Koncem ledna už byli všichni draci ve svých hnízdech nebo brlozích a spali. Spánku se budou oddávat zhruba šest týdnů a probudí se na jaře. V únoru měli lidští obyvatelé rezervace prázdniny.

Mistr uzdravování se, po mnoha měsících debat se svojí ženou – „Přímo do mě ryla, to vám povím, mistře lektvarů!" – vydal na měsíční prázdniny u svých synů a dcer, kteří žili daleko od rezervace. Jeho žena trvala na tom, že je pod pohrůžkou rozvodu nebudou z žádného důvodu kontaktovat. Pokaždé, když v minulosti někam vyrazili, mistr uzdravování využil jakoukoliv záminku, aby se do rezervace vrátil. „Když jsem někde venku, připadám si jako hrozný hlupák," svěřil se mistrovi lektvarů. „Jenže žena zašla za ředitelkou, a ta zařídila, aby byl k dispozici pohotovostní mistr uzdravování z Federace, když to bude potřeba. K čertu s nimi."

Charlie a Katrina byli v Doupěti, aby se pochlubili dcerou. Snape vycítil, že Katrina tou návštěvou není tak nadšená, jako Charlie.

„Ne, není," povzdechl si Charlie. „Ale je to jen spravedlivé. Její rodiče tu byli první měsíc Wyldina života. Ale chápu ji. Uznávají způsob, jakým žijeme, mnohem víc než moje matka. Máma nemohla pochopit, proč Katrina zůstala dračí jezdkyní, když ztratila první dítě. A protože je, jaká je, nijak se to nezdráhala říct. Ale chci, aby naši dceru viděli ostatní, a slíbil jsem Katrině, že za nimi budeme chodit na návštěvy pryč z Doupěte, jak jen to půjde, aby měla trochu volnosti."

Snape neřekl nic. Molly Weasleyovou neměl zvlášť v lásce, ani zdaleka, a ona jeho také ne. Ještě míň po Brumbálovi.

Charlie nakoukl do kotlíku, který Snape míchal. Otočil hlavu a zeptal se: „Chtěl byste něco, když už tam budeme? Něco z Prasinek? Z Příčné?"

Snape zavrtěl hlavou. To, co potřeboval, mu bez nesnází dokázali sehnat skřeti. I když...

„Nezastavíte se náhodou v Bradavicích?"

Charlie se zazubil. „Myslíte, že bych mohl přivézt svoji dceru do Británie a neukázat ji Minervě? Chtěl byste něco odtamtud?"

Snape se zadíval do kotlíku. „Já... Když jsem musel utéct..."

Po té, co jsem zabil Brumbála, zůstalo nevyřčeno.

„Moje knížky. Pokud to půjde nenápadně a pokud z toho nebudete mít problémy..."

„Chtěl byste, abych vám je přivezl?"

Snape si hlasitě povzdechl. „Pochybuju, že jsou ještě v Bradavicích. Předpokládám, že moje pokoje byly vyklizeny, potom, co... Ale kdybyste se mohl pozeptat, kde byly uskladněny, nebo komu prodány..."

Charlie přikývl. „Uvidím, co zjistím."

A tak se život v táboře jen s nejnutnějším personálem usadil v klidných kolejích.

Snape čas využil, aby doplnil zásoby základních lektvarů pro mistra uzdravování. Nemohl uvěřit, jaké množství zažívacích léků se spotřebovalo. Bez ohledu na to, kolik jich připravil, vždycky docházely. Vypadalo to, že draci sežerou všechno, co se hýbe a občas i to co ne.

Experimentoval s mastí na popáleniny, kterou používali jezdci a strážci. Četl si o podrobnostech a zvláštnostech všech plemen, která v rezervaci žila. Bylo-li hezky, chodil s Albusem na dlouhé procházky, aby ostatní psi věděli, že Zakrslík někomu patří a nemají na něj útočit. Pár setkání s jeho hůlkou to vštípilo i těm zvlášť tvrdohlavým psiskům.

Strážci, kteří nikam nejeli, volno využívali k čištění ohrad, takže když spatřili, jak se k nim nejistě blíží drak, všechny je to překvapilo.

Zvíře se tak tak strefilo do přistávací ohrady, a pak se zhroutilo.

„To je Zmejuka! Je potrhaná. A ne nedávno. Ty rány vypadají silně infikované."

