen pouhý stín. Ano, dvacet let, a pak ho postupně začne seznamovat s jeho novými povinnostmi. Kousek po kousku.

Dvacet let mu dá čas, aby si mezi dračím lidem získal pověst. Čas vycvičit léčitelku Sariku podle svých náročných kritérií. Léčitel a mistr lektvarů v jednom pro rezervaci vůbec nebude špatná kombinace. Což jí připomnělo, musí dohlédnout, aby se léčitelka Sarika také naučila létat. Na menším drakovi, třeba velšském zeleném.

A nebylo by na škodu, kdyby se mistr lektvarů naučil létat i na jiných dracích. Každé plemeno má své zvláštnosti.

Ano, dvacet let a pak? Dalších patnáct, aby se naučil vše, co bude potřebovat. Takže až ona bude připravená k odchodu do ústraní, bude místo ředitele rezervace moci zaujmout bez nejmenších potíží.

Ředitel rezervace musel mít pevné pouto se svými draky i lidmi a musel mít jejich důvěru. A z něj bude dobrý ředitel, i když na to místo bude mladý. Rázný. Loajální. Zastánce svých draků a svých lidí.

Ušklíbla se při pomyšlení na střetnutí, ke kterým bude docházet na schůzích ředitelů rezervací v ústředí Federace. Epono! A ji považují za neústupnou! Jednoho dne teprve zjistí, jak snadná s ní byla domluva!

Zmejuka se odrazila z místa vzletu a roztáhla svoje velká křídla, na jejichž blánách se vznesla do vzduchu. Máchla jimi dolů a vystoupala nějakých devět metrů vzhůru.

Byl to nádherný pohled, takový, při kterém si ředitelka pokaždé zapřála, aby ten v sedle byla ona.

Dívala se, dokud dračice a její jezdci nebyli jen tečka na odpoledním nebi.

„Ehm."

Ano ovšem, takhle se to proklaté papírování nevyřídí. Glowacki se na ni mračil, v rukou další hromadu práce.

Vyklepala obsah své vyhaslé dýmky o zeď a jedinkrát nasála, aby se ujistila, že je čistá.

„Ano, ano. Už jdu. Není nutné dělat takovéhle obličeje, pane tajemníku."

- konec -

Ediční poznámka:

Překlad poprvé vycházel na pokračování od října 2006 do ledna 2007 na mých stránkách a na výběrovém archivu Time Eater, čili Časožrout (více o jeho historii se píše na fanpolis: https://fanpolis.fandom.com/cs/wiki/Time_Eater).

Josan fanfikci psala v průběhu února 2006, aby měla v tomhle krátkém, a přesto se táhnoucím, měsíci aspoň z něčeho radost. Její originál je tady: https://tales-of-josan.livejournal.com/50528.html