Rogersovi i Starkovi byli již dávno po večeři a nyní seděli v obýváku a spokojeně si povídali. U čehož upíjeli ze svých sklenic víno. Brook se snažila věnovat malému Tonymu co nejvíc to šlo. Odvádět k sobě do pokoje ho nechtěla, jelikož jí to přišlo kvůli hostům neslušné a taky dala svým rodičům slib, že Silvestra stráví s nimi. I když měl Tony už dávno spát, unaveně vůbec nevypadal.

„Teto?" pípl Anthony opatrně, aby ho neslyšeli jeho rodiče, ale jen blonďatá dívka. Brooklyn se zaměřila na dětský hlásek Tonyho, který jí seděl na klíně a byl poslušný.

„Ano?" mírně se usmála a podívala se přitom do hnědých oček malého dítěte. Zdál se jí znuděný.

„Půjdem si hrát?" zeptal se a krátce se podíval po rodičích, aby se přesvědčil, zda ho neslyšeli. Nechtěl, aby se na něj zlobili. Brooklyn si tiše povzdechla a chvílemi nevěděla co dělat. Neodvažovala se teď vstát a říct svým rodičům, že si jde hrát s Tonym. I když jí bylo už dvacet sedm, pořád ctila rodinná pravidla. Máma ani táta ji z domu nevyháněli. Přesto jí po chvíli napadl nápad, jak se z rodinného posezení vykroutit.

„Jo. Počkej chvíli," kývla má souhlas a následně se ohlédla po mámě, které momentálně do hovoru zapojená nijak nebyla. Starkovi se spíše věnovali tátovi a řešili společně věci ohledně firmy a S.H.I.E.L.Du. „Mami?" kontaktovala šeptem brunetku sedící nejblíž u ní a doufala, že ji slyšela. Peggy se naštěstí po pár vteřinách otočila na svou dceru s milým úsměvem.

„Ano, zlatíčko?" reagovala na prosebný Brooklynin hlas a plně dívce věnovala.

„Půjdu Tonyho uložit. Už je moc hodin," řekla mladá Rogersová s omluvným úsměvem a víc objala malé dítě na klíně. Peggy se podívala na hodiny a trochu se vyděsila, když zjistila, že Anthony překročil večerku.

„Určitě. Pak se za námi vrátíš," přikývla Peggy v souhlas a Brook spadl velký kámen ze srdce. Na mámu se děkovně usmála a spolu i s Tonym v náručí se zvedla. Získala si pohledy od zbylých přítomných. „To je v pořádku. Jen jde uložit Tonyho."

„V tom případě v pořádku," souhlasil Howard a umožnil dceři kapitána odejít. Brooklyn vzala malého Starka k sobě do pokoje a posadila se s ním na její postel. Zatím neměla v plánu dítě ukládat ke spánku, pokud samo nebude chtít.

„Musím jít spinkat?" zeptal se Tony celkem smutně. Slyšel o čem si Brook s Peggy povídaly a rozhodně se mu to nezamlouvalo. Teta mu slíbila, že si budou hrát. Ne to druhé.

„Ne, ale záminku jsem si najít musela," Brooklyn se tiše zasmála a dala si prst před pusu, aby ukázala, že mají být potichu. Pokoj byl přímo nad obývákem. Tony se uculil a pobaveně se přitom zasmál. Následující minuty, které spolu Brook a Tony strávili hraním, uběhly celkem rychle. Netrvalo dlouho a Tony se unavil. Brooklyn ho převlékla do přichystaného pyžámka, co přinesli jeho rodiče a uložila ho na druhou stranu postele, než spala ona. Opatrně ho přikryla. Tony si unaveně zívl. Brooklyn to přimělo se usmát.

„Pohádku," požádal ji malý brunet a podíval se na svou tetu svýma hnědýma očkama. Brook vydechla, jelikož pohádky vyprávět neuměla. Na to byl profesionál její táta, jenže ten byl teď v obýváku. Věděla, že si musí poradit. Pak ji ale něco napadlo.

„No tak jo," více Tonyho přikryla, aby mu nebyla zima a spustila. „Bylo nebylo. Zazvonil zvonec a pohádky je konec."

„To ne," zasmál se Anthony, který už pomalu usínal. Byl spokojený... A unavený.

„Ale jo. Je to skvělá pohádka. Tobě se nelíbí?" Brook se zatvářila uraženě, i když doopravdy uražená nebyla. Naopak jí bavilo malého Starka provokovat. Jen doufala, že jí to ve stáří později nevrátí. Než se nadála, Tony spokojeně spal. Brooklyn se usmála a dala dítěti pusu do vlasů. Pomalu se zvedla a dala se k odchodu z pokoje, když v tom zaslechla zvonek u dveří. Rychle se ohlédla, zda to Tonyho nevzbudilo a v tichosti vyšla z pokoje. Rychle zamířila ke dveřím. „Otevřu!" zavolala na své rodiče, aby se nemuseli zvedat a akorát doběhla do předsíně ke vchodovým dveřím. Podívala se do zrcadla nad botníkem, trochu si upravila rozházené vlasy od hraní s Tonym a až potom konečně otevřela.

„Ahoj!" vypískla radostí Morgan, když spatřila ve dveřích svou kamarádku a hned jí skočila kolem krku. Brooklyn v ten moment stála jako opařená, když uviděla Morgan, Lilu i Jamese u dveří jejich domu. Nevěřila tomu. Objetí přesto Starkové opětovala.

„Co tady... Co tady proboha děláte?!" konečně se Brook vymáčkla, když se od Morgan odtáhla a všechny tři si prohlédla. Venku taková zima a oni šli na lehko. Něco jí nesedělo.

„Brook, všechno v pořádku?" ozval se z vedlejší místnosti starostlivý hlas její matky. Brooklyn se probrala.