Všichni, kdo tam byli, přiběhli, aby se nějak postarali o dračici, která dýchala oheň na každého, kdo se k ní zkusil přiblížit.

Ředitelka, která se zrovna vrátila z dvoutýdenní schůze v hlavním štábu Federace, potřásla hlavou.

„Zatraceně! Nemůžeme ji omráčit. Ne když její magie takhle kolísá."

„Ne že by to jindy bylo snadné," zamumlal mistr chovu. „Co se jí stalo? Nedostanu se dost blízko, ale vypadá to, že ta levá přední noha je zlomená. Zdálo se mi, že vidím kost, ale s tou infekcí v ráně si těžko můžu být jistý. A její oko. Může být slepá."

„Křídla má taky potrhaná," zakašlal strážce, který se k ní přiblížil příliš a sotva unikl oblaku plamenů. „Šrámy na bocích. Víc na levém, než na pravém. Vypadá to, jako by spadla a nemohla se chránit."

„Co sakra v tuhle roční dobu dělala venku z brlohu?" Mistr chovu se ji pokoušel pořádně prohlédnout, ale velmi mu to ztěžoval dým provázející chrlení ohně.

„Nemůžu sehnat toho mistra uzdravování, který nám má být k dispozici," ohlásil zamračeně Glowacki. „Zdá se, že je zaměstnaný krizí ve své vlastní rezervaci."

„Kde je Ivan Zmejučin?"

Ředitelka udělala obličej. „Se svojí rodinou. Podle dohody mezi rezervací a ruským ministerstvem ho nemůžu kontaktovat." Obrátila se na svého mistra chovu. „Návrhy?"

Pokrčil rameny. „Víte, jaká je. Když se k ní v tomhle stavu pokusíme přiblížit, bude to sebevražda. Když ji zkusíme omráčit, je stejně pravděpodobné, že ji zabijeme, jako že omdlí. Ty rány jsou infikované už nějakou dobu. Teď už je její krev nejspíš otrávená. I kdybychom jí mohli pomoci, kdo ví, jaký by byl výsledek?"

„Můžete odvést její pozornost?"

Všichni se otočili a uviděli, že dračici pozoruje mistr lektvarů.

„Mistře lektvarů, co zamýšlíte?"

Snape pokrčil rameny. „Mám lektvary, které jí můžou pomoct, ale nejsou k ničemu, když nejsou v ní nebo na ní. A znám pár zaklínadel, která by se dala použít. Aspoň na některá zranění."

„Vy ji chcete ošetřit?" Ředitelka nedokázala skrýt překvapení.

Snape slyšel nedůvěru. Zbledl a oči mu ztvrdly. „Nevěříte mi s ní."

„Mistře lektvarů! Svěřila bych vám vlastní život! Ale jí nevěřím s tím vaším. Je pro tuhle rezervaci důležitá, ale není to naše jediná železnobřichá, kdežto vy jste náš jediný mistr lektvarů."

Viděla, jak jeho tělo strnulost s dalším pokrčením rameny opustila. „Postarejte se, aby na mě nechrlila plameny, a já uvidím, co zmůžu."

To se snáz řeklo, než udělalo, ale nakonec se jim podařilo přenést její pozornost na několik strážců oblečených od hlavy po paty do ochranných šatů.

Snape se převléct odmítl; dokonce se navzdory zimě svlékl do kalhot a košile. „Potřebuju být pohyblivý, a to mi všechny ty vrstvy nedovolí. Budete ji muset zabavit."

„Omračte ji, když budete muset," přikázala ředitelka mistrovi chovu a ostatním shromážděným.

Mistr chovu ponuře přikývl.

Snape sledoval, jak se snaží splnit, oč je požádal. Ponořil se hluboko do sebe, jako to dělával, když si ho zavolal Voldemort, odsunul stranou myšlenky na přežití a soustředil se na práci před sebou.

Když bylo zřejmé, že lepší už to nebude, zhluboka se nadechl na uklidněnou a vydal se k dračici.

Byla obrovská, blízko šesti tunám, které železnobřiší v dospělosti vážili. Drápy na jejích tlapách mohly soupeřovo břicho rozpárat jediným úderem. Zmejuka byla pověstná potížistka i za nejlepších podmínek, a tyhle takové rozhodně nebyly.

Mistr chovu měl pravdu. Levá noha byla skutečně zlomená a kost prošla masem a kůží, takže svoje okolí s každým pohybem ještě víc rozdírala. Bude ji potřeba znovu srovnat, než se bude moct zaklínadly pustit do vyčištění a zdravení rány.

To přitáhlo její pozornost. Před ohnivý oblakem, který se mu téměř otřel o bok, ho zachránilo jen to, že byl tak blízko jejího břicha.

„S tímhle přestaň!" okřikl ji Snape svým nejlepším profesorským hlasem.

Zvedla hlavu a otočila ji na stranu, aby si dobře prohlédla toho člověka, který jí působí další bolest. Zrovna když se chystala otevřít tlamu a strážci se hotovili omráčit ji, Snape se naklonil přes zraněnou nohu a zlobně jí pohlédl do jediného oka.

„Řekl... jsem... přestaň..."

Dračice zaváhala. Snape se zamračil ještě víc.

„Co to..." ředitelka s bázní sledovala následující souboj pohledů mezi jejím nejvýbušnějším drakem a jejím mistrem lektvarů.

„Teď to, co jsi si způsobila, ošetřím, ty zatracená potvoro," zavrčel na ni. „Nebo o tu nohu a o to oko přijdeš. Tak klidně seď a nech mě pracovat. A přestaň plivat oheň na ostatní. Potřebuju ticho."

„Nom de dieu..." K ředitelce se s hůlkou připravenou seslat kouzlo postavila Marise.

„Klidně to můžete zopakovat," zamumlala ředitelka.

Zmejuka se uklidnila a upřela zdravé oko na mistra lektvarů, který se věnoval její noze. Když se zkusil přiblížit někdo další, otočila hlavu a otevřela tlamu, připravená chrlit oheň.

Napětí, které v táboře zavládlo, se vyrovnalo jen mlčení přihlížejících. Takže v tom tichu mohli slyšet, jak mistr lektvarů na dračici mluví, vysvětluje jí, co dělá a proč, a celou dobu ji plísní, jako by byla student, jenž provedl nějakou hloupost.

„Měla jsi přijít, jakmile se tohle stalo," potřásl Snape hlavou. „Jsi až moc tvrdohlavá pro své vlastní dobro, dračice."

Přinesl si s sebou truhličku s věcmi, s lektvary k posílení kouzel, jež používal. Sáhl do ní a vytáhl dlouhý tenký nůž. „Tohle se ti nebude líbit," zamračil se na ni, „jenže maso je příliš shnilé."

Dračice se proti tomu ohradila zavrčením, až na ni všichni znovu namířili hůlky – beztak jim do té chvíle dovolili poklesnout jen nepatrně.

Snape se zachmuřil a utrhl se: „Dala bys přednost gangréně? Vždycky ti tu nohu můžeme rovnou uříznout."

„Epono! Ona rozumí, co jí říká!" Ředitelku napadlo, jaké schopnosti její mistr lektvarů ve skutečnosti má.

Nebyla to lehká práce, ani rychlá. Když byl mistr lektvarů s nohou hotov ke své spokojenosti – odřízl shnilé maso, vyčistil ránu, spravil kost, přihodil pár léčivých kouzel, která znal, a nakonec všechno bohatě pomazal jakousi mastí a obalil ochranným zaklínadlem –, všichni byli skrz naskrz propocení. Tolik, že se z nich v chladném vzduchu pářilo.

„Fajn," zabručel Snape. „Teď se postarám o tvoje další rány, a pak o to oko."

Se zbytkem zranění se vypořádal rychle a s účinností, která všem dovolila trochu si vydechnout. Rány byly na bocích a vypadalo to, že Zmejuka o proceduru ztratila zájem. Teprve když Snape přistoupil k její hlavě, napětí znovu zhoustlo. Byl příliš blízko tlamě, aby jakékoliv omračovací kouzlo fungovalo dřív, než ho dračice upeče.

„Potřebuju si to oko prohlédnout, dračice. Takže skloň hlavu a nech mě podívat se."

Přihlížejícím se zdálo, že si dračice dává s rozmýšlením na čas.

„Mistře lektvarů," ozvala se ředitelka tak normálním tónem, jaký svedla, „nechte to být."

Nevšímal si jí. „No tak, dračice?"

Sklonila hlavu, až bylo její zraněné oko v úrovni jeho prsou.

„Co budeme dělat?" zašeptala Marise.