„Jo... Jasně!" křikla na mámu a pozornost přesunula zpět má trojici, kterou nechala vejít dovnitř a James zavřel dveře. Lila i Morgan si s úžasem prohlížely předsíň.

„Čau, přišli jsme pro tebe. Máme trable v budoucnosti a bez tebe se neobejdeme," usmála se Lila na blondýnku a položila jí ruku na rameno. Když si to Rogersová vyslechla, povzdechla si. Návrat do budoucnosti? Teď na Nový rok? Váhala.

„Teď? Já nevím," vydechla a objala se. Byla najednou nějaká nesvá a nevěděla co s tím. V takové situaci se ještě nesetkala, protože vždycky něco nebo někdo rozhodlo za ni.

„My máme návštěvu?" narušil její myšlení až hlas jejího otce, který vyšel z obýváku a přestal se tak věnovat Starkům. Brooklyn ztuhla a s nevinným a zároveň nervózním úsměvem se otočila na tátu. Mračil se.

„Jo. Tati? Tohle jsou-"

„Morgan, Lila a James, pokud se nepletu," skočil jí Steve do řeči, když si všechny tři pozorně prohlédl. Přestal se i mračit a tvářil se neutrálně. Brook mlčela a raději se nevyjadřovala k tomu, že o všech tátovi říkala.

„Omlouvám se, kapitáne, ale Vy víte kdo jsme?" zeptal se James viditelně překvapený. Steve se na mladého bruneta podíval a mírně se pousmál. Jen přikývl v souhlas.

„Strýčku Steve?" zkusila Morgan opatrně a šla k Rogersovi blíž. Doufala, že si ji stále pamatoval jako tu pětiletou holčičku. Když stála před kapitánem, ten si začal prohlížet rysy jejího obličeje. Dost pozorně, že celé minuty nic neříkal. Až poté se jen šťastně uculil.

„Jsi celá po tátovi. Vyrostla jsi do krásy, kutilko," řekl jí přezdívkou, jakou jí říkal jako malé a s Morgan se pevně objali. Naposledy Morgan držel v náručí jako pětiletou holčičku po Tonyho pohřbu. Bylo to už tak moc dlouho. Po chvíli se oba odtáhli se šťastnými úsměvy. Starková si setřela slzy z očí. Pozornost Steva se přesunula i na Lilu. Ta znervózněla.

„Lila Bartonová," představila se trochu nejistě, když si ji bývalý Avenger prohlížel.

„Já vím. Za doby, kdy jsme bojovali proti Ultronovi, schovali jsme se u vás v domě a Thor ti rozšlápl hračku," stále si to vybavoval, i když to bylo už děsně dlouho. Lila jen s úžasem přikývla, protože si to též pamatovala. Nakonec se usmála.

„Jo. Přesně tak," zasmála se Lila pobaveně. „Pořád mi ji dodnes Thor dluží."

„To už mu budeš muset říct sama," uchechtl si Steven a podíval se na posledního člena skupiny. Na Jamese. Ten si jen mlčky prohlížel místnost, než se podíval do očí táty Brooklyn. „Máš oči po otci." Usmál se na něj kapitán. James ztuhl a zadíval se na špičky svých bot, než ucítil na rameni drobnou ruku blondýnky stojící vedle něj. Brook se též na Jamese usmála a chtěla ho ubezpečit, že je vše v pořádku. Úsměv dívce oplatil.

„D-díky. Táta o Vás... Hodně vyprávěl," vymáčkl ze sebe, přičemž začal i koktat. Stevovi se zablýsklo v očích a potěšeně se usmál.

„Doufám, že jen v dobrém," odvětil na to a překřížil si ruce na prsou. Zkoumavě si prohlížel svou dceru a bruneta, jak si vyměňovali radostné pohledy, že jsou zase spolu. Už teď tušil, že si bude muset dát na toho kluka pozor. Pořád byla Brooklyn jeho malá holčička, na kterou si dával pozor.

„Jen v dobrém," ubezpečil ho James stále nervózní. Brook si všimla zkoumavého pohledu jejího otce a okamžitě stáhla ruku z ramene Jamese. Tušila, že se mu to asi moc nelíbilo. V tu chvíli zaslechli kroky. Zvuky podpatek nešly přeslechnout. Ve vchodu do obýváku se objevila Peggy i Starkovi, jelikož se šli podívat, co se dělo tak důležitého, že u toho musel být i kapitán.

„Zlato, Brook, kdo je to?" zamračila se Peggy, když si všimla tří návštěvníků. Počítala s tím, že večer nikdo rušit nebude a v klidu si užijou konec roku. Morgan, James i Lila se podívali po brunetce a rodině Starků. Morgan se zarazila, když poznala svého dědečka i babičku. Nejen z vyprávění a fotek od jejího otce a matky, ale taky si časem vyhledávala něco málo sama.

„Mami, tohle jsou moji přátelé ze školy," zalhala jí Brook s nevinným úsměvem a doufala, že to máma naprokoukne. O cestování časem nic nevěděla a kdyby teď řekla, že Morgan je dcera malého dvouletého Tonyho a vnučka Howarda, vyznělo by to divně.

„Nikdy ses nezmínila," zamyslela se Peggy a zatvářila se vážně. Brooklyn ztuhla a přemýšlela, jak z toho vybruslit. Vložil se do toho ale její otec, aby vše uvedl na správnou míru.

„Přišli Brooklyn popřát šťastný nový rok," zachránil situaci a pousmál se na svou dceru. Peggy si povzdechla a vzdala se. Věděla, že její podezírání stejně k ničemu nedospěje. Brook se děkovně usmála na tátu, který právě zachránil nejen ji, ale i její kamarády z budoucnosti.