„Modlit se," vydechla ředitelka vyschlým hrdlem.

Jak pracoval na oku, a stále přitom mluvil, uvědomili si, že se obrací i na ně. „Tak znova, mohl by někdo prosím přinést malý meloun a vydlabat ho, aby zůstal neporušený, a nějaké ovoce, které má ráda, jako odměnu?"

„Pomeranče," řekla Marise, otočila se a velmi tiše, aby nevyrušila ani mistra lektvarů ani dračici, couvala zpátky, dokud nebyla z dohledu, načež se přemístila pro to, oč mistr lektvarů požádal.

„Meloun a pomeranče jsou tu, mistře lektvarů," řekla, když se vrátila.

„Položte je na zem. Tak, dračice, v žádném případě si tuhle mast z oka neolizuj. S víčkem jsem se vypořádal, jak nejlépe umím, a myslím, že až se ta rána pořádně zahojí, budeš na to oko zase vidět. Accio meloun."

Do škvíry, která vznikla při vydlabávání, Snape nalil několik lahviček různobarevných lektvarů.

„Tohle ti sice nebude chutnat, ale zbaví to tvou krev veškerého jedu. Jestli to půjde, spolkni ten meloun v celku."

Ta chuť se jí opravdu nezamlouvala a zařvala odporem, až měli všichni nervy zase na krajíčku. Ale, kromě malého obláčku kouře, bylo řvaní jediné, co provedla.

„Accio pomeranče! Na. Sněz tohle. To by tu chuť mělo přebít."

Jeden po druhém jí podal šest pomerančů, které Marise přinesla, a jeho ruka přitom byla až příliš blízko její tlamy, aby ostatní zůstali klidní. Potom se, ke všeobecnému úžasu ve dni plném úžasů, mistr lektvarů na odchodu natáhl a podrbal dračici na pravém uchu. Sklonila hlavu, aby něj snáz dosáhl.

„Hodná dračice. Teď spi a nech lektvary, ať udělají své."

Sotva ustoupil, Zmejuka poslechla. Svalila se trochu na pravý bok, natáhla zraněnou nohu, položila si hlavu na zdravou pravou a s povzdechem, při němž jí z nozder unikl další dým, zavřela své zdravé oko a usnula.

Všichni byli jejím chováním tak uchváceni, že si mistra lektvarů hned nevšimli.

Teprve když se ozval zvuk zvracení, Marise se otočila.

„Paní ředitelko!"

Snape byl šedivý, tvář měl zkřivenou bolestí a vrávoral pryč.

„Mistře chovu, dohlédněte na Zmejuku. Jakmile se ujistíte, že opravdu spí, zakryjte ji slámou a senem. Sežeňte nepromokavou plachtu nebo něco takového, aby měla ochranu před počasím. Nebudeme s ní moct pohnout a musí být v teple."

Dokazovalo míru mistrovy starosti, že jí nevynadal, co že mu říká něco tak samozřejmého.

To už se ředitelka vydala za kuchařkou, která si pospíšila za mistrem lektvarů.

Našla je v síni lektvarů, kde Marise mistra přidržovala, zatímco zvracel do kbelíku u dveří.

„Má bolesti, velké bolesti," vydechla kuchařka, když ho podporovala při dalším náporu dávení.

„Co to sakra... proč?"

Snape se posadil na paty a snažil se dýchat, aby se mu nevzbouřil žaludek. Zavřel oči před světlem a nechtěl nic víc než umřít. I vydržet Voldemorta a jeho tresty bylo snazší než tuhle bolest.

„Mistře lektvarů... Snape!"

„Ne tak nahlas!" zašeptala Marise, ale jemu to znělo jako burácení hromu.

Musel jim to vysvětlit, aby mu přinesly správné lektvary. Otevřel ústa, ale vyšla z nich jen žluč, která mu zbývala v žaludku.

Potřeboval několik pokusů, než ze sebe dostal: „Ni... ni... tro... zpyt..."

Ženy užasly. „Nitrozpyt? S drakem?"

„Bo... bolí... hla... va."

Slyšel, jak se prohrabávají v jeho skříňkách. Pokusil se jim říct, že lektvary, které potřebuje, jsou nahoře v jeho domě v zrcátku v koupelně, ale byl osleplý, ohluchlý a oněmělý bolestí v hlavě, která se stále zhoršovala. Chtělo se mu křičet, takže když ho přepadla temnota, s úlevou se do ní ponořil.

„Co jste udělala?"

„Quiesceris. To by ho mělo udržet ve spánku dost dlouho, abych se spojila s léčitelkou z Federace, která tu byla za Katrinou Čudo-udoinou."

„Nitrozpyt s drakem. Je to vůbec možné?" Marise přivolala deku z židle a mistra lektvarů s ní přikryla. Možná že spal, ale z tichého sténání bylo zřejmé, že bolest nepolevila.

„Mezi drakem a jezdcem je spojení myslí, ale to je spíš proto, že nám to drak dovolí, než že bychom mu to vnucovali. Zmejuka si k sobě jen tak někoho nepustí. Ivan je jediný z rezervace, který to zkusil a byl přijat. A příliš často s ní musí svádět boj. Ne, jestli jí vstoupil do mysli, musel s ní bojovat a s drakem, který má bolesti a je tak vystrašený jako ona, to nemohlo být lehké. Zatraceně, kde by tak mohl mít lektvary pro lidi?"

Léčitelka z Federace se ukázala neochotně a jen na nátlak ředitele Federace léčitelů. Byla právě u porodu vysoké hodnostářky a dorazila Letaxem, který byl pro tu příležitost v síni lektvarů otevřen.

Zběžně se na muže na podlaze podívala, diagnostikovala migrénu, nebravši v potaz ředitelčino trvání na tom, že ten člověk prováděl nitrozpyt se zraněným drakem. O ničem takovém nebyly žádné záznamy a vážně, každý ředitel si myslel, že jeho lidi mají zvláštní schopnosti, které nelze prokázat. Doporučila jisté lektvary, a pak pokrčila rameny, když ředitelka naznačila, že nemá tušení, kde je hledat. „Proto máte vlastního mistra uzdravování a lektvarů. Jak já mám vědět, kde tyhle lektvary mají? Dobrá, nějaké vám pošlu. Prozatím ho dostaňte do jeho postele a udržujte ho v teple. Až dorazí, dejte mu ty lektvary v pořadí, jež jsem určila, a možná byste si svoje lektvary mohly lépe uspořádat, abych byla rušena jen pokud je skutečná pohotovost. A teď kdybyste mne laskavě omluvili, musím se dostavit k porodu."

„Mrcha jedna," zamumlala ředitelka. Bude muset pro rezervaci někde najít lidského léčitele.

Do jeho domku mistra lektvarů přestěhovali pomocí Mobilicorpus. Ti, kteří neměli práci s drakem, přišli nabídnout pomoc.

Marise Snapea svlékla, ošklíbla se nad jeho kostmi, které jí pořád připadaly příliš patrné, udělala obličej nad jizvami, jež pokrývaly jeho tělo, a pak ho oblékla do noční košile, již našla za dveřmi do koupelny. Albus se od svého pána odmítl vzdálit, od chvíle, kdy ho pronesli vstupními dveřmi. Teď se usadil u postele, jako by věděl, že jakýkoliv pohyb Snapeovou hlavou otřásl, až Snape zasténal.

Lektvary konečně dorazily a ředitelka sama mu nalila do hrdla první dávku. Minutu nebo dvě se báli, že je hned vyzvrací, ale nakonec si mohli oddechnout a dovolit Snapeovi znovu si lehnout.

„Zůstanu s ním," oznámila Marise. „Neměli bychom ho nechat samotného."

„Musím jít zkontrolovat Zmejuku a zkusit zavolat toho cizího mistra uzdravování."

„Proč ne našeho?"

Ředitelka si povzdechla. „Protože jeho žena si s tím rozvodem nedělala legraci. Podotkla, že za posledních dvaapadesát let, kdykoliv opustili rezervaci, byli zase zavoláni zpátky. Už ji to unavuje. Je ochotná snášet, že je její muž pryč celý den nebo i noc, když jsou tady, že draci dostávají přednost před ní a dětmi, a teď vnoučaty, ale chce, aby jejich čas mimo rezervaci byl přesně takový – mimo rezervaci. A jestli ho opustí, zničí ho to. Stále ji miluje se stejnou vášní jako za mlada, i po sedmdesáti letech manželství. A pokud si bude muset vybrat mezi rezervací a svojí láskou, nemyslím, že vyhrajeme, nebo ne na dlouho."